K tomuto tématu mě asi přivedly
stránky a videa Seberevolty, které jsem si prohlížela. Nad
důvody, proč jsem tak činila netřeba přemýšlet, důležité je
to, co mě zaujalo. Členové této komunity říkají, že většina
mladých lidí v Liberci nemá žádné pořádné cíle, jejich
hlavní výplní času jsou večírky a flámování. A já se více
zaměřila na to, zda to je pravda.
Na začátek musím říct, že z mého
úhlu pohledu to může vypadat docela vtipně, protože já
takovémuto životu neholduji a proto nemůžu posoudit život mých
kamarádů a spolužáků. Z náznaků však usuzuji takto:
• pátky jsou pro většinu mých
spolužáků důvodem k oslavě
• k alkoholu mají vřelý vztah
• nemají žádný cíl, nic, o co by
bojovali
• jejich rodinné vztahy jsou
pokřivené, se svými rodiči si nerozumějí a chtějí se od nich
co nejrychleji odstěhovat
• partnery (někteří) střídají
jako ponožky
Jistěže z takovýchto indicií nemohu
nic moc usuzovat, ale něco ano. Jen mi vysvětlete, jak to, že
někomu bude stačit, když se dostane na TULku na nějaký
ekonomický obor, který nemá budoucnost, ale jde jen o to, že
budou NĚCO studovat.
Nebo když jediné co chtějí je
vypadnout od rodičů a bydlet se svými partnery a obětují tomu i
studium na vysoké škole, i když by na to měli.
Po pravdě nevím, co si o tom mám
myslet. Samozřejmě, ne každý je tak ctižádostivý, jako třeba
já, to uznávám. A nikomu neberu jeho sny. (Tedy, kdyby nějaké
měli.)
Takže kam to všechno vede? Já to
opravdu nevím, ale morálka některých lidí mě udivuje. V dnešní
době je jedna z nejdůležitějších věcí myslet na svoji
budoucnost, protože bohužel - práci nemá nikdo jistou. Proto
získat co nejvyšší a nejatraktivnější vzdělávání, zvlášť,
když vás rodiče podpoří, je přece to nejdůležitější.
U nás ve škole jsme měli přednášku,
kterou vedla pracovnice Úřadu práce. A ta přímo řekla: Jestliže
jsou rodiče ochotni vás nechat studovat a všechno zaplatí, tak
byste jim měli být opravdu vděční. A to je pravda, to já už si
myslím dávno.
Proč vlastně nevedu takový život,
jako ostatní? Samozřejmě jsem měla období vzdoru, to bylo kolem
mých patnácti let (jak ten čas letí!), kdy jsem chtěla chodit na
diskotéky a chtěla zkusit všechno to, co jsem si myslela, že je
normální, dospělý život. Rodiče mi to nedovolili, a já jsem
jim vděčná. Oni mě sice pořád drží tak trochu zkrátka (jsem
sice plnoletá, ale pořád žiji pod jejich střechou), ale mě to
vyhovuje. Zjistila jsem totiž, že na zábavách, na které jsem tak
chtěla, nejde o nic jiného než o alkohol, drogy a sex. A to není
nic pro mě. Nedovedu si představit, že bych tak klesla, že bych
opilá a zfetovaná spala s někým ve křoví. To by mi vlastní
ctižádostivost nedovolila.
Takže odpovědí je to, že jsem tak
byla vychovaná, neměla jsem ani příležitost a teď už mě to
přešlo a mám, řekla bych, vhodnější a rozumnější cíle a
směr, kterým se chci vydat.
Člověk takhle může žít a nemusí
se přidávat do žádného spolku, jako je Seberevolta. Ta mi tedy
přijde už trochu jako sekta, ale to je jejich věc. Člověk se
může skvěle bavit i bez alkoholu, může vést dobrý život plný
naplnění. Ale je pravda, že to chce nějaký cíl a taky výplň
času, která vás bude naplňovat ve chvílích, kdy nesměřujete
přímo k cíli.
