Nemůžu uvěřit tomu, že jsem sem už měsíc nic nenapsala. A to se mám celkem dobře, jenom mi ta sobotní bouřka vyhodila anténu, takže mi jdou jenom 4 kanály České televize. Ale to nic, stejně dávají povětšinou v televizi kulový.

Jelikož je to už déle, co jsem sem psala, myslím, že se nebudu rozplývat nad vlastní hanbou, že jsem sem nic nenapsala. Prostě se to stalo a nic se s tím nedá dělat. Jak řekl Lustig: Šťastný je ten, kde nepátrá v minulsoti, protože ví, že se nedá změnit, nebo něco v tom smyslu. Prostě nějak tak. Chudák, ale myslím, že už je mu v nebi dobře.

Místo plkání sem raději dám recenzi na dvě knížky, které jsem tento víkend přečetla. Ale měly každá jenom kolem 150 stran, takže to bylo lehké.

První se jmenuje Říkali mi Leni. Je to o dívce, která ve svých deseti letech zjistí, že je vlastně Češkou, i když žije v Německu a jmenuje se Leni Freiwald. Už déle jí bylo podezřelé, že envypadá jako ostatní z rodiny, že se k ní ostatní chovají divně a nechtějí jí někdy něco říct. Její pěstounská rodina byla silně nacistického ražení, takže pořád slýchala o jedinečnosti árijské rasy, ale přitom jí bylo líto Rusů a bylo jí líto celé války. Nakonec se ale šťastně dostala domů.

Krásná knížka, má velmi silný příběh, i když je trochu nejasně popsána, to je asi tím, že je to očima desetiletého dítěte.

Druhá knížka se jmenuje Romeo, Julie a tma. Vypráví o klukovi jménem Pavel a dívce Ester, která nenastoupila do transportu do Terezína. Bylo jí divné, že jí rodiče nepíší a tak se rozhodla, že enchce skončit stejně. Pavel ji jednou potkal v parku a ubytoval ji v pokojíku vedle dílny jeho otce. Ale mezitím se poměry v Praze změnili, nastalo stanné právo a nakonec atentát na Heydricha. Prohlídky domů se zpřísnili a každý si chtěl zachránit jenom svoji kůži. Pavel a Ester se do sebe zamilovali a prožili spolu vášnivou noc. Poté ji však udal jeden ze sousedů a ona zoufalá utekla. Na cestě ji zastřelilo gestapo.

Já si stejně myslím, že by to nevydrželi až d o konce války a potom přes další a další údobí. Přece jenom to byly dost drsné poměry, ale byla ve mně naděje, že to snad dobře skončí. Bohužel.

Ale teď již přestanu, musím se jít dívat na Pravou krev, stahuji si třetí řadu, která podivně připomíná Nový měsíc.