Neumřela jsem ...

... jen nám 4 dny nešel internet. Ale to se (zvláště na tak malé vesnici jako u nás) zkrátka stává. Stačí jeden blesk a nejde nám třeba několik týdnů televize. Jedna z nevýhod života na vesnici.

Jinak ale, byla jsem na Hejnických slavnostech kvůli mé oblíbené skupině Kryštof. Měli tam totiž vystoupení a já se fakt hodně těšila. Samozřejmě jsem si objednala vstupenku až na poslední chvíli, naštěstí mi došla včas. (Divné je, že se vždycky nejdříve těším, ale jak je nějaká akce blíž a blíž, mám z toho trochu nepříjemný pocit. A poté jsem zase strašně ráda, že se něco událo, tak já nevím.)

Takže teď přináším pár fotek nejenom z koncertu, ale i z mého života.

Ty balony vyhodili do vzduchu během písně Plán. Jinak zazněly jejich největší pecky, jako je Obchodník s deštěm, Inzerát, má nejoblíbenější Křídla z mýdla, Rubikon atd. Hráli sice jenom něco přes hodinu, místo dvou hodin, ale mě to docela stačilo.

K předchozím fotkám - oblíbila jsem si kebab, který se prodává v prodejně u nás na Benešáku. Mají tam stylové zařízení a jedním kebabem se člověk vážně hodně nají. Ale chce to přikrájet nějakou zeleninku. Není to sice tak dobré, jako kebaby z Bulharska, ale i tak jsem si pochutnala.

Mějte se krásně!♥

Moje první objednávka z Medicatusu

Toto není reklama! Tento článek vyjadřuje moje vlastní zkušenosti s e-shopem Medicatus. Za tento článek jsem nebyla zaplacená a ani jsem za něj nic neobdržela.


Před nějakou dobou jsem se prokousala k e-shopu Medicatus. Je to e-shop plný přírodní kosmetiky, ale i produktů, jakou jsou jíly, bahna, soli atd. Jelikož mi docházel můj zelený jíl od Epamu, chtěla jsem si objednat další. Navíc mamka chtěla bílý jíl  (kaolin), který má příznivě působit na zažívací obtíže. Jíly totiž neslouží jenom k pleťovým obkladům a maskám, ale také pro vnitřní použití. Některé kultury - mimo jiné i moji oblíbenci Rusové - pojídali jíl normálně. (Dalo by se spekulovat, jestli ze zdravotních důvodů, nebo proto, že nebylo co jiného jíst.) Jíl, který jsem si koupila v Léčivých bylinách, byl určen primárně pro vnitřní použití, já ho ale používala na masky. Občas jsem samozřejmě také uzobla trochu jílu a měl takovou příjemně sladkou chuť, rozhodně by mi nevadilo ho trochu sníst.

Na Medicatusu jsem dlouho vybírala. Lákalo mě tolik věcí, no nakonec jsem si vybrala bahno z Mrtvého moře, zelený francouzský jíl ultra provětrávaný, rašelinu pro koupele a zábaly a rakytníkový balzám od Saloosu. (Na to je Medicatus děsně super, protože hlavně výrobky od Saloosu, ale i jiné, jsou tam se skvělými slevami. (Například rašelina 250 ml mě vyšla díky skvělé akci na 29,-Kč!)

Dodací lhůta je 2-4 dny, přebírala jsem balíček pře Zásilkovnu, kde jsem si našla, že to je firma s výhradně českým zastoupením (doufám, že to znamená, že je česká?) a také to vyšlo asi na polovinu poštovného České pošty. Jejich výdejní místo je pár metrů od školy, takže to byla jasná volba. Balíček přišel zcela v pořádku, žádné viditelné poškození jsem nezaznamenala. Bylo jen trochu nepohodlné, že jsem ho musela nést v podpaždí. Kdyby byl jen o trochu menší, vešel by se mi do tašky, ale to zjevně není vina obchodu.

Jak vidíte, balíček byl vyplněn těmito polystyrenovými kousky, aby ochránil zboží. Na vrchu byly papíry. A teď již obsah balíčku:

A doplňující papír:

A koncem ještě přibalená brožurka air-sprayů od Saloosu a vzoreček tělového mléka od Kawaru:

 S balíčkem jsem nadmíru spokojená. Všechno došlo v perfektním stavu, komunikace e-shopu skvělá, převzetí bezproblémové. zatím jsem zkoušela jenom bahno, které vážně smrdí jako moře a když jsem jej vařila (musí se ohřát na 40 °C), dost to smrdělo. Udělala jsem toho víc, takže bylo nejen na obličej, ale také na ramena a na celá prsa. Potom je z toho bahna tolik odpadu, že byl z toho zašpiněný celý sprchový kout, ale stálo to za to. Myslím, že to docela pomohlo, rozhodně lepší čerstvé bahno, než nějaké smíchané masky. Také jsem zkoušela balzám od Saloosu, udělal se mi puchýř a balzám to skvěle zaléčil. Objednala jsem jej i babičce, která má problém s začervenalou kůží na nohou.

Za mě je to super e-shop, ceny jsou skvělé, ale nabídka by se mohla rozšířit. Oceňuji ale neznámé značky a vše v dobré kvalitě, dostupné a levné.

Mějte se krásně!♥

Kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi

Tak tohle je tak trochu moje filosofie, i když to určitě řekl již někdo přede mnou. Ta myšlenka je však nekonečná a stále pravdivá.

Odjakživa mě "fascinovalo", jak se lidé ke zvířatům chovají. Od doby, kdy si lidé začali myslet, že jsou něco více, než zvířata (možná ano, ale nemáme určen žádný vyšší cíl, stejně jsme tu jen proto, abychom rozmnožovali náš druh a i tento druh nebyl přírodou tak docela zamýšlen; vždyť přála by si svoji devastaci skupinou trochu moc vyvinutých opic?), využívali je. Nejenom k takovým těm drobným pomocem (kočky chytají myši, psi hlídají domy, papoušci nás oblažují tím, že umí mluvit, ...), ale i k hnusným pokusům, testům a výzkumům. Řekla bych, že zrovna Rusové v tomto směru mají docela špatnou reputaci. Co Lajka, co jejich posílání psů pod tanky? Samozřejmě nejsou jediní.

Lidská omylnost, totiž myslet si, že jsou lidé něco více, než zvířata, je chybná. Když vidím nějaký film o trosečnících, často mi do breku vůbec není. Ti lidé si za to často mohou sami (lezou, kam nemají, chtějí objevovat už objevené, chtějí zažít dobrodružství). Potom využívají zvířata a nakonec je surově odkopnou, popřípadě využijí.

Jednou jsme četli ve škole kousek z povídky Jacka Londona. V tomto úryvku se člověk chtěl nějak zahřát, ale nemohl rozdělat oheň. A co udělal? Zabil psa, aby se mohl ohřát v teple jeho vnitřností. Samozřejmě tam byl i detailní popis toho, jak oddaný jeho pes byl. Cožpak se nemohl zahřát o jeho teplou srst? Šel do divočiny a ani si neuměl udělat přístřešek?

Teď jsem se také dívala na film Osm statečných. Je to na motivy skutečné události o psech, kteří jsou zanecháni na antarktické základně svému osudu. Celkem tam stráví asi něco přes 150 dní sami. A ti lidé se nestarali (až na hlavního klaďase), co s těmi psy bude. Bylo to sice kousek na další základnu a do vrtulníku jich taky mohli pár přihodit, ale prostě je tam nechali tolik dní svému osudu.

Dříve byla aspoň zvířata natolik spjata s přírodou, že se uměla o sebe sama postarat. Ale domestifikací ztratila mnoho ze svých instinktů a schopností. A je to fakt krutost, nechat potom zvířata svému osudu.

Ano, často brečím raději nad zvířaty, než lidmi. Lidé jsou často zatíženi hříchy, které zvířata neznají. Zvířata totiž nejsou zlá od přírody. Všechna ta brutálnost pochází z jejich přirozenosti. Ale lidé takoví nejsou. Od lží až po vraždy, podvody a násilnosti jsou lidé prožraní hříchy. To je jeden z důvodů, proč zvířata budou vždy ta čistější stvoření. Nejsou sice tak inteligentní jako my (neposkytla nám však inteligence možnost k provádění hříchů)?), ale zaslouží si naše opečovávání. Právě proto, že nejsou na takové úrovni jako my, měli bychom prokázat svoji inteligenci a nadřazenost tím, že je budeme chránit a pečovat o ně. Vždyť jsme se vyvinuli i z nich.

O čem přemýšlím?

Vážně jsem poslední dobou vyčerpaná na nejvyšší míru. Nejenom ze školy, kde si všichni usmysleli, že nám udělají ze života peklo (hlavně náš němčinář, fuj), ale také z osobního života. Dneska jsme se zase celá rodina poštěkala. Dneska byl prostě divnej den.

Dívám se na Vojnu a mír v originále, jsou to tyto stránky:

Vojna a mír 1
Vojna a mír 2 - doporučuji, kníže Andrej (milovaný Vjačeslav Tichonov) a hraběnka Nataša jsou tak       roztomilí
Vojna a mír 3
Vojna a mír 4

Taky jsem se dívala na oslavy "дньа Победы" neboli dne vítězství z roku 2010. Byla to velká oslava, protože to bylo přesně 65 let. Nevím, je lepší oslavovat konec války 8. nebo 9. května?

Pak jsem se taky začala zajímat o tank č. 23. Dozvěděla jsem se o jeho příběhu, a je to docela zajímavý. Po r. 1989 ho samozřejmě všichni chtěli odstranit, a ten "umělec" David Černý ho prý nabarvil na růžovo. A poté zmizel do neznáma. Všechny tyto informace mám od mamky, takže nevím, jak to s tankem dopadlo.

Plánovala jsem ten článek o ajurvédě. Jenom chci něco nakousnout. V ajurvédě se říká, že se nemáte ohlížet do minulosti, protože je mrtvá a nelze změnit. Ale já se ráda ohlížím do minulosti, popravdě, když jde všechno kolem do kytek, ráda se zamyslím nad určitými věcmi. Ano, nejčastěji se moje úvahy točí kolem minulého režimu, ale já už jsem prostě taková a vím, že takoví jsou všichni lidé, chtějí, co nemají. Já nejsem jiná.


Taky jsem se už dlouho nezmínila o Vitalijkovi, ale to se snad změní. Četla jsem článek s kouskem rozhovoru s ním a vážně se snaží dostat do sezony 2014. Snad se mu to povede. Ať mám taky pořádně komu fandit. Samozřejmě, fandím Grosjeanovi, ale Formule mě poslední dobou nechytá za srdce, to se raději povídám na MotoGP, kde máme dva své reprezentanty.

To bude asi všechno. Mějte se krásně! ♥

Šeříky

 Dne 21. května jsem uskutečnila výpravu nazvanou "Ukradni někde šeříky". Doma sice máme dva keře, ale mamka mi nechce dovolit, abych si utrhla byť jen pár kousků. Navíc jí smrdí. No, mě taky tak trochu smrdí, ale je to takový rozporuplný, protože mi napolovic smrdí a napolovic voní. Jejich význam je ale větší, než nějaká banální vůně. Však mi všichni víme.

Takže jsem obešla několik bloků nad naší školou a po cestě jsem viděla tolik šeříků, že jsem si prostě pár větviček utrhla. a jakou krásnou čtvrť jsem objevila. On vlastně celej nás Liberec je děsně hezký město.

Fotky nejsou nic moc, snad jenom pro ilustraci.

Jen si představte, kolik národů asi umí vyslovit slovo šeřík? O tom Š nepochybuju, ale co to Ř?

Mějte se krásně!

Batoh a podpatky?

Tak jsem se zase jednou nudila a vyrazila jsem zasurfovat na internet, co si o tom lidé myslí. Samozřejmě, nenarazila jsem ani na jeden příspěvek, který by tuto kombinaci posvětil.

Já na to ale kašlu. Do školy nosím zásadně podpatky a batoh. Mám pro to svoje důvody:

1) Do batohu se všechno vejde.
2) Není tak škodlivý pro záda (i když při počtu našich učebnic by se o tom dalo polemizovat).
3) Taška u ruky mi vadí. Má ráda volné ruce a i když si na batoh nevidím, není mi taška příjemná.
4) I když tašku nosíte jako crossbody, bolí z ní ramena. A nedovedu si představit, jak bych nosila tašku na předloktí, to bych si musela do města vyrazit opravdu nalehko.
5) Podpatky mám ráda.
6) Ráda se hezky oblékám a nehodlám to zazdít teniskama.
7) Podpatky taky potřebuju, protože mám ploché nohy a malé podpatky bych nosit měla.
8) Mám ráda ten styl "sexy školačka". A k tomu je potřeba batoh a podpatky!

Jasně, že přecpaný batoh nevypadá dobře, ale proč se někdo nepozastaví nad taškami na předloktí a teniskami? Dohromady je to taky šílená kombinace, ale probírají se jenom batohy a podpatky. Navíc jestliže mám městský, slušivý, čistý batoh, nevidím důvod si k němu nevzít podpatky.

Docela mě děsí, že si všichni myslí, že do každé kabelky narvu A4 formát a k tomu ještě miliardu věcí, kterou potřebuji. Dneska jsem tašku měla a s teniskami. A stejně se mi tam skoro všechno nevešlo. Prostě porušuji všechna pravidla, a líbí se mi to. Kam se vzala ta hravost pro módu? Navíc, vsadím se, že kdyby s tímto trendem přišli v Americe, hnedka by se to ujalo jako super trend. Proto je tento ovčí systém tak pitomý, naštěstí se jím neřídím, takže zítra vyrážím s podpatky a s batohem.

Mějte se krásně! ♥

Knižní veletrh

Tak se zase hlásím "do služby". Dneska jsem ojediněle doma, podrobnosti rozebírat nebudu, ale jelikož v televizi jako obvykle nic nedávají (proč ty nejlepší seriály dávají ve všední dny?), rozeberu tady aspoň několik málo věcí.

Konečně jsem dokoukala 17 zastavení jara. Poslední díl byl tak trochu o ničem, ale jinak mě to i docela bavilo. Samozřejmě, že jsem na to začala koukat kvůli Vjačeslavovi (neznáte krásnou zkratku tohoto jména?),  ale docela mě to vzalo. Všichni o Tichonovovi říkají, že nejlépe uměl hrát ty "tiché scény" a to je asi pravda. Jenomže on byl tak krásnej, srdce usedá, když si uvědomím, že už nežije.

Zrovna dneska jsem si přečetla, že film "Májové hvězdy" byl filmem, ve kterém se objevil po boku Jany Brejchové, svého času nejkrásnější herečky české kinematografie. Takže samozřejmě stahuju "Májové hvězdy". On je prostě roztomilej, celej k sežrání.

Na mě už je teda samozřejmě moc starej (zemřel r. 2009), ale mě se pořád líbí. Nelíbil se mi tedy, když byl starý, ale čím víc se o něm dozvídám, tím víc se mi líbí. Měl rád Vojnu i mír, ztvárnil hlavní postavu, ale jedna věc mi na něm vadí. Nevím proč, ale byl 3x ženatej. To na mě nepůsobí dobrým dojmem.

Shodou náhod jsme se bavili na Veletrhu (viz níže) o filmu, který na mamce zanechal hluboký dojem - Bílý Bim, Černé ucho. Tak tam hrál taky :-).




Byla jsem tedy včera na Knižním veletrhu v Praze. Jako to dělám vždy na Veletrhu dětské knihy v Liberci, koupila jsem si staré díly Witch. Ne, že bych to nějak žrala, ale stalo se to mou tradicí, takže jsem si nemohla pomoct. Pár časopisů pro bratra potom bylo jistotou.

Pak jsem taky byla na přednášce Vondruškových o jejich nové knize Město. Mamka si ji samozřejmě nechala podepsat, já jsem přinesla starší knihu Intimní historie a taky jsem se ho zeptala, jestli plánuje rozšířit řadu o Fiorelle. To je docela dobrá edice. On řekl, že asi příští rok.

U Vondrušky je nesympatický, že je to děsnej populista. Taky jsem s ním četla jeden rozhovor a tam dokonale idealizoval postavení ženy ve středověku. Ale jinak dobrý.

Mamka mi koupila knihu 1000 ruských slovíček, snad to nějak využiju. Společně jsme si ještě koupily knihu Originální upíří deníky, tedy "správné" deníky hraběte Draculy. Po 4 hodinách bloumání po Veletrhu jsem byla na odpis, mamka by ještě vydržela, ale nakonec jsme jely zpátky na Černý Most a tam si hodinu četly. Já svoji Ságu rodu Forsythů, kterou teď čtu a mamka knihu Město.

Věc, která mě opravdu štve, je zrušení státních spojů do Prahy. Teďka musíme jezdit se Student Agency a jako já proti nim nic nemám, ale kašlou na to a stejně - známe moje názory na státní firmy a soukromé firmy. Základní věci by měly patřit státu. Takže Student Agency na to teďka kašle. Pořád posílají doprovodný spoje, v jejichž autobusech jsou jízdenky stejně drahé, ale bez pití, časopisů a televize. Což mě štve. Stát by tady neměl nechat všechno růst jako dříví v lese, ale to by se museli soustředit na něco jiného, než na církevní restituce a důchodové reformy.

Dobrý, postěžovala jsem si, a to je asi tak všechno. Mimochodem, moje pleť byla v den Veletrhu nádherná, takže jí děkuju, že se zas trošku zklidnila. U jednoho RUSKÝHO stánku stál nádhernej mladej Rus, ale těžko bych s ním mohla něco prohodit. Milý je, jak Rusové nedokážou vůbec říct H a samozřejmě Ř, ale to je jasný. Zajímavý, že všichni polygloti světa se vyhýbají naší krásné mateřštině. Až mi nějakej americkej polyglot správně přeříká: Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třiatřicet stříbrných střech, pak uznám, že to je polyglot, čili nic. (Čtu V zámku a v podzámčí a tenhle obrat je fakt super. děkujeme, Boženo.)



Mějte se krásně!♥