jak se pořád máte? Já relativně dobře, ale je toho tolik, s čím se chci svěřit! Doufám, že na nic nezapomenu, každopádně tento článek bude asi extrémně dlouhý, připravte se! :-)
Stalo se toho hodně za celý ten měsíc, co jsem nepsala. Nechci se zdržovat s každou maličkostí, tak aspoň v bodech:
• začal druhý semestr na právech
• dala jsem si další dva volitelné předměty (takže teď mám tři: Starořečtinu, Dějiny daní a poplatků a Vývoj československého práva v letech 1948-1989)
• domů jezdím ve čtvrtek odpoledne, ale školu mám tudíž nabalenou ve třech dnech
• začala jsem opět s mamkou chodit na ruštinu
• poprvé v životě jsem se opila (jak dělo, stydím se, zvlášť kvůli postu, kde jsem se zmiňovala o lidech, kteří se opíjejí)
• zamilovala jsem se do seriálu Once upon a time (hlavně do dvojice Rumbelle ♥)
• emočně jsem pořád nejistá
• zvažovala jsem jet na Colours of Ostrava, jelikož tam má být Passenger a M83, ale jelikož od prvního zmiňovaného znám 1 píseň a od M83 znám dvě, tak je to asi dost o ničem :-)
OK, v bodech jsme to probrali, teď trochu šířeji.
Na právech se asi nic nezměnilo, pořád se tam cítím tak nějak nejistá, ta škola působí extrémně depresivně a já se cítím jako největší blbec, který nic neví. Ale to je asi na právech normálka.
Chtěla jsem psát SVOČku, ale zjistila jsem, že to prostě absolutně nestíhám, protože teď momentálně jsem absolutně v háji se stávajícími předměty (Ústavní právo, České právní dějiny, Teorie práva), takže prostě se asi soustředím na ně. Je to pro mě velká rána, protože už jsem měla výchozí práci, kterou jsem psala právě na České a československé právní dějiny a tu jsem chtěla doupravit, ale samozřejmě, písemnosti se nacházejí v Litoměřicích a já momentálně prostě nemám čas jezdit do Litoměřic zkoumat otázky kolem Mimořádného lidového soudu v Liberci. Tak bye bye, SVOČko.
Moje volitelné předměty jsou v úterý a ve středu večer, od šesti do půl osmé, takže když přijedu na kolej, jsem už absolutně neschopná dělat cokoli jiného, hlavně ve středu, kdy mám výuku nepřetržitě od desíti do osmi večer. Což poté vede k tomu, že strašně, ale fakt strašně žeru, v Bille na Petřinách si vždycky koupím takové ty dortíčky Mix Milk (obrázek) a jsem schopná sníst třeba čtyři najednou. (Jo, je to tak.)
Když přijedu domů ve čtvrtek, tak potom většinou mám večer dvouhodinový workout, ve čtvrtek je to hlavně workout zaměřený na kardio a snažím se dát si do těla (potřebuju vybít vztek a cvičení skvěle vyplavuje endorfiny, opravdu). Potom v pátek večer - to už je klasická doba na workout - jedu většinou nějaké více posilovací cvičení. (Jako nedělejte si iluze, mám slabé ručičky, takže moje činky zvíci 4 kilogramů jsou opravdu výsměchem.)
V pátek odpoledne potom máme ruštinu, fakt jsem zapomněla snad všechno, co jsem kdy uměla, ale s jazyky to celkově šlo dost do kopru, chtěla jsem si třeba udělat certifikát z němčiny, ale nevím nevím, musela bych začít s opakováním gramatiky od začátku.
Co se týče toho opití se, tak se to stalo na maturitním plese mé kamarádky. Šla jsem do toho správně po právnicku, navíc mě dost nalévala moje kamarádka, která si donesla vlastní placatky. Nedopadlo to moc slavně, ale jinak se mi ples moc líbil.
Začala jsem se také dívat na seriál Once upon a time, který dávají na kanálu Prima COOL. Začalo to někdy koncem ledna? Nevím přesně, každopádně teď, jak jsem na koleji, se dívám na stažené díly a potom když jsem doma, tak se s mamkou vždycky podíváme v televizi. Nejvíce jsem (samozřejmě) uchvácena dějovou linií týkající se Rampelníka a Belle, kteří také představují Krásku a Zvíře.
Já jsem tuhle pohádku měla vždycky ráda, potom jsem viděla Herzovu verzi, která je tak trochu hororová, ale Harapes je prostě fešák (i když zřejmě homosexuál) a na Studenkovou natáhli skvělé empírové šaty a ona prostě opravdu JE krásná! No a pak ještě tahle verze, kde si sice ještě tak trochu pod vizáží Belle představím Claire ze Ztracených (ano, hraje ji Emilie de Ravin, avšak s vlasy obarvenými na tmavo) a Robert Carlyle je už na můj vkus opravdu docela starý (jo, to říkám já, pro kterou ani Vjačeslav není dost starý - chudáček můj mrtvý), ale mají spolu super chemii, navíc jejich vztah není utahaný a tvůrci pochopili, že prostě nemůžou divákům odepřít takovouhle romantiku, jako to udělali v Upířích denících a odtrhli od sebe Klause a Caroline (to jim nikdy neodpustím, teď jim je tahle dvojka dobrá, když už zpackali, co se dalo). No prostě, tahle dvojka, Rumbelle, je snová, obrázky níže:
zdroj: Google
Moje v recentní době nejposlouchanější písně jsou určitě Passenger - Let her go, M83 - Midnight City, Sia - My Love (známá shipovací písnička) a Coldplay - Adventure of a lifetime.
Asi bych měla vysvětlit, proč mám ráda zrovna tuto pohádku. Tak kromě toho, že je to asi nejromantičtější pohádka, kterou znám (například nemám ráda animované nebo takové ty horrorové), tak se mi líbí ta idea, že jeden se změní láskou druhého a ten druhý má naopak tolik trpělivosti a lásky, že toho prvního zbaví kletby. No prostě nádhera!
Jak víte, já jsem i velký fanoušek Klaroline. Ano, stále jsem, ale nyní už jenom s lítostí vzpomínám na ty staré dobré časy, kdy Klaus nebrečel kvůli každé kravině, s Caroline spolu flirtovali a bylo to všechno takové milé a skvělé, i když nebyli spolu. Teď už mají oba děti a je to prostě o ničem. Jestli chtějí opět spojit The Originals a Upíří deníky, tak to už je prostě jenom proto, že si oba dva seriály tak zkazili, že už to zachrání jenom spojení. Což je škoda, na druhou stranu, po sedmi sériích v Upířích denících se toho už prostě nedá moc vymyslet.
Jde prostě o to, že s nostalgií vzpomínám na tyhle časy. Rumbelle mi to alespoň trošku vynahrazuje. (Samozřejmě, jedním z hlavních taháků Rampelníka jsou jeho nádherné obleky,když je zrovna za pana Golda a jeho akcent, to je prostě nádhera - Robert Carlyle je Skot, mimochodem.)
Na závěr bych ještě chtěla doporučit dvě kosmetické vychytávky, které mi vyhovují.
První z nich je sprchový gel od Fa s vůní řeckého jogurtu a mandlí. Ta vůně je prostě dokonalá, není přeslazená a není ani kořeněná, je prostě tak akorát.
Omlouvám se za otočenou fotku - foceno ve spěchu.
Druhou z nich je krém na citlivou a alergickou pleť od Lirene. Je to jeden z mála,co opravdu, ale opravdu zklidní pleť, kterou já mám konkrétně i po pouhém vyčištění tonikem extrémně podrážděnou a navíc je hojící. Je prostě pro pleť, co už neví, co by si na vás vymyslela :-).
Tak, to by asi bylo všechno, dneska je to - alespoň pro mě - dost vyčerpávající, snad oceníte aspoň ten jeden článek za měsíc, co jsem schopná vytvořit, chybí mi nějak kreativita a hlavně čas, děje se toho teď opravdu moc a nejsou to ani žádné velké události, ale stačí mi rutina škola-rodina-domov-mé vlastní zdraví a problémy a je toho i tak dost, věřte mi.
Mějte se krásně!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat