Poslední dobou

Poslední dobou vážně nevím, co psát do školního časopisu. Napadlo mě jenom pár témat a jedno z nich se stejně týká mého plánovaného výletu do Prahy.

Poslední dobou jsem se strašně zamilovala nejenom do písně Je t´aime, kterou nazpíval Serge Gainsbourg a "zavzdychala" mu k tomu Jane Birkinová, ale také do jiných, značně odlišných písní a stylů. Pořád si prozpěvuju Mutter od Rammsteinů, dívám se na klipy Phoenix a na Kristíninu písničku Jabl´čko.

25. únor jsem bohužel nějak moc neoslavila, měl jsem napilno. Ale neodpustila jsem si alespoň toto:

Nikdo mě nemůže z ničeho obvinit, protože žádnou rudou hvězdu a ani srp a kladivo jsem na sobě neměla. (I když kdybych nějak mohla připnout ten odznak, co jsem našla u dědy ...). Ale o tom až jindy. Důležité je, že mě docela chytlo si takhle uvazovat šátky. Aspoň vím, co s těmi malými, které jsem si koupila hlavně kvůli potisku.

Téhleté kreativity bych potřebovala využít i při psaní článků do časopisu. Bohužel se jí nedostává.

P. S. Jak jsem  napsala nadpis, vybavila se mi ta píseň: Poslední dobou zdá se mi, proti své vůli létám vysoko nad zemí ...

Mějte se hezky! ♥

Je to divný. Na blozích, které čtu, holky píšou, jak přestávají malovat. Já jsem se taky přestala malovat - až na oči - a na mě to vidět vůbec není. Je to spíš o tom, že jsem
a) líná se ráno budit dříve
b) piju teď tu Nimbu, tak si to nechci zkazit
c) myslím, že mi to fakt neprospívá, zvlášť, když by se člověk měl soustředit na důležitější věci, jako je třeba studium.

Nevím, co jsme udělali našemu němčináři, ale s klidem nám oznámil, že budeme psát každou hodinu. Plus, nestíhám se učit ruštinu, ale vůbec! I když, já nestíhám skoro nic, ani čtení. Dneska jsem si četla asi nejdéle z celého týdne a myslela jsem, že dokončím aspoň Annu Elliotovou a Pýchu, předsudek a namlouvání a stejně nic. Dneska už si asi nepřečtu ani kousek.

Recenze na čaj s nimbou

Činnost, kterou provozuji strašně ráda, je pouštět Vejíkovi videa pro kočky na Youtube. Problém je v tom, že ho to za chvilku začne nudit a tak mu pouštím pořád nějaká jiná.

Jinak dneska jsem byla nakupovat, výsledek můžete vidět dole na fotkách. Jo, a ten krém od Synergenu je dokonalý, mažu se s ním i ven teď v těch mrazech a je dost dobrý. Není to žádný zázrak, ale stojí jenom padesát korun a já kromě hydratace stejně nic nechci.

Jinak pokračuji - nebo spíš jsem v úterý začala - se svojí léčebnou kúrou, která sestává z pití čaje s nimbou. Tento čaj není zas až tak špatný chuťově, ale když ho polknete, zůstane vám na jazyku taková jakoby pachuť. Já to léčím tím, že tento čaj vypiju co nejdříve - musí se pít dva šálky denně - a každý lok zapiju nějakou vodou nebo zkrátka něčím jiným. Vzhledem k tomu, že  o nimbě jsem četla jako o zázraku a maska s nimbou je taky docela účinná - alespoň na černé tečky, ale jinak je moje pleť pořád dost zhuntovaná - rozhodla jsem se to vydržet. Sice by se tento hnus měl pít aspoň tři měsíce, než se dostaví výsledky, ale snad si na to aspoň zvyknu. Čaj z kopřivy už taky piju skoro jako čaj o páté a tím nemyslím ten prach z pytlíků,ale normální sypaný. Měla bych na jaře zkusit čerstvé kopřivy, za zahrádkou nám jich roste habaděj.

Ten lak má doopravdy divnou barvu, je to taková hnědá metalíza, ale byl za dvacet korun a na nehtech třeba bude vypadat dobře.

P.S. Co jsem ještě nezmínila, miluju skupinu Phoenix. Kdyby ji Ruby znala, byla by na mě pyšná, protože je to indie rock. V dubnu jim vyjde nová deska. Ne, že bych si ji koupila, ale těším se. A díky komu jsem je objevila? Díky Vitalijkovi, samozřejmě.

Náhodné

Jelikož už tady dlouho nic nebylo, tak jenom rychlý příspěvek. Věci z Avonu jsem dostala od tety, nejlepší je asi ten krém v popředí, je osvěžující z okurkami a ten oranžový gel. Jinak jsem si také musela koupit psaníčko do tanečních. Také jsem si koupila knihu Černá zmije, je to boží komedie. Maska od Himalaya Herbals je jedna z mála účinných, doporučuji vyzkoušet. Deodorant od Baley krásně voní a doufám, že ajurvédský čaj mi krásně pročistí celé tělo. Začínám v úterý.

Vitalijek out ?!

Bože, to je zase doba. Dneska jsem se dozvěděla, že Vitalijka vyhodili nevzali do Caterhamu. Svině jedny malajsijský! Ne, chápu, mají na to právo. Samozřejmě Vitalijek vyjádřil na svém Twitteru dík za podporu fanouškům jak v angličtině, tak v ruštině. V ruštině tomu samozřejmě moc nerozumím, kromě pár pojmů, ale i tak jsem to pochopila. Vitalijek to samozřejmě vzal poklidně, koneckonců jeho otec je bohatej ruskej podnikatel, kterej si ho může vzít k sobě do firmy, takže Vitalijek o hladu určitě nebude, ale je mi to vážně moc líto, protože jsem ho vždy "sledovala a přála mu štěstí" jak jsem vyjádřila v jedné své básni.

No, třeba ho ještě vezmou do Marussie, horší je, že jeho manažerka Oxana Kosačenková jednala jenom s Caterhamem, takže asi jinde místo nenajde.

A tohle mu udělali poté, co jim dopomohl k 10.místu v šampionátu! Je mi z nich špatně, ale chápu, že třeba někdo má víc talentu a mají právo na změnu.



Tady máte Vitalijka na rozloučenou, ale nepřestanu ho sledovat, vždyť on byl i jedním z důvodů, proč jsem se začala učit rusky. Možná jsem k němu vždycky nechovala takovou náklonnost, ale je to trochu jako s mou náklonností ke komunistické straně: možná jsme spolu měli nějaké trable, ale zůstáváme spolu spojeni.

Mějte se i přes tuto smutnou novinu hezky! ♥

Knígi

Je to fakt divný. Jsou období, kdy nemám absolutně co číst a tak čtu znovu knížky,které už znám. A potom jsou tu období, kdy toho mám tolik co číst, že nevím kudy kam. Zrovna teď mám takovou krizi. Aspoň sem rozepíšu knížky, se kterými jsem v prekérní situaci.

Sever a jih - to je kniha od Elizabeth Gaskellové. Celý minulý rok jsem se těšila, jak si ji konečně přečtu. A nakonec ji vydali až tento rok, naštěstí už aspoň máme dva díly ze tří. Je to úžasný příběh, tedy aspoň podle minisérie, která byla natočena.

Hledání štěstí - to je název raných a nevydaných próz Jane Austenové a Charlotty Bronteové. Raná díla Jane Austenové jsou daleko lepší, než její vybroušené knihy, ze kterých vyznívá dokonalé ovládání duše a vědomí. Z těch raných děl vyzařuje mladost a nadšení pro všechno. Raná díla Charlotty Bronteové jsem ještě nečetla, tak se snad poučím.

Ghostgirl - dvě knihy, které jsem dostala od mamky k Vánocům. mělo by to být o dívce, která jednou prostě zjistí, že zemřela. Nejdříve jí bylo divné, že si jí nikdo nevšímá a potom zjistila, že není mezi živými. Nezní to možná moc zajímavě, ale uvidíme. Celkově je ten koncept docela dobrý nápad, i když je to jen odnož upírů a vlkodlaků.

Pýcha, předsudek a namlouvání - tuto knihu čtu teď. Je to vlastně první pokračování příběhů od Jane Austenové. Bylo to napsáno ke konci 19. století Sybil Brintonovou. Je to jeden příběh, který obsahuje skoro všechny postavy z dokončených děl Jane Austenové.

Vrač Živago - toho čtu již (přiznám se) od srpna, od naší dovolené na jižní Moravě. Je to docela těžké čtení, na rozdíl třeba od Vojny a míru, které byly lehce k rozlousknutí.

Tak, to je asi všechno. Jinak, našla jsem skvělou stránku o Vitalijovi. Jmenuje se fuckyeahvitalypetrov.tumblr.com

Doporučuji se na ni podívat.

Mějte se krásně.

Oslava 70. narozenin

Už 9. ledna měl děda sedmdesáté narozeniny, no ,oslavili jsme to až 12. Fotky níže jsou nekvalitní, jelikož je to foceno z bratrova mobilu (kdyby to bylo z mé Nokie 6131, bylo by to daleko horší). Už bych si docela přála nový mobil, nejlépe Blackberry Bold 9900.

Bratra omluvte, bylo mu blbě a strejda se přecpával babiččiným výtečným menu, sestávajícím z vařené vepřové pečeně, hromadou zeleniny a salátu, která byla krásně naaranžovaná a vlastnoručně upečeným dortem od babičky. Byl skvělý, ale babička se podceňovala. Bohužel jsem ho vyfotila, až když byla polovina pryč.

Děda dostal mobil od své sestry. No, docela se toho s babičkou bojí, ale já je to samozřejmě naučím.

                                                                       Mějte se krásně!