Laserová operace očí

Ahoj,

po dlouhé době jsem zpět, tentokrát s článkem asi úplně jiným, než tu kdy byl.

První problémy se zrakem jsem měla už ve druhé třídě, kdy jsem neviděla na tabuli. Bylo docela jasné, že budu mít problémy s očima, protože tatínek taky nosil brýle a měl docela dost dioptrií. A tak jsem postupně nahrabala nějakých 6 dioptrií na levém a 7 dioptrií na pravém oku a k tomu asi dva cylindry na každém oku.

A to jsem nosila až do mých dvaadvaceti let, strávila jsem tedy dvě třetiny svého života s brýlemi na nose a zvykla jsem si na ně. Brýle ke mně patřily, ačkoli nám (mně a bratrovi) tatínek celý život sliboval, že půjdeme na operaci očí. On sám operaci absolvoval ještě v době, kdy se s tímto typem operace začínalo v Rusku (tehdejším Sovětském svazu), kdy nějaký profesor začal s nařezávám rohovky. Tatínek mu dokonce psal a o tuto operaci se zajímal. Nevadily mu útrapy, které by musel podstoupit a nedbal ani na rady svých rodičů, kterým se nelíbilo, že pojede do Zlína (kde se tehdy jako na jediném místě v republice tato operace prováděla).

Takže mi bylo jasné, že "někdy v budoucnu" budu muset na tuto operaci jít. No a asi před rokem jsem byla u své oftalmoložky, která mi potvrdila, že se mi dioptrie již nehýbají, oko neroste, takže je možné operaci provést.

V červnu jsme tedy byli na klinice Lexum na předoperačním vyšetření. Předoperační vyšetření se skládá nejenom z běžného vyšetření (tlak v očích, různé prosvěcování, kontrola u optometristy), ale také z testu slzivosti (papírky vám zavěsí za spodní víčka a čekají, kolik slz vyslzíte) nebo ze scanování rohovky (kdy se díváte do světýlky, které vám změří rohovku - tj. otočí se o 360 ° kolem oka). Na tomto předoperačním vyšetření mi však byly zjištěny podrážděné spojivky, takže jsem odešla s kapkami do očí, které jsem si měla měsíc kapat a pak přijít na kontrolu. Nutno říct, že jsem vždycky byla ten typ, co nesnášel byť ty klasické formy vyšetření oka, takže mi většinou nikdo v oku nic nezjistil. Natož kapání, to pro mě vždy bylo úplně smrtelné. Ale když jsem poté přišla na kontrolu a dostala kapky na další dva měsíce, dá se říci, že jsem si na kapání docela zvykla.

Takže jsem poté přišla na kontrolu 11. září, kde mi bylo oznámeno, že spojivky jsou v pořádku, znovu mi byly provedeny nějaké testy a dohodli jsme datum operace. Na včerejšek.

Je pravda, že dřív jsem se maximálně bála. Nedoporučuju dívat se na internet na ta videa, to člověka jenom odradí. Navíc bratr tu operaci absolvoval přede mnou a tak trochu mě strašil. Ale hodně mi pomohlo, že jsem ty poslední dny před operací byla s přítelem a řešili jsme úplně jiné věci. A já mám radši, když člověk musí do té situace spadnout a pak se s tím prostě nějak vyrovnat, než o tom moc přemýšlet dopředu. Navíc jsem na to vlastně byla připravována skoro celý život a člověk prostě musí brát věci tak, jak přicházejí. A jsou na světě přece horší věci, že ano?

Taky jsem si říkala, že to je pro mě ještě výhodnější, než pro jiné, protože mi byl zjištěn astigmatismus a když člověk podstoupí tuto operaci, tak si tím snižuje riziko pozdějšího šedého zákalu.

(Níže jsou uvedeny zkušenosti z kliniky Lexum v Praze na Budějovické. Operaci jsem si sama - respektive tatínek - zaplatila, takže řádná reklama.)

Na operaci by si s sebou člověk měl vzít přezůvky a sluneční brýle (mimochodem to byl jeden z důvodů, proč jsem se tak trochu těšila na operaci - že si konečně budu moct koupit krásné sluneční brýle a nebudu muset nosit takové ty klapky na dioptrických brýlích). Recepční vás odvede do vrchního patra, kde se převlečete do pláště, vlasy vám schovají pod čepici a věci si odložíte do skříňky. Potom vám postupně rozkapávají oči, a každému je rozkapávají jiným množstvím - bratrovi je třeba rozkapávali na čtyřikrát, mně jenom dvakrát.

Potom si vás odvede sestra vedle, přijde primářka nebo nějaký další doktor a řekne vám první fázi. Tou je vytvoření sítě bublinek na rohovce oka, které vám tam nějak vypálí ty buňky (omlouvám se za laické vyjadřování, nejsem oftalmolog). Přijdete do sálu, na břicho dostanete pejska, kterého můžete svírat a zajede s celým lůžkem po první laser. Po roztažení oka do rozvěrky a nakapání anestetik se díváte do zeleného světýlka s kruhem, které se vám přiblíží k oku a udělá tu síť bublinek. Doktoři s vámi pořád komunikují, říkají vám, kolik ještě zbývá času a zajímají se, jak se cítíte, což je super. Tohle vám udělají na obou očích, následně vás odvezou pod další laser, kde vám seříznou vrchní část oka (myslím, že skalpelem, ale jistá si tím nejsem), odklopí ji, zaměří laser a vylaserují dioptrie. Opět se nesmíte hýbat, trochu vám i přidržují hlavu, ale celé to trvá asi tak dvě minuty max. Druhé oko máte při tom vždy přelepené.

Celý zákrok skutečně trvá tak 10 - 15 minut a dá se to vydržet. A říkám to já, největší bázlivec na oči v celém vesmíru. Pokud jsme to zvládla já, zvládne to už skutečně každý. A já jsem si taky řekla, že pokud zvládnu tohle, tak už snad v životě zvládnu všechno.

No, potom po operaci vám dají sáček s antibiotiky a umělými slzami a jdete domů. Potom jsem nemohla sice několik hodin ty oči moc otevřít, navíc mě šíleně bolela hlava, tak jsem si dala i ten rozpustný prášek, co jsem také měla v sáčku, lehla si a na pár hodin usnula. Důležité je, že člověk nesmí první noc spát na boku, aby se mu lamela nepohnula a potom celý týden být extrémně opatrný na oči, ale jinak lamela se prý usazuje celé tři měsíce, takže nemačkat oči, nemnout si je atd.

A druhý den se jde na kontrolu. Dozvěděla jsem se, že levé oko je v suprové kondici (tj. už s ním přečtu to, co bych měla), pravé oko (které jsem vždy měla slabší) se ještě bude korigovat a celkově budu mít ještě po nějakou dobu pocity zamlženého vidění a nebude to stoprocentní, ale to už je taková maličkost.

Takže celkově bych to zhodnotila tak, že to bylo, nechci říct lepší, než jsem čekala, ale rozhodně jsem to čekala o hodně horší. Vydržet se to určitě dá, není to příjemné, ale nebolí to, oči trochu tlačí a nejdou pak moc otevřít, ale večer už člověk normálně vidí a zatím je to už jenom lepší.

Tak doufám, že jsem někoho aspoň trochu obohatila a nebojte se - dnes už je pokrok skutečně na vysoké úrovni a to hlavně co se týče takhle těch laserových operací. A je normální, že se člověk bojí o svůj zrak (sama mám kamarádku, která je téměř slepá a samozřejmě bych tak nechtěla skončit), ale na druhou stranu pokud má člověk tolik dioptrií jako já, tak je komfortnější se trochu hecnout a podstoupit to. Zvlášť pokud má někdo astigmatismus. Však o zrak musíme pečovat.

Mějte se krásně!♥