Dneska
mám zase lehkou depresi (splín? chandru?), tak jsem se rozhodla si
trochu postěžovat.
Byla
jsem u kosmetičky a opět se tak tváří v tvář setkala se svým
problémem, na který se snažím nemyslet. Jedná se samozřejmě o
moji pleť, která je sice asi v nejlepším stavu od mých dvanácti
let, ale pořád je ve špatném stavu. Už jde spíše o to, že se
mi ucpávají póry, než přímo o akné zánětlivého typu. Ale
nevím, jestli se to zase nevrátí, až půjdu do školy. Ve škole,
stresem a také nedostatkem pohybu na čerstvém vzduchu a
přicházející zimou se mi vždycky pleť zhorší.
Na
druhou stranu se do školy těším. Samozřejmě, co se týče mojí
pleti, asi se teď budu muset doopravdy pečlivě malovat, abych v
Praze nedělala ostudu. Ale s tím už jsem se smířila. Dokonce
jsem si už i koupila paletku W7 In the buff na líčení očí, tu
vám ještě taky ukážu.
Ale
zpátky k mojí depresi. Mám depresi nejenom z toho, že je špatné
počasí, že se doma nudím a cítím se neužitečná a zbytečná,
nejenom z toho, že nevím, co dělá a co si myslí A. K. (alias
krásný Řek), ale také z toho, jakou hnusnou a nevděčnou pletí
jsem byla "obdařena". Vím, že v porovnání s jinými
lidmi, kteří mají opravdové zdravotní problémy si nemám na co
stěžovat, ale znáte to: člověk si prostě na sobě vždycky něco
najde a vždycky je tu nějaká nespravedlnost, na kterou musíme
upozornit.
Já
nežiju nijak zdravým životním stylem; jím všechno, snažím se
nepřecpávat, ale zároveň neodmítám maso, mléko ani zeleninu.
Cvičím jak kdy, když jsem ve škole, tak to není ono, to je jen
nějaká posilovna nebo tak, ale jak jsem teď byla doma, tak jsem na
sobě tvrdě zapracovala a cvičila jsem třikrát týdně dvě
hodiny, což už se počítá a docela to na mě bylo vidět. Co se
týče alkoholu a cigaret, tak k těm mám odmítavý postoj.
Cigaretu jsem v ruce držela jen jednou v životě a alkohol piju
jenom příležitostně (= přibližně jednou za dva měsíce) a
neopíjím se, piju maximálně pivo, víno, Frisco nebo nějaké
likéry.
Přes
to přese všechno stačí přiblížit se k mým pórům na deset
metrů a všechno do sebe vcucnou. Můžu se o ně starat, jak chci,
ale pořád se zanášejí. Mám je asi extrémně otevřené, ale
tonikum také používám, tak jak je to možné?
Dnešní
možná trochu hejtovací a nepřehledný článek má být hlavně o
tom, jak nespravedlivé je, když se člověk snaží o sebe pečovat,
ale je mu dána jenom taková pleť, aby vypadal jenom jako ošklivý
člověk. Jak to, že někdo může chodit pařit co týden, pít
alkohol, nehýbat se a celkově žít nezdravě a mít pěknou pleť?
Teď
to vypadá, jako kdybych se soustřeďovala čistě na vzhled a
materiální záležitosti, ale tak to není. Současná společnost
nás nutí vypadat perfektně a my se tomu přizpůsobujeme. Bohužel
i já jsem ovlivněná trendem krásy (ke kterému se tedy ani
nepřibližuji, ale to je mi jedno). Nejhorší je to, že se lidé
posuzují podle vzhledu a dělají tak unáhlené a zkreslené závěry.
Platí to však nejenom v osobním, ale často i v profesním životě.
Skoro u všech životopisů musí být přiložena fotka, protože
pro zaměstnavatele není podstatné jenom Vaše vzdělání, ale
také Váš vzhled. Chápu, že pro pozici hostesky, modelky nebo
herečky je to jistě to nejdůležitější, ale pro kancelářské
práce to snad může být úplně jedno!
Tak,
od mé pleti jsme se dostali opravdu daleko a já doufám, že mi
tenhle výlev odpustíte, ale jsem prostě duševně opět někde
jinde, než bych chtěla být. Ale 21. září jedu konečně do
Prahy (sice jen na Orientační týden, ale i tak) a tam se snad
uklidním. Konečně budu mít před sebou nějakou práci a taky -
až budu v Praze, budu si zase intenzivněji představovat 25.
listopad. A to budou krásné představy!
Mějte se krásně!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat