Zamyšlení nad mladými lidmi dneška

K tomuto tématu mě asi přivedly stránky a videa Seberevolty, které jsem si prohlížela. Nad důvody, proč jsem tak činila netřeba přemýšlet, důležité je to, co mě zaujalo. Členové této komunity říkají, že většina mladých lidí v Liberci nemá žádné pořádné cíle, jejich hlavní výplní času jsou večírky a flámování. A já se více zaměřila na to, zda to je pravda.

Na začátek musím říct, že z mého úhlu pohledu to může vypadat docela vtipně, protože já takovémuto životu neholduji a proto nemůžu posoudit život mých kamarádů a spolužáků. Z náznaků však usuzuji takto:

• pátky jsou pro většinu mých spolužáků důvodem k oslavě

• k alkoholu mají vřelý vztah

• nemají žádný cíl, nic, o co by bojovali

• jejich rodinné vztahy jsou pokřivené, se svými rodiči si nerozumějí a chtějí se od nich co nejrychleji odstěhovat

• partnery (někteří) střídají jako ponožky

Jistěže z takovýchto indicií nemohu nic moc usuzovat, ale něco ano. Jen mi vysvětlete, jak to, že někomu bude stačit, když se dostane na TULku na nějaký ekonomický obor, který nemá budoucnost, ale jde jen o to, že budou NĚCO studovat.

Nebo když jediné co chtějí je vypadnout od rodičů a bydlet se svými partnery a obětují tomu i studium na vysoké škole, i když by na to měli.

Po pravdě nevím, co si o tom mám myslet. Samozřejmě, ne každý je tak ctižádostivý, jako třeba já, to uznávám. A nikomu neberu jeho sny. (Tedy, kdyby nějaké měli.)

Takže kam to všechno vede? Já to opravdu nevím, ale morálka některých lidí mě udivuje. V dnešní době je jedna z nejdůležitějších věcí myslet na svoji budoucnost, protože bohužel - práci nemá nikdo jistou. Proto získat co nejvyšší a nejatraktivnější vzdělávání, zvlášť, když vás rodiče podpoří, je přece to nejdůležitější.

U nás ve škole jsme měli přednášku, kterou vedla pracovnice Úřadu práce. A ta přímo řekla: Jestliže jsou rodiče ochotni vás nechat studovat a všechno zaplatí, tak byste jim měli být opravdu vděční. A to je pravda, to já už si myslím dávno.

Proč vlastně nevedu takový život, jako ostatní? Samozřejmě jsem měla období vzdoru, to bylo kolem mých patnácti let (jak ten čas letí!), kdy jsem chtěla chodit na diskotéky a chtěla zkusit všechno to, co jsem si myslela, že je normální, dospělý život. Rodiče mi to nedovolili, a já jsem jim vděčná. Oni mě sice pořád drží tak trochu zkrátka (jsem sice plnoletá, ale pořád žiji pod jejich střechou), ale mě to vyhovuje. Zjistila jsem totiž, že na zábavách, na které jsem tak chtěla, nejde o nic jiného než o alkohol, drogy a sex. A to není nic pro mě. Nedovedu si představit, že bych tak klesla, že bych opilá a zfetovaná spala s někým ve křoví. To by mi vlastní ctižádostivost nedovolila.

Takže odpovědí je to, že jsem tak byla vychovaná, neměla jsem ani příležitost a teď už mě to přešlo a mám, řekla bych, vhodnější a rozumnější cíle a směr, kterým se chci vydat.

Člověk takhle může žít a nemusí se přidávat do žádného spolku, jako je Seberevolta. Ta mi tedy přijde už trochu jako sekta, ale to je jejich věc. Člověk se může skvěle bavit i bez alkoholu, může vést dobrý život plný naplnění. Ale je pravda, že to chce nějaký cíl a taky výplň času, která vás bude naplňovat ve chvílích, kdy nesměřujete přímo k cíli.