18

Dnes mi je osmnáct let. Je to sice asi významné datum, ale mně nijak zvlášť významný nepřijde. V mým životě stejně nenastane ještě dlouho žádná významná změna, až na to, že budu mít zřejmě rovnátka. Ještě to nevím jistě, musím jít na ortodoncii, kde se ještě uvidí.

Nějak na mě opět dýchl pesimismus. Nejen, že se nic zajímavého neděje, ale i čtení jiných blogů mě utvrzuje v tom, že tenhle systém je na nic. Hlavně mladí lidé píší, že by chtěli vystudovat nejlépe vysokou školu, dívky by chtěly mít do třiceti děti, jenomže nestačí našetřit dostatek peněz. Také nejsou nikde žádné brigády.

Tento rok mě čeká několik hnusných věcí. Za prvé, na naší škole, kde nebývají zvykem nulté hodiny a odpoledky, dostaly jsme my dívky ze 3.B nultou hodinu tělocvik. Musím si to nějak zařídit, protože to absolutně nestíhám a moje vina to není. Přece nebudu jezdit kvůli tělocviku autobusem v šest hodin ráno!

Za další, moje kamarádka odešla na gympl. Ano, z obchodky na gympl. Strašně mi chybí a je mi jí líto, když pomyslím, že má každý den! nultou a odpoledky klidně do půl páté. Druhá kamarádka odešla na soukromou obchodní akademii a mají tam ruštinu! což mě přivádí k dalšímu bodu, bude tento rok ruština? A i kdyby byla, vypadá to, že jenom jedno pololetí, kdy bychom měli dojít do 23. lekce. Na druhé pololetí už jaksi není kam pokračovat. Jenomže to se stejně nestihne, tak snad bude i další pololetí. Ale záleží to na počtu lidí, kteří se přihlásí. Ještě pořád čekáme.

Budu si muset udělat řidičák, zřejmě na jaře příštího roku. Nevím vůbec, jestli to zvládnu, protože se bojím a autům nerozumím, i když se dívám na Formuli 1. Nevím, kde co je, nevím, jak se zachovám v krizových situacích.

Budeme mít praxi, a musíme si ji zařídit sami. Nevím, kam mám jít, jestli mě nějak vůbec vezmou, ani jak to bude probíhat. Nemluvě o tomto roce, který bude určitě tristní, jelikož tam máme tolik účetnictví, ekonomiky a statistiky, že se z toho asi zblázním. Aspoň máme právo, kde se snad dozvím něco užitečnýho.

Na obrázcích moje dárky od rodičů a prarodičů:

Mobil už mám déle. Mějte se krásně!

Politika?

Je zajímavé, jak hodně blogerek píše, že jejich blog není jenom o kosmetice, módě, líčení ad., ale přitom jsem nenašla žádný pořádný blog o politice. Kde by se někdo jasně k něčemu vyjádřil. A když už se vyjádří, tak jedním dechem řekne, že jsou dobří komunisté i monarchisté.

Kdo může dát dohromady komunisty a monarchisty, to vážně nechápu. (klikni)


Já hlavně doufám, že to v Sýrii nějak utichne. Nelíbí se mi, že se tam zase chystají Američané, ale ještě víc se mi nelíbí, že by se tam měli chystat Češi. Ještě sem přilákáme nějaké teroristy do našeho krásného socialistického metra. To tak. Myslím si, že hlavně dráždit muslimy je dost blbý, stačí, že ještě pořád nejsme neutrální a jsme součástí vojenských a ekonomických paktů. Hnus. Z NATO bych vylezla hned a EU bych taky opustila. A to není komunistický názor, komunisti jsou taky pro EU.

Ájurvéda I

Takže, vrátila jsem se z prázdnin a asi po roce tu mám slíbený článek o ájurvédě. Je pravda, že něco z ájurvédy jsem si vzala, ale rozhodně to nebude moje životní filosofie.

Nejprve zmíním jenom počátky a takové základy ájurvédy, ale podle mě je ájurvéda tak bohatá, že kdyby se tím chtěl někdo zabývat, msuel by tomu vyhradit celkou část života. P.S. Text zvýrazněný kurzívou jsou doslovné přepisy z textu.

1.

Jestliže pomineme počátky, věnuje se pan Hlóška jako prvnímu bodu Shodě a rozporu. Podle tohoto prvního bodu bychom neměli používat slova s předponami „ne“ a také bychom se měli vyhnout slovům „ale“ a „avšak“. Naše mysl prý vnímá tento rozpor a je tím zmatená a nelíbí se jí to. I kdybychom totiž řekli něco pozitivního, vyzní to negativně.

Také bychom měli umět vyjadřovat svoji vnitřní touhu a ne se nechat svazovat konvencemi. Neměli bychom se řídit tím, že „se to nemá“, ale měli bychom přirozeně vyjádřit své potřeby a nejlépe vyvozovat přímý a jasný závěr.

Sobectví

Podle Ajurvédy je zdravý, radostný a šťastný život nazýván prakrti. Podle p. Hlóšky je přirozené mít takovýto život. Člověk by se neměl vyhýbat péči o sebe, protože to je jeho přirozenost. Jestliže si myslí, že to je egoismus, vytváří si vnitřní rozpor a potom nemůže být šťastný.

Lidé vyhledávající shodu si všímají podobností, vytvářejí dobré a hezké vztahy, hodí se pro navazování vztahů jako zprostředkovatelé … Pozor – minulost je známá a proto přitažlivá, ale nemá v sobě pokrok ani vývoj. Na minulosti není možné už nic změnit, ani k lepšímu, ani k horšímu. Je mrtvá.

Modrá jiskra

Tak, konečně ji mám doma, tu inspirující knihu, božskou knihu co se týče povídek Ludvíka Aškenazyho. Tedy, ráda bych si přečetla třeba i tu sbírku Sto ohňů, ale jelikož momentálně čtu Otce Goriota a pořád ještě louskám Dekameron - to je snad na celý prázdniny - a na nočním stolku mě ještě čeká Velký Gatsby, Sto ohňů jde trochu do pozadí.

Tedy, trošku mě na tý povídce zamrzelo, že se tam vyskytlo doslova slovo p*del. Ale tak co, vydržela jsem to. Je taková smutnější, ta povídka. Skončí to tam snad ještě hůř, než ve filmu.

Ale je tam úplně nejroztomilejší fotka Vjačeslava:

Moje nové úsloví: Ach ty kráso, krasavice moje. ↑

Výpůjčka z knihovny.

A teď trocha kosmetiky.

Když jsem byla u babičky, koupila jsem si tento krém:

Je docela dobrý, zvlášť teď. Hlavně hydratuje, ale řekla bych, že ani neucpává póry. Prý se dá používat i pod make-up, věřím tomu. Voní (i když mě to moc nevoní) jako jejich odličovací mléko, které jsem také vyzkoušela. Za tu cenu (do 50,-Kč) je ale moc dobrý.

Taky jsem si konečně koupila sprchový gel Balea Brazil mango. Nejdřív mi totiž vůbec nevoněl, ale když jsme byla s kamarádkou na nákupech, znovu jsem si ho očuchala a strašně mi připomínal džus, který nám kupovali děda s babičkou - a bylo vymalováno.

Dermacol Love lips se mi Láskou a vůní čokolády docela trefil. Tedy, ta vůně není nic moc a ta krásná barva za chvíli zoxiduje do růžova (naschvál jsem si vzala starý lesk a tohle se přesně trefilo do barvy lesku=barvy mých rtů), ale krásně hydratuje a pořád je to ještě dobré. Coloramu jsem si koupila v odstínu 112, štve mě, že ta stará Colorama v daleko ikoničtějších lahvičkách měla normální názvy a tady jsou to jenom čísla. Brr. Já jsem měla odstín Cappuccino, tak jsem to teďka nějak tak vzala od oka. Colorama jsou strašně dobrý laky, já jich mám několik - ještě těch starých - a je to bomba.

Mějte se krásně!♥

Jak se mi začal líbit seriál MI5

Jakési vysvětlení mého opětovného zájmu o Richarda Armitage.

Začala jsem se dívat na MI5, když dávali první řadu. Bylo to ve školním roce a hrál tam Matthew MacFayden. Ale fakt! mu to tam neslušelo. Ten krátkej sestřih! A taky ty zastaralý technologie!

Prostě jsem neměla čas a ani chuť se na to dívat. A tak jsem propásla několik řad. Myslím, že jsem tam zahlédla i jméno Rupert Penry-Jones, ale nevím, jestli je to herec, který hrál kapitána Wentwortha v Anně Elliotové, ale něco mi to jméno říká.

Ale pořád nebyl čas se na to dívat a popravdě mě to ani nijak nezaujalo.

No, a teďka na začátku prázdnin začali dávat devátou řadu a já byla zrovna u babičky a u dědy. A jelikož se na to děda dívá (stylem spím, ale občas se probudím) a já jsem zahlédla jméno Richard Armitage v popisku, rozhodla jsem se to také zkouknout.

Už ten první díl mě ohromil, jelikož - světě div se - Richard promluvil rusky! A bylo to tady. Navíc ten jeho super sexy styl a celé to moderní prostředí moderní Anglie, které se k němu tak hodí včetně nejnovějších technologií - prostě to bylo jedno velký ÁÁCH.

Poté jsem si hledala další informace, a asi budu muset shlédnout i sedmou a osmou řadu - když už tam Richard je.

Tady máte dva malý Richardíky na dobrou noc.

a jeden tumblr navrch.

P. S. V MI5 se jmenuje Lucas North, hnusné jméno, ale v prvním díle byla informace, že jeho pravé jméno je JOHN. Už zase (Sever a Jih).

Mějte se krásně!♥

Co mi vadí

Tenhle článek je reakcí na článek tento.

Vadí mi, že lidé shazují nejenom sebe, ale celý národ.
Jestli přede mnou ještě jednou někdo řekne "čecháčkovství" nebo "čecháček", nabodnu ho na srp a zmlátím kladivem!
Jestliže se tedy všude jinde platí vyšší daně a vypadá to tam líp, volte komunisty! Ti vám ty daně zvednou a o nic se nebudete muset starat. Ono je totiž něco jiného mít se jako v bavlnce za vysoké daně, nebo trochu pracovat a starat se a neodvádět státu těch daní tolik.
Chápu, že v severských státech je asi situace co se týče životního prostředí a pořádku jiná, ale lidé tam jsou dost stažení zákony, platí vysoké daně a také v sobě mají disciplínu. A my jsme prostě jiní. My jsme přece ČEŠI! A i když se spoustou našich vlastností a zvyklostí nesouhlasím, nikdy bych si nevybrala jiný stát před svým rodným, milovaným státem.

Nemůžou být lidé trochu více tolerantní? Nemůžou být hrdí na svůj stát, i když není bez chyb? Je přece jednoduché, být hrdý na bohatý, prosperující a slušně vypadající stát, ale oč těžší je být hrdý na stát, který byl vždy všemi utiskován a o svou existenci se musel v průběhu dějin neustále prát. Jelikož tady snad nikdy nebyla klidná léta, jak se mohl náš stát pořádně vyvíjet?

Je to těžké, ale starejme se o svůj stát tak, aby jednou mohl být na stejné výši. Jestliže si budeme jenom stěžovat, kam to dopracujeme. Nejvíc se mi protiví lidé, kteří to tu kritizují a nedělají nic pro to,aby to tu zvelebili. Kritizují ostatní a přitom jsou úplně stejní.

Neumřela jsem ...

... jen nám 4 dny nešel internet. Ale to se (zvláště na tak malé vesnici jako u nás) zkrátka stává. Stačí jeden blesk a nejde nám třeba několik týdnů televize. Jedna z nevýhod života na vesnici.

Jinak ale, byla jsem na Hejnických slavnostech kvůli mé oblíbené skupině Kryštof. Měli tam totiž vystoupení a já se fakt hodně těšila. Samozřejmě jsem si objednala vstupenku až na poslední chvíli, naštěstí mi došla včas. (Divné je, že se vždycky nejdříve těším, ale jak je nějaká akce blíž a blíž, mám z toho trochu nepříjemný pocit. A poté jsem zase strašně ráda, že se něco událo, tak já nevím.)

Takže teď přináším pár fotek nejenom z koncertu, ale i z mého života.

Ty balony vyhodili do vzduchu během písně Plán. Jinak zazněly jejich největší pecky, jako je Obchodník s deštěm, Inzerát, má nejoblíbenější Křídla z mýdla, Rubikon atd. Hráli sice jenom něco přes hodinu, místo dvou hodin, ale mě to docela stačilo.

K předchozím fotkám - oblíbila jsem si kebab, který se prodává v prodejně u nás na Benešáku. Mají tam stylové zařízení a jedním kebabem se člověk vážně hodně nají. Ale chce to přikrájet nějakou zeleninku. Není to sice tak dobré, jako kebaby z Bulharska, ale i tak jsem si pochutnala.

Mějte se krásně!♥