Poslední dobou je to jako na houpačce. Jednou mám z něčeho strašnou radost, podruhé jsem zase úplně na dně. Myslím, že to je i trochu obdobím, zimu prostě nesnáším.
Poslední dobou se mi ale daří chodit aspoň do posilovny. Sice jen jednou týdně, ale opravdu nemám zas až tolik času, zvlášť, když musím dělat úkoly a přípravu do školy a na ruštinu a do toho ještě peču cukroví. Sice letos budeme mít chudé Vánoce, nejenom co se týče dárků, ale i cukroví. Takže dárečků mám zatím jenom pár, no samozřejmě, že ještě něco málo dokoupím. Bohužel, oba dva rodičové mají problémy se zažíváním, a tak i když plánuji udělat pět druhů cukroví, moc si asi neužijou. Už mám napečené perníčky a rohlíčky, ještě chci udělat linecké pro dědu, potom čokoládové sušenky s ovesnými vločkami a slepované cukroví.
Zítra jdu na ortodoncii a strašně se tam bojím. Ne, že bych se bála doktorů, ale bojím se toho, co mi navrhne udělat s tím mým zubem. Můj zub, poslední mlíčňák, mi vytrhl doktor půl roku před osmnáctinami a místo něj mi narostl zub jakoby nahoře z dásně a je tam strašná mezera. Prostě asi případ zralý na rovnátka, ale to by tak ještě scházelo, aby ze mě byla zrůdička s rovnátky a brýlemi.
Rovnátka si představuji taková, jako měl Willy Wonka v tom filmu Karlík a továrna na čokoládu. Takže asi tak.
Jinak se v mém životě asi nic moc zajímavého nebo netradičního neodehrálo. Kromě toho, že jsem samozřejmě strašně šťastná, že se Filip (s kamarádkou mu familiérně říkáme Medvídek) stal místopředsedou sněmovny.
Čas utíká tak strašně rychle, že to ani nestíhám nějak sledovat a ani mi to nevadí.
Mějte se krásně!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat