Prázdniny se mi nebývale vlečou, ale to se mi právě líbí. Bohužel jsem tentokrát nebyla nikde s rodinou na dovolené, protože jsem a) dodělávala autoškolu a b) táta byl první měsíc na nemocenské a přece jenom se ještě necítí úplně dobře. Ale od začátku nám bylo jasné, že se asi nikam nepodíváme.
Je to sice škoda, pro mě to však nebyla ztráta času. Udělala jsem totiž autoškolu! V ten osudný den - tedy včera - jsem si prostě nevěřila. Věděla jsem dobře, že parkování bude problém. Ale nějakým zázrakem jsem zvládla i písemnou část i tu praktickou. Z písemné mám sice jen 44/50 bodů, ale to je jedno. A jízdy trvaly asi dvacet minut, takže mi připadá skoro, jako kdybych to odflákla. Měla jsem taky kliku na komisařku, protože u ní to zvládla snad většina lidí, kteří se o to pokoušeli. Jak říkám, tak nějak se mi snad nahromadily náhody, ale já samozřejmě věřím i svému talismanu, který nosím na každé zkoušky s sebou. Byl se mnou na FCE a pokud nezapomenu, bude se mnou i u maturity.
Ale přejděme k tématu. O prázdninách mi jednu z největších radostí působí fakt, že mám čas na Farmeramu. Nesmějte se, je to fakt oddechová hra. Samozřejmě ji hraji po celý rok, ale o prázdninách mám více času a tak většinou splním všechny akce. Když totiž chodím do školy, tak se tam za celý den dostanu až večer. Někde četla, že denní cyklus studenta je:
1) probudit se
2) jít do školy
3) přijít ze školy
4) najíst se
5) jít si lehnout
Tak asi takhle nějak vypadá můj program ve dnech, kdy chodím do školy. Jelikož dojíždím a zřejmě u nás bude skoro celé první pololetí uzávěrka, domů se dostanu v pět hodin odpoledne. A uznejte, že po vypracování domácích úkolů, najedení se a učení se mi už tolik času nezbývá. Největším paradoxem je, že naše škola končí ve 14:20. A jelikož nejbližší autobus jede ve 14:17, tak to nestíhám. A další spoj zrušili. Prostě parádička, v zimě člověk ani to slunce nevidí.
Ale znovu k tématu: přednedávnem jsem konečně splnila jednu akci na 100%. Byla jsem fakt docela šťastná, protože už tuto hru hraji roky. Kdybych byla třeba nezaměstnaná nebo v důchodu, tak vím, že bych tam strávila veškerý svůj volný čas. Možná je dobře, že tomu tak není. Přece jenom je teď pro mě spousta jiných důležitých věcí, které musím zvládnout. Například maturita, přijímačky na vysokou školu a nakonec celé zvládnutí vysoké školy.
Nemyslím si, že by to někdo věděl, ale chci jít na práva. Připadají mi jako prestižní obor - i když je tedy právníků jako psů - a myslím si, že to lze zvládnout. Na ekonomku nechci, protože nemám ráda účetnictví a od studia historie mě odrazuje to, že bych potom třeba vůbec nenašla uplatnění. Tedy, ne že s právy něco najdu, ale je to docela praktický obor a na žádný technický nemám, to vím jistě. Sice by se mi líbilo být třeba doktorkou, ale nemám moc ráda krev a navíc jsem dost citlivá, takže nevím, jak bych reagovala na vážné nemoci a úmrtí pacientů. A vím, že se tím ohání spousta lidí a že bych to možná zvládla, ale když už jsem na obchodce, zdá se, že není cesty zpět. I když kdo ví, kam mě osud zavede. Nechci to nechat osudu, na práva se připravuji, ale člověk nikdy neví.
Ještě bych měla dodat, že na mě čeká nádherný vůz Škoda Roomster v metalíze Miami a já se už docela těším, jak si s ním vyjedu. Tedy, netěším se na parkování, ale budu se snažit zdokonalit své parkovací schopnosti.
Mějte se krásně!♥
