Generace Y alias moje generace?

Ahoj!

Je mi jasné, že další článek bez obrázků asi bude málo doceněný, ale to je jedno, nesklouznu přece k "lifestylovému" blogu se všemi jeho nedostatky.

Dnes jsem se chtěla zaměřit na generaci Y. Už nějakou dobu o ní přemýšlím. Přece jenom, když je člověk součástí této generace, neměl by být úplně neinformovaný.

Už v jednom starším příspěvku jsem zmiňovala, že nechápu svoji generaci. Že mám mnoho konzervativních názorů, že i moje hodnoty jsou dostatečně konzervativní na to, abych se s úspěchem pokusila zpochybnit svoje přiřazení ke generaci Y. Vím ale taky, že v mnoha ohledech nejsem jiná. Každý se chceme vymezovat, ale musíme také uznat, že některé věci prostě splňují určitá kritéria a prostě tak jako tak skončíme v nějaké škatulce.

Našla jsem si i pár definic generace Y na internetu, ze kterých jsem se dozvěděla například, že: "změny jsou součástí jejich života", "vyrůstají s moderní technologií", "kladou důraz na osobní uplatnění" atd. Ano, to zcela určitě sedí. Takhle znám lidi ze svého okolí, takhle se chováme, takoví jsme.

Na druhou stranu si nemyslím, že bych takhle mohla specifikovat celou generaci, ani si nemyslím, že bych našla skutečný výčet odvrácené stany této generace. Myslím si, že všechny tyto charakteristiky, které jsem uvedla, z nás dělají povrchnější jedince, méně uvažujeme, rychleji se rozhodujeme, na druhou stranu se ale cítíme hodně zodpovědní i za věci, které nedokážeme změnit. V této generaci se podle mě více než v které jiné objevují sociální fobie, deprese a pocity méněcennosti. A nevím, zda to je realitou, která je až moc internetová, kamarády, se kterými se skoro nevídáme nebo zkrátka tím, že nepřeberné množství možností nám až moc plete hlavu.

Z takové nepřehledné směsice možností je totiž těžké si vybrat, co bude člověk dělat. Naši rodiče nám říkají, ať využijeme, co se dá, že oni ty možnosti neměli. Zároveň je novodobým trendem dělat všechno a vlastně nic. Já vím, teď opět zasáhne moje osobní antipatie a předem se za takové zkreslování reality omlouvám.

Uvedu na to na příkladu blogerů, vlogerů, youtuberů. Jako mnoho jiných, tito lidé dělají naprosto povrchní a nesmyslnou práci. Dobře, někdo taky musí být herec, zpěvák, komik. Neberu jim to, mají svobodu konání, je to jejich věc. Vadí mi to, že a) mnoho lidí je má ve větší vážnosti než lidi, kteří si naši úctu opravdu zaslouží. Už dlouho říkám, že bych byla radši, kdyby se naše civilizace více zaměřila na práci vědců, lékařů, astronomů. Kdyby se opravdu propagovaly nějaké hodnoty. (Jo, zním jako moje babička, taková já jsem.)

B) Příklad, který se dává ostatním. Nemám ráda tu představu, že nemusím dělat nic, ani vystudovat školu a budu se mít dobře. Znám jednu blogerku, respektive youtuberku, protože jsem s ní chodila do školy. To, že jí škola nešla, to je fakt. Mně do toho samozřejmě nic není, ale prostě mi vadí, když potom čtu komentáře od mladých dívek, které se v ní vidí a myslí si, že svět je jenom o kráse. Ano, svět je (bohužel) hodně o kráse, ale to může také mnoho dívek zmást. Některá potom třeba není tak hezká a než si uvědomí, že jí nebude stačit natočit video, aby se uživila, vezme jí to hodně úsilí i optimismu.

Tolik asi o moderních idolech. Navíc je nám pořád podsouván ideál krásy a inteligence, kterého (jak všichni víme) většina z nás prostě nedosáhne. Dle mého bychom se konečně po všech těch letech lidské existence (akorát že generace Y už to nezmění) měli zaměřit na ty věci, o kterých všichni víme, že jsou důležité.

Dobře, určitě žehrám na hodnoty, které ani nevím, zda se někdy uctívaly. Mám v hlavě představu lepšího světa, kterého bych chtěla, abychom společnými silami dosáhli. Ale svět místo toho, aby se zaměřil na důležité věci, věci, které nás budou spojovat místo aby nás rozdělovaly, se zaměří na zbytečnosti. Generace Y je podle mě toho zářným příkladem.

Navíc si nemohu pomoci, ale generace Y je podle mě odtržená od reality. Ano, dozvíme se sice o událostech ve světě dříve, než se dozvídali lidé v minulosti, na druhou stranu v nás teroristické útoky ani válka ve světě již nevyvolávají takové reakce, jako tomu bylo dříve. Ráda bych zažila svět, kdy lidé protestují proti takovýmto událostem a ne svět, kdy skloní hlavy a začnou tvrdit, že to je realita, na kterou si musíme zvyknout. Nejsem žádný brutální člověk a nechci válku, zbraň bych do ruky nevzala, ale rozhodně bych bránila svoji vlast, která je v dnešní realitě také entitou již zcela mizící.

Lidé se necítí jako vlastenci, ať již kvůli tomu, že svět je tak propojený, že vnímají všechny státy jako jeden stát nebo proto, že migrace stovek tisíc lidí je již jevem zcela běžným.

Další mojí výtkou bude existence neziskových organizací. Mnoho mladých lidí, kteří vystudovali vysokou školu, našlo práci v neziskových organizacích. Vysokých škol je mnoho, jejich kvalita upadá a mnoho lidí, kteří vystudují (nejenom) humanitní obory, těžko shánějí práci. Možná je to chyba systému, ale možná je to chyba společnosti, která každému říká, že je správné vystudovat obory, které nemají žádné uplatnění. A co ti lidé potom udělají? Často najdou práci v neziskových organizacích.

Nezisková organizace je pro mě jako pro absolventku obchodní akademie paradoxní pojem. Podniky jako takové vznikají za účelem zisku, tak jsme se to učili. Pod pojmem nezisková organizace jsem si představila tak akorát charitu, případně nějaké útulky pro zvířata a bezdomovce. Zaráží mě však, jak velkou moc mají. Tlak neziskových organizací například na veřejné mínění je citelný a v některých oblastech je to tak správně. Podporuji udržitelné životní prostředí i vymahatelnost práv člověka. Jsou však i organizace, jejich cíl je mi naprosto neznámý, nechápu, co vlastně dělají a ani odkud na to berou peníze. Ano, existují mecenáši, ale nejsem hloupá, abych věřila, že jim jde o dobro všech lidí. Za vším stojí moc a vliv. Nejinak tomu je i zde.

Jak se lidé z generace Y, tak hrdí na své hodnoty, mohou dobrovolně propůjčit k tak neprůhlednému podniku? Myslela jsem si, že v neziskových organizacích pracují hlavně takoví ti idealisté, kteří chtějí lepší svět a myslí si, že právě pomocí této organizace se to povede. V poslední době tam ale pracují i tvrdí kariéristé, což podle mě přímo odporuje základnímu poslání neziskových organizací.

Můj názor na generaci Y není pozitivní, ačkoli k ní patřím. Chybí mi na ní nedostatek hodnot, nedostatek trpělivosti a houževnatosti, nedostatek selského rozumu, že to tak musím říct.

Článek samozřejmě vyjadřuje můj osobní názor, který není nikterak profesionální ani vědecký. Celý článek slouží jenom pro účely zamyšlení se nad světem.


Dobře, to byl můj stěžovací článek, příště se zase pokusím uveřejnit něco zábavnějšího, s obrázky a na lehčí téma.

Mějte se krásně!