Zdravím všechny,
sledovali jste předávání státních
vyznamenání? Já ano (jak jinak - vlastenka jak poleno :-) a
strašně mě dojalo, jak celý Vladislavský sál povstal, když
prezident předával vyznamenání otci Petra Vejvody. Já si myslím,
že hrdinství se stále cení, a to je dobře!
Taky jsem nadmíru spokojená, že
ocenění dostal Ludvík Hess, vynálezce babyboxů. To je podle mě
v současnosti jeden z nejužitečnějších vynálezů a nechápu,
jak se proti tomu může někdo vzpěčovat a odmítat užitečnost
tohoto vynálezu.
Ale zpátky k hlavnímu tématu mého
článku. Včera večer jsem přijela domů, hlavně proto, abych
byla dnes doma. Přece jenom jsem minulý víkend doma nebyla,
stýskalo se mi a hlavně se stýskalo tatínkovi. V sobotu jsem
totiž byla sázet stromky na Praze - Hájích, kde je takové
komunitní centrum. Původně jsme si se spolužáky mysleli, jaká
to bude dobročinnost, jenomže nám tam dali svačinu, oběd a
nakonec i malý pytlíček s levandulí, kterou pěstují na střeše.
No, takže jsem se moc dobročinně necítila, ale bylo to příjemné
(a to říkám jako naprostá ateistka - na druhou stranu jsem
natolik svědomitá, že mi nevadí pomoc komukoli, nevěřícímu či
věřícímu).
V neděli jsem poté navštívila
zahrady Břevnovského kláštera. Kolej mám totiž doslova párkroků
(a trošku mě to původně vylekalo) od Břevnovského hřbitova,
poté se sejde takovou cestou kolem hřbitovní zdi a jste u
kláštera. Z něj každé ráno a večer slyšíme klinkání a to
mi přijde strašně domácké a milé (doma slýchávám zvonění z
kostela v Chrastavě). No a hned za klášterem jsou docela rozsáhlé
a nádherně udržované zahrady. Udělala jsem si takovou hodinovou
procházku, jen já a sluchátka na uších. Rozhodně doporučuji
pustit si v Břevnovských zahradách do uší Charlie Straight -
Someone with a slow heartbeat (moje v současné době oblíbená) a nebo od Jamese Blunta You´re beautiful (moje asi celoživotní oblíbená).
Ještě sem přikládám pár obrázků mé kolejní stravy, abyste viděli, že opravdu nehladovím, spíš naopak. Ale jak víte, já mám úchylku, že si fotím skoro každé jídlo, které sním.
A tady je oběd, který jsme dostali v komunitním centru.
Jo a ještě něco, mám teď tak trošku obsesi fotit svoje selfie, ačkoli jsem na to nikdy nebyla. Tak se pokochejte.
A na závěr takový, řekla bych typický obrázek podzimu:
Všechny fotky byly foceny na foťák v mobilu, takže je berte s rezervou - jsou malé a ne moc kvalitní, ale to já bohužel už v Praze moc neovlivním, jsem ráda, že tam je něco vidět.
Doufám, že si užíváte státní svátek!
Mějte se krásně!
Žádné komentáře:
Okomentovat