Další povídání o současné době

Ahoj,

jsem tu s novým článkem, na který jsem inspiraci nasbírala po shlédnutí prvního díla nového pořadu #Semestr na Streamu. No, on to zase až tak nový pořad není, běžný myslím od začátku listopadu, ale mám trošku skluz ve sledování pořadů na Streamu, tak jsem se k tomu dostala až teď.

Tento pořad ve formě pouhých zpráv na Facebooku, hovorů na Skypu a sledování záložek v prohlížeči mapuje životy čtyř mladých lidí. Takže je to vlastně o nás, protože přiznejme si - před počítačem trávíme sakra hodně času. (Například co teď pracuju v AK, tak trávím před počítačem doslova a do písmene třeba 9 hodin celých 5 dní v týdnu a už mě to docela unavuje - ne však natolik, abych se nedívala na YT a Stream, obviously.)

Mně se forma tohoto pořadu velmi zalíbila. Je to sice trošku náročnější na sledování, protože sám pořad Vám "nakazuje", kam se zrovna podívat - podle toho, co zrovna sledují naši "hrdinové", takže tak trošku ztrácíte nit a nemůžete se dívat tam, kam zrovna vy chcete. Ale myslím si, že to přesně ukazuje dnešní multitasking, který pravidelně provozujeme. A který je možná někdy užitečný, ale přiznejme si, že to člověk nevydrží po dlouhou dobu, mít několik úkolů a mít zároveň přehled o všem. Ačkoli je to po nás vyžadováno, myslím si, že to mozek docela dost vyčerpává.

Já jsem třeba takový typ člověka, co nemůže dělat jen jednu věc. A třeba mamka nechápe, jak zvládnu dělat víc věcí najednou. Začalo to už třeba na základní škole, když jsem dělala úkoly, do toho sledovala televizi a ještě hrála na počítači. Ale je jasné, že pak klesá produktivita a navíc se člověk na všechno tolik nesoustředí. Na druhou stranu - dnes se po nás chce být multifunkční a právě to je podle mě ten důvod, proč ačkoli jsme na výši a můžeme dělat všechno, neděláme vlastně nic pořádně a ani nevíme, co vlastně máme dělat.

Ale je to moderní doba a myslím si, že by o tom člověk neměl zase až tolik přemýšlet. Prostě je to tak a nový seriál #Semestr hezky odráží nejenom to, že takhle fungujeme, ale i jak se to odráží na našich životech. Takže se na tento pořad nebudu dívat protože, že bych měla nějak ráda Annu Linhartovou nebo Evu Josefíkovou (i když Honzu Cinu mám docela ráda), ale hlavně proto, že mi tento seriál připadá hodně pravdivý a dobře reflektuje současnou dobu.

To by bylo pro dnešek všechno, snad budu mít čas a zase někdy napíšu. Ale moc v to nevěřím, už bude začínat prosinec a mám ještě před Vánoci několik zápočtů, tak bych se měla začít učit. By the way, ještě 23. prosince budu v práci, na což se absolutně netěším. Já snad nestihnu ani zabalit dárky!

Mějte se krásně!♥

Pokračování pleťové story

Ahoj,

nečekaně jsem tady s dalším, docela osobním příspěvkem.

Chodím pravidelně ke kosmetičce, ale protože jsem teďka skoro nonstop v Praze, neměla jsem čas zajít do mého kosmetického salonu v Liberci (je to Salon Villa a nejsem zaplacená:-), objednala jsem se do jednoho "studia" tady v Praze na Petřinách.

Vtipné je, že ještě předtím jsem se sešla s Rubie a ta mi zřejmě chtěla zalichotit a říkala, že se mi pleť zlepšila. No, není to nic extra, ale uznávám, že v poslední době je to fakt o hodně lepší. Ale to už jsem psala, že mám teďka hlavně problém s černými tečkami, akné jako takové už nemám.

V Salon Villa mi slečna kosmetička vždycky skvěle vyčistila pleť a to ještě za docela dobrou cenu (do 500 Kč). No, nečekala jsem, co mě čeká tady.

Přišla jsem, kosmetička operovala v malé místnůstce. Neměla ani čelenku na vlasy, ani nepracovala se zrcátkem. Na začátku mi sice vyčistila pleť nějakým Clarisonicem, ale potom mi nezačala vymačkávat černé tečky. Jenom mi trochu pomačkala nos extraktorem (ten mám doma taky), dala mi masku Freeman (tu mám doma taky) a dala mi nějaké sérum. (Měla jsem si jej nechat působit, ale přiznám se, že jsem to hned po příchodu smyla.)

V mezidobí mi říkala, že mám jíst chlorellu a zelený ječmen, že mám omezit sladkosti, že si mám koupit ty její produkty. Že to prý není na antibiotika (!), ale musíme s tím začít něco dělat.

Bože, co by asi dělala, kdybych tam přišla před několika lety? Doporučovala by mi antikoncepci jako předchozí kosmetička?

By the way, Týnuš, moje spolužačka ze střední, natočila zrovna dnes taky pleťové video: video (nejsem zaplacená, nemám ani žádnou morální povinnost na ni upozorňovat, je to čistě moje iniciativa). A musím říct, že moje zkušenost je hodně podobná té její.

Prostě pokud je vám mezi 12-18 lety, s akné toho moc nezmůžete. Řeknu to na rovinu, nepomáhá nic. Samozřejmě by si na to člověk neměl moc sahat a pokud se líčíte, tak se odličovat. Ale tohle je prostě přesně ta doba, která je úplně na nic, protože s tím nic nezmůžete.

Potom kolem toho dvacátého roku se to začne zklidňovat, potom už je na pleti vidět stres a špatné stravování, takže na to bych si dala pozor. Samozřejmě, pokud máte sklon k tvorbě černých teček (alias hromadění zrohovatělé kůže), je nejlepší chodit ke kosmetičce a tam si nechat pleť vyčistit. Mám zkušenosti s tím, že ani náplasti na nos (jak mi je třeba dneska doporučovala ona kosmetička) nejsou tak účinné, jako klasické mechanické čištění.

Pokud si pamatuje na Pravou blondýnku 2, kde usvědčila senátorku z komplotu proti jejímu návrhu zákona, Elle tvrdila, že kosmetičky z východní Evropy, které jsou také nejlepší ve svém oboru, pracují tak pečlivě, že se nelze po dalším 24 hodin účastnit žádné společenské události. Souhlasím s ní.

Takže závěrem - svoji kosmetičku už nebudu podvádět s žádnou jinou to radši přežiju půl roku bez čištění, protože nebudu dávat 500 Kč za něco, co si můžu udělat doma.

Mějte se krásně! ❤

Můj život za říjen

Ahoj všichni!

Konečně jsem si vyšetřila trochu času, abych sem zase přispěla lehčím příspěvkem.

Ve škole už jsem měsíc a uteklo to tak strašně rychle! Vlastně třetina je už za mnou, ale nepřipouštím si blížící se zkouškové, ani ty další dva měsíce, které ještě bude tento semestr trvat. Prostě se snažím žít přítomným okamžikem a opravdu se to vyplácí! Dá se říci, že mám po většinu času pozitivní náladu, i když se samozřejmě dají najít i negativní okamžiky. Začneme ale těmi pozitivními.

Zaplatila jsem si kolejní posilovnu a jsem teď schopná cvičit třikrát týdně. Teda ne, že by to na mě bylo nějak vidět, protože jinak trávím celé dny sezením na zadku ve škole nebo v práci, ale mám z toho aspoň dobrý pocit a endorfiny jsou potřeba stále.

Pozitivní také je, že opět mluvím s některými spolustudenty a dokonce jsem schopná nezávazně konverzovat skoro s kýmkoli. Zatím mi vychází moje strategie věže. (Věže jsou kulaté a dělové koule na ně vystřelené je nezboří, prostě sjedou po jejich obvodu.) Nevyšlo mi to akorát v pondělí, kdy jsem byla s nervy dost v hajzlu a dokonce jsem si koupila kus čokoládového dortu, jehož snědení jsem vzápětí litovala. A to se mi normálně neděje, že bych litovala toho, že jsem něco (a zvlášť tak dobrého) snědla.

Začala jsem od 13. října pracovat v jedné advokátní kanceláři, jsem tam vždy dva dny v týdnu a zatím je to tam dost v pohodě. Samozřejmě jsou tam i takové ty okamžiky, kdy se právníkům absolutně nelíbí, co jsem udělala, nebo dokonce mi řeknou, že jsem to neudělala dobře, ale jinak se spíše snaží mi pomoct a ptají se, jak se mám a jestli mi někdo neubližuje. Jeden z nich mi dokonce nechtěl zadat jednu práci, protože jsem se to ještě neučila ve škole, a když jsem sama uznala, že bych to nezvládla, tak se mi ještě omlouval a říkal, ať si to tak neberu. Což jsem si absolutně nebrala! Fakt se teďka snažím neřešit, co si o mě lidé myslí, upnula jsem se jenom ke své rodině, na které mi záleží a je to pro mě světélko v temných školních, kolejních a pracovních okamžicích.

Jako celkově je tahle docházka na pražskou právnickou fakultu dost dobrá sonda do pražské kavárny. Ti lidé opravdu nechápou, jak to chodí jinde. Nechápou moji sudeťáckou duši a samozřejmě, já také odsuzuji divoký odsun, ale to, že měli být Němci odsunuti, je snad jasné. Nedělalo to dobrou krev a navíc o tom spíše rozhodli Spojenci, více než my sami. A Katolíkův argument že odešla inteligence mě docela dost uráží. Moji předci sice nebyli univerzitní profesoři, ale dokázali se uživit svojí prací a měli praktickou inteligenci, potřebnou k životu. Takovou, kterou Pražáci nemají.


No prostě, jak vidíte, jsem v poslední době šťastná hlavně proto, že se ze mě stala pěkná bitch, která ostatní jenom zneužívá a ještě se nad nimi povyšuje. Ale jako hlavní je, že mi to dělá dobře na duši, že jo!

Na duši mi dělá dobře i čokoláda:

No, a to je pravděpodobně všechno, co se děje v mém životě právě teď. Mějte se zatím krásně a nebojte se být taky tak trošku bitches! ♥