Část třetí – sportování
Jestli mě něco drží při zdravém
rozumu, a to nejenom v době covidu, ale tak nějak celkově, tak to je
určitě cvičení, resp. sportování v širším slova smyslu. I když já vlastně
kromě cvičení s činkami/vlastní vahou a turistiky žádný další sport
nedělám.
Cvičit jsem začala už několik let
zpátky. Začínala jsem spíš doma a v posilovně jsem si sedla na každý stroj
a všechno jsem si zkoušela. Když jsem cvičila doma, tak jsem většinou cvičila
podle Blogilates a nebo podle videí od Runtastic. Neměla jsem vůbec ráda kardio
a běhání (běhání nemám ráda doteď).
Potom na vysoké jsem začala
chodit do kolejní posilovny. Zezačátku to byla celkem malá místnost, kde jsem
cvičila hlavně s kettlebelly a jednoručkami, většinou tam bylo dost
nacpáno, takže se tam ani moc cvičit nedalo a cvičila jsem hlavně večer, když
jsem přišla z práce nebo ze školy. Poměrně brzy jsem ale svůj přístup
změnila a začala jsem chodit cvičit brzy ráno. Vstávala jsem před šestou, abych
si mezi šestou a sedmou zacvičila, pak do osmi se najedla, osprchovala a
spakovala do školy/práce. Taky se tedy proměnila naše kolejní posilovna, a to
na fakt dobrou, vybavenou posilovnu, kde se stalo radostí cvičit. Taky se tedy
stalo radostí cvičit proto, že po ránu většinou nikdo moc do posilovny nechodil
a když, tak max. dva další lidi, což je ještě docela v pohodě (mám totiž
dost náročný vztah s osou :-D).
Totiž zpočátku na vysoké jsem
spíš cvičila jenom když jsem byla doma. Jenomže úměrně tomu, jak se zvyšoval
počet dní, co jsem byla v Praze, se taky zvyšovala potřeba cvičit i v Praze.
No a věřte mi – mezi postelemi na kolejním pokoji to není úplně lahůdka.
Každopádně se k tomu teďka vracím, je to však za trochu jiných podmínek –
teďka pokoj sdílím s mým přítelem a ten tak nějak z důvodu toho, že
mi musí ustoupit, mi dopřeje tolik času a prostoru, kolik ke cvičení potřebuji.
Každopádně jsem postupem času
začala cvičit hodně pravidelně, často a začalo mě to hodně bavit. Je mi jasné,
že jsem dělala a možná i doteď dělám některé cviky špatně, ale postupem času
jsem si tak nějak vytvořila vlastní cvičební rutinu, která zahrnovala
především:
-
10 – 15 minut protahování na začátku (občas jsem
teda rovnou šla na airbike) + nějaké cviky na břicho
-
Cviky s osou – dřepy, hip thrusty, push
press, deadlifty
-
Nějaké doplňkové cviky – dřepy s kettlebelem,
Arnoldovy jednoručky, bench press (s osou i s jednoručkami)
-
Nakonec i nějaké cvičení na strojích – stahování
kladky, veslování, tažení lana zespodu mezi nohama
-
Nakonec jsem si většinou dala airbike nebo pokud
jsem ho měla na začátku, tak i nějaké kompenzační cviky
To se změnilo s prvním lockdownem,
kdy jsem se zase začala vracet ke cvičení typu Blogilates a hlavně jsem se zase
pokoušela začít běhat. Ale běhání mě ( i přesto, že jsem se v něm, řekla
bych, docela zlepšila) vůbec nechytilo a tak jsem s ním ani nezačínala v tomhle
druhém lockdownu, protože jsem věděla, že mě to ani nebude bavit – na jaře mě
to bavilo víc – a navíc bych fakt nerada běhala ve tmě, která je teďka už od
začátku října skoro.
Naštěstí ten druhý lockdown nebyl
zase až tak dlouhý, takže jsem se brzo vrátila k posilování a řekla bych,
že jsem ani nepřišla o žádný progress (pro info – stále cvičím pro radost, ale
zkrátka mě nebaví, když už jsem zvedla tolik a tolik kg a potom vidím že to
zase nedám).
Cvičila jsem celé léto a fakt hodně
mi cvičení pomáhalo, hlavně když jsem se učila na státnice – to jsem se učila
skoro celý rok. No a teďka nám ty posilovny zase zavřeli. A já jsem se vrátila
k Blogilates, taky strašně miluju (ale to bylo konstantní, s posilovnou
i bez) cvičení s Pavli Kulichovou a našla jsem taky cvičení s Pamelou
Reif, které je většinou bez závaží nebo s nějakými jednoduchými činkami a
které mě dokáže taky pěkně odvařit. Na koleji cvičím především s vlastní vahou
nebo s gumičkami – mám jenom takové jednoduché z Kauflandu, doma
cvičím s mými činkami – mám 1kg, 2kg, 4kg 5kg a pak nějaké
neidentifikovatelné váhy od táty (ty jsou absolutně socialistické, fakt jsou to
prostě kusy želez na tyčích). A pak mám ještě závaží na kotníky o váze 2 kg a
kettlebelly 6kg a 10 kg (k Vánocům si přeju další, alespoň 14 kg kettlebell).
Takže teďka moje cvičení vypadá
většinou tak, že si dám jedno cvičení na rozhýbání (většinou nějakou Pamelu Reif),
potom si dám cvičení na zadek, cvičení na břicho a cvičení na ruce. Většinou
kombinuju Blogilates, Pamelu Reif, občas se navrátím i k Runtastic a taky
cvičím třeba podle Aničky Faltové a tak nějak, co mě cvrnkne do nosu.
Tady postuju svůj cvičící
playlist: https://www.youtube.com/playlist?list=PLa7zbm2xBA11s8H58m-Ooi8vn1c2PseH8
Mějte se krásně!
