jak jste si užili Velikonoce? Já jsem byla až do úterý ráno doma, pak jsem jela do školy. A jak jsem si tak zjistila v kalendáři, už žádné volno do zkoušek nebude. Tedy ne, že bych byla na koleji celý týden, přijíždím v neděli večer a domů se vracím ve čtvrtek odpoledne, takže nejsem v Praze zas až tak dlouho. Ale řeknu vám, Praha mě opravdu ubíjí. Nechci to moc rozvádět, ale samozřejmě se už blíží zkouškové, v Praze jsem přes ten víkend pořád zalezlá v knihovně a když se chci s někým bavit, zbývá mi tak akorát Katolík.
Ano, jako vždy, nejsem žádný extrovert a nemám moc přátel. Sice postupem času zjišťuji, že samota je vlastně dost dobrá, přesto si ráda s někým popovídám. Nejraději s někým z rodiny nebo s mými přáteli, které si ale s sebou do Prahy vzít nemohu. A jak už jsem jistě psala, na vysoké škole se prostě člověk už nedruží tak, jako na střední škole.
Co mě taky dost překvapuje je počet věřících lidí, teď nemyslím jenom v Praze, ale tak nějak celkově. Proti věřícím lidem nic nemám, ale prostě mě tak nějak irituje způsob, kterým jsou věřící ochotni žít. Je každého věc, jak přistupuje ke svým osobním problémům, jak vidí hříchy i dobré skutky, ale proč je nutné podřizovat se organizované instituci? Jestliže je víra čistě duchovní záležitost, měla by také v duších a myslích zůstat, nikdo by vám neměl říkat, kdy se chodí do kostela a co máte nebo nemáte dělat. (OK, moje pojetí víry se asi dost blíží buddhismu, které je na osobní svobodě dost založené. A taky na sebezdokonalení.)
A samozřejmě, každý věřící, který je v nějaké takové instituci, má, ať už implicitně či explicitně povědomí o tom, že musí shánět další ovečky do stáda. Což taky o něčem vypovídá. Snaha věřících by přece měla vést především k osvícení jako takovému, a ne k dovedení do církevních struktur.
Navíc, daleko lepší je slušně se chovající ateista, který nemá problémy se svým okolím a který respektuje ostatní, než věřící, který sice zvnějšku dodržuje nějaká pravidla, ale v hlavě to nemá v pořádku a to tak, že je ochoten za tuto duchovní pomoc vykonat špatné činy, ospravedlněné právě takovouto organizací.
Dobrý, už končím o víře. Jenom jsem to ze sebe potřebovala dostat.
Další, neméně tristní téma, o němž bych chtěla psát, je moje současné citové rozpoložení. Nebojte se, nejsem v depresi, právě naopak, našla jsem (aspoň tedy doufám) opět svoji životní rovnováhu. Jde o plné uvědomění si, že prostě nemá smysl nechat se smést z cesty. A tím myslím hlavně co se týče zamilování se.
Ano, oficiálně je za mě nepřítel lásky. Není to tedy tak, že bych lásku nikomu nepřála, to vůbec ne, milujte se a množte se, děti moje. Jenom jsem dospěla k tomu, že na to zřejmě nejsem stavěná. Nevím, zda to je jen dočasný stav, nebo již celoživotní rozhodnutí, ale zatím to tak vidím.
Jistě, uvědomuji si, že největším nepřítelem člověka a jeho velkým hybatelem jsou jeho lidské potřeby a pudy. A ne, nevěřím na umrtvování těla. Ale co se týče lásky, ta je prostě zbytná. Nepotřebuji být zase zklamaná, dostávat se z toho několik měsíců a nebýt schopná se ani soustředit na školu. Mám před sebou vyšší cíle a promiňte, že se nyní vysměju velké, pravé lásce - ale prostě NEEXISTUJE! A prosím Vás, abyste si vždy, i v období zamilovanosti uvědomovali, kým vlastně jste.
Já nevím, vždy jsem věřila v pravou lásku a vždy jsem záviděla zamilovaným. Ale když si to člověk rozebere, často ti lidé třeba spolu jsou, ale nemají to ani vyjasněné. Jeden ustupuje druhému, nevyznají se ani v tom, co od vztahu vlastně chtějí. Vztahy se bortí a poté zase obtížně vystavují a vlastně jsme všichni tak nějak ztracení.
(Nebo nad tím až moc filosofuji, to nechávám na Vás.)
Jinak, konečně jsem si stáhla fotky z plesu mé kamarádky. Takže přidávám tu nejlepší, na které je naše parta (plus další lidi, které zas až tak neznám).
Kromě toho jsem taky udělala zajímavý kup na Velikonočních trzích v Liberci:
Vajíčko Studentská pečeť bylo pro mamku, ostatní pro mě a tátu s bratrem. A co bylo uvnitř?
Tohle bylo v mamčině vajíčku a v našem:
Supr roztomilé kuřátko s lentilkami uvnitř! Snědla jsem ho, když jsem se dívala na OUAT 03x20.
Oklikou se dostáváme k dalšímu tématu. Strašně jsem se zabouchla do Rumbelle! Jsou nyní mým největším shippem, takže mi přirozeně největší radost udělal asi díl 04x01 kde je (spoiler!) tanec, první jejich novomanželský a líbánkový tanec! Byla jsem z toho extrémně rozrušená, na skvělé video se můžete podívat tady.
Jinak, tento článek byl částečně napsán za zvuků písně Elastic heart od Sii. Kromě toho je nyní mou oblíbenou i Same old love od Seleny Gomez. Nesmím ani zapomenout na Stitches od Shawna Mendese. Prostě takové ty anti-zamilované písně.
Tohle je zřejmě vše, co jsem dneska chtěla napsat. Užívejte si jara, snad už se konečně pořádně projeví a budeme si užívat květiny, slunce a jarní vánek.
Mějte se krásně!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat