Počet zobrazení stránky

neděle 26. února 2017

Jak žiju v roce 2017

Ahoj,

zdravím Vás již z nového roku. Vím, že dva měsíce jsou zatraceně dlouhá doba, po kterou jsem na blog nijak nepřispěla, ale ten čas tak strašně rychle utekl! Nebudu se vymlouvat na zkouškové, protože popravdě, pro mě to byla docela dovča. Samozřejmě, musela jsem se učit a taky chodit do práce, ale jelikož jsem stejně byla po většinu času doma a do Prahy jela tak maximálně na zkoušky nebo do právě zmiňované práce (a to vždy jen na dva dny v týdnu), tak jsem si suprově odpočinula. Taky jsem toho strašně moc stihla - bratrův maturitní ples, udělat všechny zkoušky, konečně se zušlechtit u kadeřnice a kosmetičky, oběhnou úřady kvůli daňovému přiznání, další díl Rougon-Macquartů (Peníze, a dočítám ještě Kořist, oba dva díly na sebe úzce navazují) a dokonce i malé prázdniny u dědy a u babičky. Je pravda, že třeba cvičení jsem zase tak moc nedala, ale i tak si myslím, že jsem nijak extrémně neztloustla a díky tomu, že mi tatínek koupil v Lidlu kettlebelly, můžu si s jejich pomocí zacvičit i doma. (Miluju kettlebelly). Taky nám na kolejích zrekonstruovali posilovnu, j teď úžasně velká a prostorná, je to tam úplná bomba! No a v neposlední řadě jsem zvládla udělat i všechny povinné a jednu volitelnou zkoušku (něco jsem si samozřejmě nechala na letňák, tam je zkouškové delší), takže já jsem za leden vlastně dost spokojená, i přes nějaké problémy v práci pro mě byl leden vlastně pozitivní měsíc.







Byl pro mě pozitivní i po kulturní stránce, protože na ČT1 dávají skvělé seriály a samozřejmě, zamilovala jsem se do (značně mainstreamové) písničky Shape of you. James Blunt bude vydávat nové album Afterlove, z něhož jsem si zamilovala ústřední písničku Love me better. A v mojí guilty pleasure (Farmerama) jsem nadto postoupila do dalšího levelu (jo, jsem blázen, já to vím). A skvělé bylo to, že jsem byla hodně doma, hrála si s našimi kočičkami a spala ve své skvělé posteli, které se ta ne koleji nemůže ani v nejmenším rovnat, protože je tvrdá a zdejší polštář tlustý asi jako list papíru.










Ale byla to prostě krásná doba, to zkouškové. Jak už jsem říkala, zrovna moc jsem se nepřetrhla, ale jsem hlavně ráda, že mám zkoušku z Ústavního práva. Měla jsem velké štěstí na učitele, který nás sice nechal čekat šest hodin, ale všech osm zkoušených od něj tuto zkoušku získalo. Další větší zkouška byla z Teorie národního hospodářství, ale to mě jako absolventku oboru Obchodní akademie nemohlo nijak zaskočit a tuto zkoušku jsem zvládla za 1.

V neposlední řadě, co mi v poslední době skutečně dělá radost, je to, že jsem se spřátelila se svojí spolubydlící. Já vím, že jsem na ni hodně nadávala, pravděpodobně i tady na blogu, ale ve skutečnosti mi ta její ztřeštěnost vlastně vyhovuje. Aspoň je tady někdo, kdo je větší blázen, než jsem já sama. A navíc, zjistila jsem, že je hodně štědrá, třeba se se mnou rozdělí o jídlo (chápete, to pro mě hodně znamená) nebo když šla pařit, tak mi nechala čokoládu a lísteček, na něm bylo napsáno, abych si dala čokoládu na nervy a neměla chuť ji zaškrtit, až přijde pozdě v noci. Nutno dodat, že jsem vůbec nevěděla, kdy přišla, protože jsem si skočila do posilovny a tam se dostatečně unavila. Ale jinak jsem zjistila, že mi hodně pomůže, když se budu bavit s někým takovým trhlým, protože ve škole se bavím jen s lidmi, kteří všechno berou moc vážně (tedy ne, že bych se s nimi nezasmála) a já prostě potřebuju nějaké rozptýlení.


Jinak teď v poslední době dost řeším, kudy se bude můj život dále ubírat, protože si už nedělám moc velké iluze, že by ze mě někdy byla soudkyně. Je to a) velmi dlouhý proces (to je tedy spíš o tom, zda budu ochotná to podstoupit), b) s velmi nejistým výsledkem (jak se umíte lísat), c) s nejistým přidělením k soudu. Moje pocity umocnila ještě moje rozprava s jedním státním zastupitelem, s nímž jsem se náhodně potkala u mé kadeřnice (alias dělám si známosti všude). Takže je to teď pro mě docela složit otázka, ale popravdě si myslím, že mám ještě dost času na to, abych ji řešila (což mi ostatně sdělil i dotyčný státní zástupce) a hlavně se musím soustředit na školu. Abych se vůbec dostala ke státnicím.  


Žádné komentáře:

Okomentovat