Takže, naposledy jsem sem psala něco o prokrastinaci před klauzurami. Hmm, a to už jsou dobré dva roky. A mezitím už se stalo víc než jenom ty dvě klauzury, co jsem měla před sebou v září/říjnu 2018 (což byly klauzury z občanského a obchodního práva). Mezitím se udály i klauzury z trestního a správního práva a spousta dalších zkoušek a hlavně oboje státnice! A téměř dopsaná diplomová práce!
Na právech na Univerzitě Karlově totiž máme státnici tzv. veřejnou, která se skládá z trestního, správního a ústavního práva a státnici tzv. soukromou, která se skládá z občanského práva hmotného, občanského práva procesního a z práva obchodního. No a tohle všechno už mám za sebou. Přesněji řečeno sotva dva týdny nazpět jsem zvládla soukromou státnici. No a v únoru/březnu, předtím, než se všechno zavřelo, jsem i odvedla docela velký kus práce na svojí diplomové práci. Není ještě kompletně hotová, musím ještě udělat důkladnou korekturu a zkontrolovat všechny ty nechutné věci, co musíte udělat na konci diplomové práce – kontrola zdrojů a citace a zkratky atd., ale už je snad to nejhorší za mnou.
Je to fakt zvláštní. Pět let na škole, uteklo to jako voda. A dalo mi to samozřejmě spoustu věcí, i když bych řekla, že obecně pobyt v právnickém prostředí toho taky ve mně dost zabil. Hlavně člověk ztratil iluze, že to bude tak jednoduché. Pro někoho, kdo dosud neměl větší problémy se školou a ani s ničím jiným byla hlavně právnická praxe dost náročná. Ne tedy, že bych toho zatím zase tolik prakticky zvládla, ale tři roky v advokátní kanceláři a měsíc na stáži na Nejvyšším správním soudu, kam jsem dojížděla každý den z Prahy do Brna (nebylo to celý měsíc, jenom dva dny v týdnu, ale i takto bylo dost vyčerpávající) a potom ještě 10 měsíců na úřadě jakožto právní asistent řešící přestupková řízení, myslím, že už jsem toho něco málo zažila.
Škola mi ale taky dala spoustu super věcí, hlavně spoustu známých a kamarádů, které bych jinak nepoznala a taky přítele, s nímž už jsem oslavila tříleté výročí (no, oslavila, vzhledem k tomu, že „výročí“ bylo asi dva týdny před státnicemi, tak jsem mu jenom připomněla, že máme výročí). A je to stále skvělé, řekla bych. O tomhle aspektu asi v dalším příspěvku. Co dalšího mi škola dala? Tak doufám, že i nějaké znalosti a vědomosti, i když to ani tak není dané školou jako takovou, protože práva jsou hodně o samostudiu, nikdo vám tam ty vědomosti do hlavy nelije, spíš si je tam lijete sami. Ale i to má výhody. Obecně mi studium na škole mimo bydliště dala určitou míru osamostatnění se, určitý nadhled, řekla bych. Zcela nepochybně jsem se změnila, nevím, jestli k horšímu nebo k lepšímu, každopádně změnila.
V současné době si hledám novou práci. Vzhledem k tomu, že nemám ještě titul, protože musím obhájit diplomovou práci a složit oborovou zkoušku, je to trošku těžší. Byla jsem teď naposledy zaměstnaná na úřadě a byl to velký rozdíl oproti práci v advokátní kanceláři. Práce v advokátní kanceláři mi dost pochroumala sebevědomí, které nikdy nedosahovalo závratných výšin a následná stáž na Nejvyšším správním soudě i práce na úřadě mě zase trošku uklidnila. Jsou to opravdu jiné světy. V dobrém, řekla bych. Na úřadě mi chyběla troška akce, v advokátní kanceláři zase člověk musel být neustále na příjmu a volného času moc nebylo. Takže teď se snažím jít nějakou „zlatou střední cestou“, tak uvidíme, zda se mi to podaří.
Jak se tak blíží konec školy (a že i kdyby nebyla ta korona, tak ani tak se tam v posledním roce moc nezjevím), tak na jednu stranu se těším, že to budu mít za sebou, na druhou stranu mi to už teď trochu chybí. Dřív jsem tedy byla větší šprtka, teď už to není tak horké, spíš jsem čím dál tím línější, ale ta budova a vůbec takové to školní prostředí má určitě něco do sebe. No co, třeba nakonec fakt zkusím doktorát (myslím tedy malý doktorát, tzv. JUDr.) a nějakým způsobem budu pokračovat. Ale popravdě už se i dost těším, až zase budu pracovat, tentokrát už snad na plný úvazek, protože přece jenom chce člověk už ty znalosti nějak zužitkovat a hlavně mít nějaký příjem a budovat si svůj život. Tedy ne, že by to předtím nešlo, ale chápeme se.
Trošku se tedy bojím toho, jak to bude v nejbližší době v souvislosti s krizí, kterou teď zažíváme – jak se to odrazí v našich pracovních životech? Určitě bude méně práce. Například co se týče advokátních koncipientů, kteří si s rostoucí hospodářskou situací začínali konečně přicházet na lepší peníze (jakože v advokacii se to u koncipientů fakt pohybuje někde mezi 20 – 50 tisíci, takže se jedná o poměrně širokou škálu a není zde možné nějak paušalizovat), ale už se dost začíná mluvit o tom, že jim to spadne. Takže pokud chce někdo něco stabilnějšího, tak asi ta státní správa. Ta ale taky začne utahovat kohouty. Asi nás nečeká moc veselá doba, ale tohle určitě člověk nechce slyšet, když je absolvent a vychází školu, že ano?
Na druhou stranu je pravda, že pořád věřím tomu, že s právnickým vzděláním a s trochou odvahy se člověk uživí snad vždycky. Což je tedy taky jeden z důvodů, proč jsem nakonec šla na práva. Vždycky se hodí mít přehled v právním systému, zvlášť čím nepřehlednější je, a pokud to člověk zvládne (a je to lehčí, než byste si mysleli, stačí pamatovák a nervy z oceli co se týče učitelů, určitá zarputilost a neodbytnost), myslím si, že to je velmi dobrá průprava do života.
Už teď není zase tak jednoduché sehnat práci. Respektive: pokud chcete na úřad, tak musíte mít ukončené vysokoškolské vzdělání. Což já zatím nemám. Pokud chcete do advokacie nebo jinam do soukromé sféry, tak samozřejmě můžete, ale je tam samozřejmě o to větší tlak na výkon. Takže já teďka jsem v situaci, kdy sice budu mít školu za nějaké tři měsíce ukončenou, ale v současné době mě ještě na úřad nevezmou a víte, jak to je s pohovory – než se to domluví, než to bude vyhodnoceno, uplyne zkrátka spousta času. Takže si říkám, že ten můj plán, jak si v pohodě udělám diplomku a mezitím seženu práci, možná nebyl zase tak super. Nevím, uvidím, jak to půjde. Asi bych se neměla trápit, že nemám hnedka práci, ale po tom učení na státnice a po té, co jsem vlastně 4 roky v kuse při studiu pracovala, se nyní cítím nevytížená.
No, aby toho nebylo málo, tak jsme se s přítelem přihlásili na ČZU. Studujeme tam jeden obor, který je dost podobný právu a alespoň podle mě je to docela zajímavý obor a třeba kdybychom ho vystudovali, tak si myslím, že by to bylo fakt super. Ale uvidíme, jak vše půjde, protože kdyby se mi čirou náhodou podařilo získat práci už teď, tak se samozřejmě pokusím co nejrychleji zapojit do pracovního procesu. Ono vypadnout z něj je už tak špatné na těch pár týdnů, co jsem se učila na státnici, ale kdyby to mělo trvat skoro půl roku, tak to nevím, jestli bych to vydržela, jestli bych se neukousala nudou.
Samozřejmě mám i zadní vrátka, respektive spíše plán B – pracovat do konce ledna na nějaké administrativní brigádnické pozici a potom se od února přihlásit někam na úřad aspoň. Na úřadě je to jistota a často je to taky docela zábava. Je to samozřejmě absolutně jiný svět od soukromé sféry, ale myslím, že každý z těch světů má něco do sebe.
Takže studijně docela dobré, pracovně teď nic moc. Uvidíme v polovině října, zatím bych řekla, že je ještě dost brzo to nějak přehnaně řešit (státnici jsem měla 21. září). A uvidíme, kam bude následně moje „kariéra“ směřovat. Já to vidím tak, že bych si ráda udělala nějakou z těch zaměnitelných zkoušek, i když to je prý absolutně jiný level, než státnice – je to samozřejmě daleko těžší. Ale i kdyby člověk zůstal ve státní správě, musí alespoň zvládnout úřednickou zkoušku, takže každopádně je přede mnou ještě nějaké to učení. V právu se totiž člověk musí vzdělávat konstantně, jinak to nejde.
Vzhledem k tomu, že nemám moc co přidat ohledně mého studijního života (leda fotky výcuců a učebnice, ale to asi nikoho nezajímá), tak přidávám jenom fotku z večera před státnicemi, kdy jsem si připravovala propriety. Černou roušku, silonky, sukni, energeťák (pachuť energeťáku mě provází celých pět let, protože spolu s guaranou jsou to moje placebo doplňky pro bystřejší mozek), guarana a plátěná taška na všechny ty výcucy, co si s sebou nosím ke zkouškám v domnění, že se ještě něco naučím.
Mějte se krásně!
Žádné komentáře:
Okomentovat