Tak tohle je tak trochu moje filosofie, i když to určitě řekl již někdo přede mnou. Ta myšlenka je však nekonečná a stále pravdivá.
Odjakživa mě "fascinovalo", jak se lidé ke zvířatům chovají. Od doby, kdy si lidé začali myslet, že jsou něco více, než zvířata (možná ano, ale nemáme určen žádný vyšší cíl, stejně jsme tu jen proto, abychom rozmnožovali náš druh a i tento druh nebyl přírodou tak docela zamýšlen; vždyť přála by si svoji devastaci skupinou trochu moc vyvinutých opic?), využívali je. Nejenom k takovým těm drobným pomocem (kočky chytají myši, psi hlídají domy, papoušci nás oblažují tím, že umí mluvit, ...), ale i k hnusným pokusům, testům a výzkumům. Řekla bych, že zrovna Rusové v tomto směru mají docela špatnou reputaci. Co Lajka, co jejich posílání psů pod tanky? Samozřejmě nejsou jediní.
Lidská omylnost, totiž myslet si, že jsou lidé něco více, než zvířata, je chybná. Když vidím nějaký film o trosečnících, často mi do breku vůbec není. Ti lidé si za to často mohou sami (lezou, kam nemají, chtějí objevovat už objevené, chtějí zažít dobrodružství). Potom využívají zvířata a nakonec je surově odkopnou, popřípadě využijí.
Jednou jsme četli ve škole kousek z povídky Jacka Londona. V tomto úryvku se člověk chtěl nějak zahřát, ale nemohl rozdělat oheň. A co udělal? Zabil psa, aby se mohl ohřát v teple jeho vnitřností. Samozřejmě tam byl i detailní popis toho, jak oddaný jeho pes byl. Cožpak se nemohl zahřát o jeho teplou srst? Šel do divočiny a ani si neuměl udělat přístřešek?
Teď jsem se také dívala na film Osm statečných. Je to na motivy skutečné události o psech, kteří jsou zanecháni na antarktické základně svému osudu. Celkem tam stráví asi něco přes 150 dní sami. A ti lidé se nestarali (až na hlavního klaďase), co s těmi psy bude. Bylo to sice kousek na další základnu a do vrtulníku jich taky mohli pár přihodit, ale prostě je tam nechali tolik dní svému osudu.
Dříve byla aspoň zvířata natolik spjata s přírodou, že se uměla o sebe sama postarat. Ale domestifikací ztratila mnoho ze svých instinktů a schopností. A je to fakt krutost, nechat potom zvířata svému osudu.
Ano, často brečím raději nad zvířaty, než lidmi. Lidé jsou často zatíženi hříchy, které zvířata neznají. Zvířata totiž nejsou zlá od přírody. Všechna ta brutálnost pochází z jejich přirozenosti. Ale lidé takoví nejsou. Od lží až po vraždy, podvody a násilnosti jsou lidé prožraní hříchy. To je jeden z důvodů, proč zvířata budou vždy ta čistější stvoření. Nejsou sice tak inteligentní jako my (neposkytla nám však inteligence možnost k provádění hříchů)?), ale zaslouží si naše opečovávání. Právě proto, že nejsou na takové úrovni jako my, měli bychom prokázat svoji inteligenci a nadřazenost tím, že je budeme chránit a pečovat o ně. Vždyť jsme se vyvinuli i z nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat