jako vždy přicházím s dalším článkem, když bych se měla na něco učit. Nyní to jsou České a československé právní dějiny. Ale nemohla jsem si pomoct, tentokrát je to fakt potřeba.
Jak už jsem zmiňovala o pár článků níže, stal se ze mě nepřítel lásky. A bylo to i kvůli tomu, že jsem na sobě začala pozorovat, že jsem tak zoufalá, že si hned všechno beru osobně a často se do někoho marně zamiluju a to je potom problém. Nechci se nechat strhnout ze své cesty a je pravda, že občas se prostě zamiluju, respektive si myslím, že jsem se zamilovala. Nechci být opět zraněná a proto si postupně vyvíjím systém, jakýsi recept, jak se odzamilovat.
Nebudu předstírat, že to je jednoduché, protože city (a zvláště láska) jsou chemickými reakcemi a myšlenkovými pochody, které lze stěží potlačit. Na druhou stranu, naše mysl je opravdu silná a je to hodně o tom, co my sami chceme a o co se snažíme.
Takže tu mám asi 6 rad, jak se "odzamilovat". Samozřejmě jsou moje rady "s ručením omezeným", jako všechny mé "služby". :-)
1) Moje rada č. 1 je určitě napsat si seznam pro a proti. Já si dělám tento seznam vždy, když se nemohu rozhodnout (takže často) a je to opravdu taková ta pomůcka, která se píše snad ve všech možných knihách, doporučeních atd. Podle mě je to extrémně účinná věc. Důkladně si sepište jak klady, tak zápory toho daného člověka. Nemusíte to mít během hodiny, můžete se k tomu i vrátit druhý den a doplnit to. Promýšlejte všechny možnosti, není špatné najít i dobré věci na tom kterém člověku (i když to se tak trochu liší podle toho, zda se s ním chcete alespoň přátelit, nebo ho nadobro vymazat ze života). Potom se ale hlavně soustřeďte na ty zápory, uvědomte si, že to jsou opravdu důležité věci, které by se ve vašem vztahu stejně vyhrotily a jsou to ty věci, které stojí mezi vámi, které vás na druhém štvou, které jsou překážkou ve vašem vztahu. Neříkejte si, že byste ty zápory překonali, že byste si zvykli nebo (nedejbože) se sami přizpůsobili jenom proto, abyste tomu druhému vyšli vstříc. Tady není čas na kompromisy.
2) Rada č. 2: vyslechněte si názor někoho zvenčí. Někoho, kdo vás dva nikdy neviděl dohromady a někdo, komu opravdu věříte, kdo vás dobře zná. Může to být kamarád/kamarádka nebo někdo z rodiny. Když tomu někomu popíšete toho člověka a jak to vlastně je, tak se vám sice může i stát, že bude tu marnou lásku podporovat, ale když to bude dostatečně kritický člověk a zároveň to s vámi bude myslet dobře, tak vám ukáže ten "vztah" v jiném světle, zamyslíte se nad věcí z jiného úhlu. Musíte si udělat odstup, ze kterého přehlédnete situaci, jako když vylezete na kopec, abyste se rozhlédli po okolí. Pohled jiného člověka pomůže, nebudete tak ovlivněni jenom svým vlastním názorem a nebudete si pořád dokola v hlavě opakovat tu samou písničku.
3) Písnička mě vede k bodu č. 3. Mně hodně pomáhá muzika, strašně ráda zpívám a vsadím se, že je mnoho lidí, kteří žijí muzikou, pomáhá jim uvolnit se a myslet trochu na něco jiného. Skoro se mi zdá, že jestliže jde o zapomenutí na člověka, nemusíte poslouchat nijak sofistikovanou hudbu, jste nyní ve složité psychické situaci, takže postačí mainstreamové písničky, nad kterými nemusíte moc přemýšlet. Moje nejoblíbenější (a zároveň "dřepovací") písnička je Same old love od Seleny Gomez. Jo, je to strašný mainstream, ale tahle písnička je nejemotivnější anti-love písnička, kterou znám. Dalšími mými oblíbenými písničkami jsou: Stitches, Me, myself and I, My silver lining, Bulletproof, Allein Allein, On my mind, Habits a Lean on. (Aspoň já je tedy za anti-love považuju.) A samozřejmě nemůžeme zapomenout na hymnu písniček proti lásce, a to jsou Boty proti lásce.
+ Je v pohodě nadávat sprostě, vyřvat se. I když normálně nejste sprostí, tím víc vám to možná pomůže.
4) Rada č. 4 zní: zaměřte se na školu/práci/koníček/celkově na sebe. Jestliže studujete, nesmiřte se s průměrnými známkami, nesmiřte se s průměrnými výsledky. Nebojte se účastnit se soutěží, nějakých prací navíc, naučit se tak, abyste si byli jistí, že si jdete pro jedničku. I kdyby to nevyšlo, budete mít dobrý pocit. Nebojte se realizovat i mimo svou práci/školu, je dobré rozvíjet nějaký svůj koníček. Když se na něco zaměříte a budete v tom dobří, budete mít aspoň něco, z čeho se těšíte, bude to takové vaše další dítě. Nebojte se naložit si i trochu víc, přinejhorším prostě tu méně nutnou věc neuděláte, ale nestane se vám, že budete mít volno (dlouhodobě) a budete v depresi z toho, že váš život o ničem není, protože tu bude pořád něco, na čem pracovat.
Nezapomínejte ani na rozvoj těla, čím budete spokojenější se svým tělem, tím rychleji zapomenete na nějaké lidi, kteří vám ničí život. Nezapomínejte hodně spát, hodně pít, jíst kvalitní jídlo. Nedržte diety, dopřejte si, ale s mírou.
+ Cvičení vyplavuje endorfiny. Hromadu endorfinů. Nikdy nebudete litovat, že jste si dali workout, nikdy nebudete litovat, že jste byli na procházce. I kdyby vás potom měly bolet svaly (jako mě, když jsem si minulý týden opět nějak poranila kyčel - moje pravá kyčel je opravdu nějaká slabá), NIKDY NEBUDETE LITOVAT CVIČENÍ!
5) Rada č. 5 je spíše rada pro lidi, kteří už třeba s tou druhou osobou nějakou dobu byli, ale funguje to i pokud jste se jenom vídali. Zní: odstraňte ze svého života všechno, co vás s tou osobou nějak spojovalo. Jestliže to myslíte vážně, stejně by vám ty věci/vzpomínky překážely a proto je jednorázovou, rychlou, sice trochu brutální, ale účinnou metodou se toho zbavit. Když si děláte úklid, tak se taky nemůžete rozplývat nad každou kravinou, jinak by se vám věci hromadily a hromadily a nadělaly víc škody než užitku. A rozhodně máte zákaz myslet na to, jaké by to bylo, kdybyste se dali dohromady (ať už znovu nebo pokud se to ještě nestalo, tak kdykoli) a vymýšleli si různé výlety, výročí atd., které byste spolu prožili. V žádném případě, TO NESMÍTE!
6) Poslední, ale značně nestálou radou je najít si lidi, kteří smýšlí stejně. Mohou to být i lidé z vašeho okolí nebo i inspirativní lidé skrze sociální sítě. Ale nesmí být single v takovém tom smyslu: Nikdo na mě nezbyl, tak jsem prostě sám/sama. Musí to být lidé inspirativní hlavně v tom, že se mají rádi takoví, jací jsou a vědí, že:
JE LEPŠÍ BÝT SINGLE&FABULOUS, NEŽ BÝT NEUSTÁLE V HAJZLU Z LÁSKY A VZTAHŮ.
Bohužel, asi nejsem sama, kdo má ve svém okolí takové ty otravy, kteří se pořád jenom ptají: Kdy si někoho najdeš? Máš přítele? Co tenhle tvůj kamarád? ... No, známe to. Lidé, kteří vědí lépe než vy, jak to vlastně je, kteří si myslí, že vám mohou radit, ačkoli sami nemají vůbec páru o tom, jak se cítíte. Pokud to jsou kamarádi, tak s nimi omezte styk, pokud to je rodina, tak se snažte nereagovat, nějak je odpálkovat, ale rozhodně nad tím nepřemýšlejte a nedávejte si za vinu to, že po vás někdo něco chce a vy to neplníte, není to vaše povinnost.
Naštěstí dnes již nejsou ženy považovány za méněcenné, když nemají rodinu (i když stigma zde stále přetrvává) a nikdo vás nemůže zasnoubit proti vaší vůli, nikdo vám nemůže nakazovat. Aspoň něco jsme si vydobyly a važme si toho, že na tom nejsme tak, jako někde v Africe či v Asii. Ani muži již nejsou nuceni zakládat rodinu, aby byl předán rodový majetek a další kraviny, které se s tím pojí.
Dobře, první část článku je za námi. V té druhé, trochu pozitivnější, chci zveřejnit fotografie z mého setkání s kamarádkou Rubie. Dohodly jsme se, že se sejdeme již v 9 hodin ráno a půjdeme na brunch. Byla to spíš taková snídaně, ale je to v našem oblíbeném podniku, který se jmenuje Saber café a je v Liberci. Je to fakt krásná kavárna, stojí na místě bývalé restaurace a je sice moderní, ale v takovém tom rádoby starším stylu. Před kavárnou vždy stojí staré, zrezivělé kolo, je tam stylové posezení, dělají tam moderní i zdravá jídla a ačkoli nejsem kavárenský povaleč, tam bych asi mohla strávit hodně času.
Dala jsem si lívanečky se zakysanou smetanou a čerstvým ovocem, kamarádka si dala to samé, ale s nutellou (kterou já nemůžu vystát, ale protože už nemohla, tak jsem to samozřejmě dojedla, to jsem prostě já, sním snad všechno :-). K tomu jsem měla Caffé latté, já ani jinou kávu napiju. No a protože bylo extrémní teplo, tak jsme si poté ještě daly čerstvě vymačkanou šťávu z jablka, pomeranče a řapíkatého celeru. No, byla to fakt mňamka. Už dlouho jsem měla na lívanečky chuť a tady je měly prostě dokonalé!
Pro dnešek asi všechno, budu se muset asi jít zase učit, nemám z toho vůbec radost, na druhou stranu, zrovna práva jsou dle mé rady č. 4, takže se musím podle toho řídit.
Mějte se krásně!♥
Ty lívanečky vypadají krásně!
OdpovědětVymazat