Moje "kamarádka", která si ani není schopná se mnou sednout a raději si sedne k holce, kterou ještě před rokem nesnášela.
Naše tělocvikářka a nultá hodina s ní. Proto, že mě málem zabila za to, že její dementní nultou hodinu naším autobusem zkrátka nestíhám a o hodinu dříve jezdit nehodlám.
Naše učitelka na Právo je trhlá. Jako je to celkem dobrý, ale dneska mi rozhodně do smíchu nebylo. No co, mohlo to být horší.
Není tady nikdo, kdo by mi rozuměl, kromě mé rodiny. Všechny kamarádky jsou odtažité, ty nejlepší jsem ztratila a nikoho nezajímám.
Na druhou stranu si říkám, že stejně je rodina to nejdůležitější a jsem ráda, že ji mám. Rodiče mě vždy podrží a poradí mi. Mám je moc ráda.
Taky je docela dobrý, že jsem už plnoletá, takže si můžu měsíčně omluvit celý! čtyři hodiny! Bože, kdo to zase vymyslel? Když jsem plnoletá, tak si snad můžu dělat, co chci, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat