dneska mám narozeniny a ani nevím, jak je možné, že je za mnou další rok. Vždyť já se na 21 let absolutně necítím! Cítím se tak na 15, a když o tom přemýšlím, tak na něco to byla lepší doba. Ale popojedem, konec litování. (Což tak trochu souvisí s mojí recentní četbou, ale o tom později.)
Tohle je samozřejmě chlubící článek, kde chci především ukázat, co jsem dostala.
První dárek, pravděpodobně nejdražší a asi mi udělal největší radost. Už dlouho jsem chtěla něco takového, viděla jsem několik takových v Lidlu a ještě jsem to nevyzkoušela. Zítra si ale chci udělat smoothie z jablka, broskve, vlákniny, pšeničných vloček a mléka, tak uvidím.
Další dárek, taky mi udělal velikou radost. Mamka kupovala babičce taky antistresové omalovánky, a potom jsme viděli právě tyto v nějakém knihkupectví. A protože Cizinku jsme si s mamkou oblíbily, tak jsem byla obdarována antistresovými omalovánkami právě s těmito motivy. (Myslím, že do Prahy to bude ideální večerní odpočinek.) Mám doma navíc super cool pastelky Progresso, se kterými se maluje jedna radost.
A samozřejmě nikdy nesmí chybět něco sladkého - už pravidelně dostávám bonbonky Lindor. Jsou skvělé, je to opravdu kvalitní čokoláda a navíc mi jich stačí málo, protože jsou extrémně hořké.
Jinak mám samozřejmě ještě prázdniny, sice jsem ještě odevzdávala seminárku a budu mít 14. září ještě jednu zkoušku, ale snažím se minimálně nervovat. Nervování k ničemu není a vadí to i mojí pleti. Není to však jenom moje věčné nervování, co mi na sobě vadilo, ale bylo to i moje sebepodceňování a pocit marnosti. Rozhodla jsem se, že moje narozeniny budou tou nejlepší dobou to všechno změnit. Sakra, je mi 21 let, musím už snad být trochu dospělá!
Proto jsem se rozhodla, že si půjčím nějaké knížky, a opět formou samostudia (jako tomu bylo třeba s ájurvédou, která mi taky mnoho věcí objasnila) se pokusím uklidnit svoji duši. Půjčila jsem si proto dvě knihy:
které mi s tím snad pomohou. Začala jsem zatím s knihou Má trnitá cesta k radosti ze života a je to psané zábavnou formou a člověk se lehce s autorkou ztotožní (miluje čokoládu :-). Vím, že to někomu přijde divné a opovrhuje takovýmito knihami, ale mně jak takovéto knihy, tak i jiná forma motivace a inspirace strašně vyhovuje, je to věc, která mě hodně nabudí. Jsem hodně orientovaná právě na psanou formu, takže takhle se ke mně ta motivace snáze dostane.
Ale abych nečetla jenom takovéto duchovní a sebezlepšující kousky, půjčila jsem si taky něco pro zábavu:
Je to kniha Dobrý deň, pán Zola. Je psaná slovensky, do češtiny bohužel nebyla přeložená, ale slovensky to taky jde. Samozřejmě, že v češtině bych z toho měla lepší zážitek, ale jsem vděčná, že si to můžu přečíst aspoň takto.
Vděčnost je mimochodem téma, které je v knize od Malliky Chopry často skloňované. Nemyslím si, že bych byla málo vděčná, rozhodně pro mě byly užitečnější rady ohledně sebemrskačství a uvědomování si přítomnosti, místo nervování se s budoucností, nebo hůře - minulostí. Přitom bych už z ájurvédy měla mít vštípeno, že "minulost je mrtvá". A místo říkání si: "už zase dělám něco blbě" si mám spíše říkat: "už si zase nadávám, tak s tím přestanu".
Je mi sympatické, že autorka je Indka. Nevím proč, ale z Indů a jejich filozofie mám velký respekt, jejich myšlenky mi připadají rozumné a přirozené. Tak se do toho zase zkusím trochu víc ponořit.
To je pro dnešek všechno, ale příště (a snad to bude brzy) bude článek o mé dovolené v Tachově. Mám připravených asi milion fotek, tak to bude trošku na delší dobu :-).
Mějte se krásně!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat