Konečně jsem si vyšetřila trochu času, abych sem zase přispěla lehčím příspěvkem.
Ve škole už jsem měsíc a uteklo to tak strašně rychle! Vlastně třetina je už za mnou, ale nepřipouštím si blížící se zkouškové, ani ty další dva měsíce, které ještě bude tento semestr trvat. Prostě se snažím žít přítomným okamžikem a opravdu se to vyplácí! Dá se říci, že mám po většinu času pozitivní náladu, i když se samozřejmě dají najít i negativní okamžiky. Začneme ale těmi pozitivními.
Zaplatila jsem si kolejní posilovnu a jsem teď schopná cvičit třikrát týdně. Teda ne, že by to na mě bylo nějak vidět, protože jinak trávím celé dny sezením na zadku ve škole nebo v práci, ale mám z toho aspoň dobrý pocit a endorfiny jsou potřeba stále.
Pozitivní také je, že opět mluvím s některými spolustudenty a dokonce jsem schopná nezávazně konverzovat skoro s kýmkoli. Zatím mi vychází moje strategie věže. (Věže jsou kulaté a dělové koule na ně vystřelené je nezboří, prostě sjedou po jejich obvodu.) Nevyšlo mi to akorát v pondělí, kdy jsem byla s nervy dost v hajzlu a dokonce jsem si koupila kus čokoládového dortu, jehož snědení jsem vzápětí litovala. A to se mi normálně neděje, že bych litovala toho, že jsem něco (a zvlášť tak dobrého) snědla.
Začala jsem od 13. října pracovat v jedné advokátní kanceláři, jsem tam vždy dva dny v týdnu a zatím je to tam dost v pohodě. Samozřejmě jsou tam i takové ty okamžiky, kdy se právníkům absolutně nelíbí, co jsem udělala, nebo dokonce mi řeknou, že jsem to neudělala dobře, ale jinak se spíše snaží mi pomoct a ptají se, jak se mám a jestli mi někdo neubližuje. Jeden z nich mi dokonce nechtěl zadat jednu práci, protože jsem se to ještě neučila ve škole, a když jsem sama uznala, že bych to nezvládla, tak se mi ještě omlouval a říkal, ať si to tak neberu. Což jsem si absolutně nebrala! Fakt se teďka snažím neřešit, co si o mě lidé myslí, upnula jsem se jenom ke své rodině, na které mi záleží a je to pro mě světélko v temných školních, kolejních a pracovních okamžicích.
Jako celkově je tahle docházka na pražskou právnickou fakultu dost dobrá sonda do pražské kavárny. Ti lidé opravdu nechápou, jak to chodí jinde. Nechápou moji sudeťáckou duši a samozřejmě, já také odsuzuji divoký odsun, ale to, že měli být Němci odsunuti, je snad jasné. Nedělalo to dobrou krev a navíc o tom spíše rozhodli Spojenci, více než my sami. A Katolíkův argument že odešla inteligence mě docela dost uráží. Moji předci sice nebyli univerzitní profesoři, ale dokázali se uživit svojí prací a měli praktickou inteligenci, potřebnou k životu. Takovou, kterou Pražáci nemají.
No prostě, jak vidíte, jsem v poslední době šťastná hlavně proto, že se ze mě stala pěkná bitch, která ostatní jenom zneužívá a ještě se nad nimi povyšuje. Ale jako hlavní je, že mi to dělá dobře na duši, že jo!
Na duši mi dělá dobře i čokoláda:
No, a to je pravděpodobně všechno, co se děje v mém životě právě teď. Mějte se zatím krásně a nebojte se být taky tak trošku bitches! ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat