úplně se stydím za tu dlouhou neaktivitu, ale dalo se to čekat. Zkouškové mi vlastně začalo už v polovině prosince, do toho Vánoce, práce, rodina, přítel ... Tak nějak se to všechno schrulo a je toho na mě nějak moc. Už to na sobě bohužel začínám pociťovat. Jako když se rozbrečím a nemám vlastně důvod - mám skvělou rodinu, kamarády, přítele, ve škole se mi docela daří, v práci to je aspoň víceméně pořád v pohodě. Ale je toho prostě na mě pořád trošku hodně. Ale začneme hezky popořadě, shrnutím roku 2017.
Já nerada bilancuju, ale je pravda, že jsem si přečetla na Silvestra celý svůj deník za rok 2017. Protože kdybych si nepsala deník, tak si nepamatuji ani to málo z toho, co jsem zažila. I když tento rok byl tak přelomový, že některé "highlights" bych určitě nezapomněla.
Nejdřív bylo zkouškové, které jsem zvládla i když jsem musela projít přes Ústavko. Poté v únoru byl maturitní ples mého bratra, který se později úspěšně dostal na vysokou školu.
(Jak si tak projíždím fotky, tak ještě žil náš Daníček.)
V březnu jsem se potkala s mým současným přítelem. Z počátku to nebylo vůbec růžové a popravdě byla první polovina roku 2017 dost ovlivněná mojí nešťastnou láskou a našimi nedorozuměními. Ale v květnu jsem si řekla, že budu prostě mít krásný květen, že si ho užiju, že si ho nenechám ničím zkazit. A docela mi to vycházelo.
Byly jsme s maminkou a s kamarádkou i na Alexandrovcích. Udělala jsem státní zkoušku ze psaní na klávesnici - bohužel jen jednu ze dvou. Před prázdninami jsem byla na první kontrole s očima - dopadlo to tak, že jsem si přes tři měsíce kapala do očí a konečně se to trošku naučila. Začala jsem spolubydlet s Rubie. V červenci se ženil můj bratranec a tak jsem vlastně poprvé byla na svatbě se vším všudy.
Dělala jsem si hlavu z toho, že vážím 63 kg a chodila jsem do naší liberecké posilovny cvičit vždy od 7:15 ráno (nyní mám 59 kg a vlastně ani nevím, jak jsem toho dosáhla). V srpnu jsem potom jela na dovolenou, mimo jiné i s mým tehdy ještě ne přítelem. A byla to dovolená, kterou jsem si celou zorganizovala sama a líbilo se mi tam. Bylo to hodně akční - spousta nachozených kilometrů, 32 upádlovaných vltavských kilometrů a krásné jižní Čechy.
Nedlouho poté jsme se s přítelem dali konečně formálně dohromady a užívali jsme si dost hezký podzim. (Byli jsme taky na Ještědu!) Chodili jsme hlavně na různé festivaly jídla.
V září jsem byla na operaci očí a po 14 letech jsem se jich zbavila. A zařekla jsem se, že pokud zvládnu tuto operaci, že už zvládnu všechno. Často se na to snažím vzpomínat, když mi je úzko. A potom začala škola, jak já jsem se na ni těšila, až zase uvidím tu moji partičku! Na podzim jsme s tatínkem snad každý víkend chodili na houby.
A potom, na konec roku, si chtěli děda s babičkou nechat dvě koťátka, která ale bohužel zemřela, protože jejich matka neměla dostatek mléka.
No, nebylo to úplně pozitivní zakončení. Ale už chystám další článek, tentokrát o tom, jaké to pro mě je být ve vztahu.
Tak se mějte krásně! ♥
