tentokrát Vám hodlám předat spíš pozitivní vlny, a to tím, že Vám povím něco o mém 17. listopadu.
Na 17. listopadu nemám ráda tu demonstrační pohotovost. Každý jde někam do ulic a stává se to už folklorem. Ve škole se dokonce jeden učitel ptal: "Byli jste někde demonstrovat?" jako kdyby ten, kdo nešel byl absolutně mimo slušnou společnost a jak si taky někdo mohl dovolit snad zůstat doma a mít nohy nahoru, když měl jít demonstrovat?
Já a moje mamka jsme tento svátek pojaly trochu více prozaicky a šly jsme na balet. V našem Domě kultury v Liberci totiž vystupoval nějaký Petrohradský baletní soubor a uváděl Labutí jezero. Je to samozřejmě naprostá baletní klasika, kterou jsem - přiznávám - předtím neviděla. Jak je to možné, když jsem taková fanynka Taneční akademie? No, to sama nevím, každopádně 17. listopadu jsem se rozhodla to změnit.
Zajímavé je, že náš dům kultury nemá zas až tak velké pódium. Navíc to není zas až tak reprezentativní prostor pro hostování takové události. My s mamkou bychom tento baletní soubor spíše uvedli do Divadla F. X. Šaldy, ale zde to také bylo pěkné. Akorát se nám kolikrát zdálo, jako by ti baleťáci a baletky skoro z pódia spadli, kdyby udělali jen o trošku delší skok.
A moje dojmy? No, řeknu Vám, že ty kostýmy baleťáků vypadají fakt strašně vtipně, tím chci hlavně říci od pasu dolů a trošku jsem je litovala, že takhle chodí "s kůží na trh", i když oni jsou na to zvyklí. Hlavní baleťák byl takový typický hezounek a asi si toho byl i vědom, ale myslím si, že to představení spíše přidalo.
Hlavní baletka byla neuvěřitelně hubená, ba přímo vychrtlá, ve výstřihu jí byla vidět jenom žebra, ale tancovala nádherně, zvládla všechny otočky, piruety i zvedačky.
Seděly jsme v první řadě, takže jsme na všechno skvěle viděly a také byl slyšet opravdu každý krok a každý skok následovalo hlasité klapnutí prken jeviště.
No, co Vám budu říkat, zážitek to byl skvělý a rozhodně si takovýhle svátek užiju více na baletu, než na nějaké demonstraci venku, kde mi bude zima a kde tou demonstrací stejně nic nedokážu.
Na fotkách níže vidíte moje narcistické "no face" fotky, které jsem pořídila v šatně domu kultury. Nevím ani, jestli jsem se na balet správně oblékla,ale prostě jsem doma nic slavnostnějšího neměla.
A teď už vážně musím něco dělat, uvědomujete si, že zbývá měsíc do zkouškového? Možná mi nebudete věřit, ale já opravdu nic neumím, přes Vánoce budu muset tvrdě zabrat. A dneska ještě musí zapracovat na seminární práci,tak mi držte palce, ať se mi podaří ji napsat a obhájit.
Mějte se krásně!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat