Dny Marianne 2015

Ahoj, dneska už druhý článek, překonávám se!

Od 11. do 13. září 2015 probíhají Dny Marianne. Už asi podruhé jsme se s mamkou "zúčastnily", to znamená ve zkratce utrácely jako divé.

Nejhorší je, že se to ani nezdá a člověk utratí (jako v mém případě) skoro 1.200,-- Kč. A to je na mě docela dost, protože si nijak nevydělávám. Ale kdybych si to nemohla dovolit, tak to nezaplatím, že ano.

Přejděme ale k příjemnějším věcem, než jsou peníze :-). Bude to asi taková rychlovka, jenom jsem vyfotila, co jsem si koupila nebo dostala a o všem podám podrobnější informace.


Takže nejprve jsem jela do OC Globus u nás v Liberci, protože jenom tam je Marionnaud. V Marionnaud mě zaujala nabídka, že při nákupu výrobků Bourjois nad 400,-- Kč zákazník obdrží kabuki štětec a taštičku. No, nejenom, že jsme se s nákupem dost rozjela, protože jsem si nechala ještě nanutit řasenku, ale také mě zklamala velikost té taštičky. Ten malý kabuki štětec se tam sice vejde, ale co jiného bych tam dala ... no, o tom bych musela dlouho přemýšlet. Možná ten balzám na rty, který jsem také dostala k nákupu. Dostala jsem i vzoreček vůně La vie est belle. Asi vím, kdy tu vůni ozkouším (hint: 25. listopadu :-). Nákup v Marionnaud mě stál 523,-- Kč.

Poté jsme s mamkou šly do F&F, kde jsem si koupila podprsenku. Stála mě po slevě 375,-- Kč. Je to hrůza, jak je takový malý kus prádla drahý, ale dělá mi hezký dekolt, to je pravda. Mamka si koupila kabát.

Další naší zastávkou byla DM drogerie, kde jsem nutně potřebovala nějaké maličkosti. Nakonec jsem si odnesla beauty blender, eyebrow set od essence a protože jsem potřebovala využít DM body,tak jsem si vytiskla kupon na 25% slevu na produkty od Zemanky. K nákupu jsem také dostala taštičku, tentokrát tedy aspoň v přijatelné velikosti. Nákup mě stál 314,-- Kč.

Nakonec jsme šly do Teta drogerie, kde byla sleva 50% na Dove a 50% na Signal. Myslela jsem, že si tam koupím jeden kartáček, který mi hodně vyhovuje, ale bohužel, nebyl tam. Tak jsem si aspoň koupila 4 mýdla od Dove, je to takové to velké balení. Já Dove miluji, protože mám takovou hodně náladovou pleť i pokožku po celém těle a tohle mýdlo je prostě skvělé, nádherně o ni pečuje a hydratuje ji. Navíc jsem závislá na té vůni ♥.

Nakonec fotka celého mého nákupu:

No, než se mi načetly fotky, tak už je vlastně sobota, takže je to pořád na snesitelné hranici jeden článek za den. Mějte se krásně! ♥

Tea tag

Jelikož pro mě začala "topící sezóna" = vaření a ohřívání se u čaje, rozhodla jsem se konečně zpracovat tento čajový tag, který jsem zahlédla na tomto blogu.

1. Proč máš ráda čaj?

Těžká otázka na začátek :-) Prostě mi chutná a to je asi hlavní důvod. Ale je pravda, že čaj je i velmi estetický, vypadá to prostě dobře, když máte v ruce/na stole hrníček nebo konvičku s čajem. A taky mám ráda, když se jím za chladných zimních dnů a večerů mohu zahřívat.

Čaj je spojením dobré chuti a estetična, tolik asi k první otázce.

2. Máš raději teplý nebo studený čaj?

Rozhodně teplý čaj. Bohužel je těžké vystihnout ten správný moment mezi moc horkým čajem a vlažným čajem, ale ten mám právě nejraději. Já nemám moc ráda ani takové ty ledové čaje, které se dají normálně koupit (ale to jsou spíše limonády) a sama si ledový čaj nedělám.

3. Silný nebo slabý čaj?

Dřív jsem pořád pila jenom "magoráky", tedy silné čaje. Teď už ani moc černé čaje nepiju, to spíše v zimě, ale na jaře nebo na podzim si většinou udělám zelený čaj a ten je hnusný, když se nechá hodně vylouhovat, takže mám raději slabší čaj.

4. Sypaný nebo sáčkový?

Sypaný čaj má své neopakovatelné kouzlo, proto si ho ráda dělám doma do velké konvice když mám hodně času na přípravu. Sáčkový čaj piju také, je mnohem praktičtější a i když samozřejmě nemá takovou sílu a není tak ikonický, mám ho ráda taky. Rozhodně nejsem za hnutí Free tea (kdy lidé říkají, že čaj by měl být ze sáčků osvobozen :-D).

5. Piješ čaj raději mimo dům nebo sama doma?

Nebráním se ani jednomu, venku více experimentuji a doma popíjím hlavně osvědčenou klasiku. Taky doma si člověk čaj udělá přesně podle svých představ, v čajovnách nebo kavárnách ho musíte vypít tak, jak vám ho přinesou, což je někdy dost velká nevýhoda (například když si do čaje nemůžete dát med nebo jinou vaši oblíbenou pochutinu).

6. Oblíbený ledový čaj?

Tak ten asi nemám. Jak už jsem psala, raději mám čaj teplý a ty ledové ani moc nepiju, je to plné cukrů a ani to moc jako čaj nechutná. Čaj je prostě v mých očích spojen s teplem a proto ho mám tak ráda :-).

7. Co máš ráda ve svém čaji?

Co se týče slazení, tak preferuji cukr, případně nedoslazuji. Pokud se myslí jestli mám ráda nějaké sušené ovoce nebo květiny, tak ano, to mám opravdu ráda. Mám například čaj se sušenými jahodami, papájou a lístky růží, to je prostě dokonalost.

8. Měla jsi vždy ráda čaj?

Asi ano. Respektive nepamatuji si, že bych ho někdy vyloženě nesnášela. Ale takové to čajové šílenství přišlo asi s mou érou velké lásky k Velké Británii (za což samozřejmě mohla Jane Austenová), to bylo někdy v osmé nebo deváté třídě základní školy.

9. Jaký čaj by jsi doporučila?

Rozhodně se nebojte vyzkoušet různé typy čajů, protože si myslím, že je mnoho čajů, které stojí za vyzkoušení. Já osobně doporučuji Lapsong souchong, to je černý čaj, který je sušen nad ohněm z borovicového dříví nebo čaj Malý Buddha, to je zelený čaj, který je osvěžen ananasem a papájou. Z balených čajů doporučuji Zen chai od Teekanne nebo Zahřívací čaj se zázvorem od Grešíka. Na podzimní/zimní prochladnutí je ideální.

10. Kdy piješ čaj?

Čaj piju ráno k snídani (pokud snídám), ale hlavně ho piju navečer, to je na čaj vždycky ta nejlepší atmosféra. Přes den si většinou vystačím s vodou.

11. Oblíbené hrníčky?

Nemám oblíbený hrneček, jsem ráda, že ten čaj prostě v něčem může být :-). Ale dostala jsem od mamky konvici s malým podstavcem na svíčku, a tu mám hodně ráda. Škoda, že se mnou nepojede na kolej.

Tak, to byl Tea tag podle mě. Klidně jestli jste ho udělali nebo uděláte také, nechte odkaz v komentářích, ráda si vaše názory přečtu.

Když odběhnu od tématu, jsem z toho počasí hodně skleslá. Tohle období úplně nesnáším, to vy dobře víte. Aspoň čaj to občas trochu zachrání, ale samozřejmě, se špatnou náladou toho ani takový všelék, jakým čaj je nezmůže.

Mějte se krásně! ♥

Moje narozeniny

Ahoj všem! Včera, alias 3. září, jsem měla narozeniny. Byly to mé dvacáté, což asi pro někoho může znamenat přelom, pro mě ani ne.

Já svůj život vůbec lety nedělím, spíše tím, co všechno si plánuji a jak to postupně plním a nechávám za sebou. Třeba složení maturity pro mě bylo velkým milníkem. I když, jak už jsem asi říkala, to zas až tak těžké nebylo, ale jde prostě o to mít ten papír. Avšak já jsem si dala závazek, že chci mít vyznamenání, což se mi podařilo.

Další věcí, proč pro mě narozeniny nebyly nic tak moc velkého je to, že já tyto věci nijak moc neslavím. Nepiju alkohol (tedy, občas ano, ale to když jsem někde ve společnosti) a jelikož slavíme v kruhu rodiny, nemám ani důvod nějak se zvláštně oblékat nebo malovat.

Oslavy u nás probíhají tak, že se koupí dort nebo zákusky (já jsem třeba chtěla jenom pár zákusků, ale táta samozřejmě musel koupit celý velký dort a na něj nechal napsat číslo 20), sejdeme se celá rodina u jednoho stolu, sníme si těch pár kousků a předáme si dárky, opusinkujeme se a to je asi tak všechno.

Mě to ale nevadí. Já moc na ty oslavy nejsem, já se spíš strašně těším, až zase začnu něco dělat. Proto jsem si už do rozvrhu dala asi 4 volitelné předměty, takže bych měla trochu ubrat, ale ony i ty volitelné jsou skvělé!


Dobře, odběhla jsem od tématu. Moje narozeniny byly pěkné, protože jsem ten den aspoň měla co na práci - myla jsem podlahu, umývala nádobí, dala prát prádlo a zacvičila jsem si jenom takový strečink.,

Co se týče dárků, dostala jsem dva řetízky na krk; jeden zlatý s přívěškem ve tvaru srdíčka od táty, druhý z chirurgické oceli s nápisem KATKA. Ten druhý teď nosím pořád, ten zlatý si chci pošetřit. Já moc tyhle drahé věci nenosím, protože už jsem dostala i od babičky a od dědy delfínka a myslím minulý rok zlatý prstýnek od táty, ale moc se o tyto předměty bojím. To raději nosím stříbro a právě tuhle chirurgickou ocel. Potom jsem ještě dostala bonbony Lindt, které jsem si jako jediné přála, nebo jinak: mamka se mě ptala, co chci, tak jsem jí řekla hořké bonbony od Lindt. A taky jsem dostal arganový olej, který jsem už sháněla v Řecku, ale víme co, řecké ceny jsou zabijácké. Však ten olej ani tady nemohl být nijak levný.

Asi rodičům (hlavně tátovi) lezu na nervy s tím, že se snažím být skromná, ale já to myslím doopravdy. Ale když vím, že ho tím dopaluji, tak už ani neříkám, že ten dort neměl kupovat nebo že ten řetízek musel být drahý.

Dneska se mě dokonce zeptal, jestli až budu soudkyně a budu mít plat 80 000,-Kč, tak jestli si taky budu všechno odpírat. Co jsem na to měla říct? Potom si koupím, co budu chtít, až to budou moje peníze, ale zatím mám všechno od rodičů, tak snad musím ukázat trochu pokory a skromnosti, ne?

Mějte se krásně!♥

Slintací článek - jídla ze Semiramisu :-)

Začal nový školní rok a protože nemám ráda obligátní články na obligátní témata a protože jsem to slíbila (sliby teď docela plním, co?), tak přináším článek s jídlem z hotelu Semiramis.

Jídlo je jedno z potěšení života a u mě to platí dvojnásob. U mě ani tak nejde o zkoušení nějakých novostí, ale spíše o tom, že mám jídlo ráda ve velkých porcích a co možná nejčastěji. Je pravda, že teď o prázdninách se docela krotím, protože mozek skoro nepoužívám a fyzické aktivity taky moc nemám (přesto, že cvičím třikrát týdně dvě hodiny, nemám teď ani moc na jídlo pomyšlení).

Začneme snídaněmi. Zprvu jsem si dávala hodně pečivo s máslem a čokoládové vločky. Poté jsem si tam oblíbila omelety se žampiony a šunkou, to byla opravdu mňamka. Na to jsem si dala ještě opečenou slaninku. Většinou nechybělo ani nějaké to ovoce na zajedení. Taky se hodně často stávalo, že jsem měla nejdříve sladkou a poté slanou snídani.

Obědy byly chudé, většinou jsme si koupili nějaké ovoce nebo sušenky a snažili se přečkat do večeře.

 Večeře byly opět bohaté. Měli tam i polévky, ale to se nedalo jíst, takže jsem polévku nikdy neměla. Prostě mi chyběl pořádný vývar s nudlemi, ale to oni neznají. Většinou jsem si dala nějaký kus masa (jsem prostě masožravec, žádný vegetarián), k tomu jsem si někdy dala hranolky nebo krokety, ale vždy jsem si navalila asi tak na polovinu talíře zeleninu, kterou tam měli nakrouhanou, nastrouhanou a nakrájenou, takže jen zrak přecházel. I zarytý odpůrce zeleného by si musel dát, protože se na to srdce jenom smálo. U večeří i snídaní byly i zákusky, ale u večeří byly dost hnusné, takže to většinou vyhrála zmrzlina s posypkami. V mém případě často s čoko čočkami, oříšky a čokohoblinkami.

K večeři jste si museli objednávat pití. My jsme to vyřešili prozaicky - každý den jsme měli minerální vodu za 1,5 euro. Nebyli jsme však sami. Vodou se člověk nejlépe napije a taky jsme samozřejmě škrťouni :-).

Řeknu Vám, byli jsme rádi za vlastní prozřetelnost, že jsme si objednali polopenzi, protože chodit na jídlo do místních restaurací by zruinovalo i Rotschilda. Takových 10-12 euro jenom za obyčejnou pizzu nebo za talíř s gyrosem, to je vážně vydírání. Navíc, kdo by chodil do jiných restaurací, když jste měli takový výběr, sympatické číšníky (a hlavně vrchního manažera ;-) přímo před nosem?

Mějte se krásně!♥

1. září

Zítra je prvního září, den neoblíbený všemi žáky základních škol a studenty středních škol. Já jsem již z této škatulky vyklouzla, tento rok jdu do prváku na vysoké škole. Už slyším ty závistivé vzdechy, jak se mám a že by si to se mnou všichni vyměnili.

Musím se však přiznat, že už bych docela ráda šla do školy, i když ještě ani nevím, co mě ve škole čeká. Musíte si však uvědomit, že jsem měla už tři měsíce prázdnin a další už asi duševně nevydržím, i když už bude převážně tráven přípravou na vysokou školu.

Zatím se tam střídavě těším a bojím, ale hlavně jsem ráda, že už neuvidím svoji třídu ze střední školy. Tedy, byla samozřejmě lepší, než moje třída na základní škole a pár kamarádů jsem tam také měla, ale přece jenom cítím, že takovéto uspořádání třídy, kdy se se všemi vidím každý den a je tam plno lidí, kteří kazí atmosféru, je na mě trochu moc. Mám ráda osobní prostor a volnost a právě tohle doufám, že najdu na vysoké škole. Samozřejmě, budu se tam také vídat s těmi samými lidmi každý den, ale doufám, že už tam budou vyspělí jedinci a navíc už nebudou mít tolik času, aby se zajímali o mě. I když, podle různých skupin na Facebooku to vypadá, že pořád se hodně lidí snaží o spojování všech ve třídě dohromady.

Naštěstí jsem se už seznámila s jednou dívkou, která je bedna na počítačové problémy a prý nikdy nebyla opilá (můj člověk!), takže s tou se budu asi bavit nejvíce.

Je sice ještě brzo na to myslet, ale když jsem si dneska koupila jízdenku do Prahy, tak už si tak nějak říkám, že to je za rohem. A děsím se toho. I když se říká, že práva jsou brnkačka, nejhorší je se tam dostat a studenti práv většinou jenom paří a nemusí se tolik učit.

Takže, naštěstí mi byla opravena moje stará Nokie, kde mám kontakt na jednu brigádu, kterou už jsem zvažovala o prázdninách. Není to sice žádná bomba a není úplně z oboru, ale i tak, měla bych se konečně začít zapracovávat v oboru.

Do Prahy pojedu 21. září ráno, tak mi držte palce, ať zvládnu alespoň ten Orientační týden na UK.

Mějte se krásně!♥

Akropole v Rhodosu a Lindosu

Dobře, teď, když jsem se trochu oklepala (protože jsem se mu dovolala a všechno vypadá skvěle, protože na 90% procent přijede v listopadu do Prahy), tak se můžeme trochu zaměřit na fotky z dovolené.

Musím znovu opakovat, že dovolená na Rhodosu byla nejlepší v mém životě a výrazný vliv na to má hlavně fakt, že jsem fotila a natáčela o sto šest, ale nefotila jsem úplně každou blbost, to zase ne.

Rozhodně nejlepším výletem byl výstup na akropoli na Monte Smith. Tedy, nebyla tam jenom akropole, ale i zachovalý stadion a zřejmě opravený amfiteátr.

Prostě nádhera, že ano? A nejlepší na tom bylo, že skoro na všechno bylo možné vlézt a ještě to bylo úplně zadarmo! Daleko lepší, než v Lindosu, kde za výstup na akropoli ne o moc víc zachovalou než tato se platil vstup asi 5€.

Na druhou stranu, ani na Lindos si nemůžu stěžovat, i když tam bylo o 5 °C více, než jinde na ostrově. 

Jak jste si jistě všimli, akropole na Lindosu byla obsazená turisty, a přitom toho tam nebylo ani tolik, jako v Rhodosu. Také se prý říká, že kdo při výstupu na akropoli na Lindosu nepropotí tričko, tak by měl jít ještě jednou. Tričko jsme měli propocené už když jsme tam vystupovali, a to byl hodně brzký výlet, byli jsme tam už někde kolem deváté hodiny. Ty davy kolem poledne byste už vůbec nechtěli vidět. 

Příští článek by mohl být o jídle a pití, protože jsem si tam jako správná trhlá holka vyfotila skoro každé jídlo, pokud jsem ho samým hladem a chutěmi již předtím nesnědla. A to se taky párkrát stalo ☺☻.

Mějte se krásně!♥

Jak se cítím po dovolené na Rhodosu?

Odvahu k tomuto článku jsem sebrala až šest dní po příletu, doposud prostě nebyla kuráž. A ne, že bych neměla čas, nebo podobné výmluvy. No, popořadě, všechno hezky popořadě.

Před dovolenou jsem měla Summertime Sadness, ale nebylo to z léta, ale spíše z mého života. Jistě, můj život je samozřejmě dokonalý, mám co jíst, mám kde bydlet, moji rodiče se nerozvedli, dostala jsem se na dobrou školu a jsem relativně zdravá. Ale víte co, člověk potřebuje mít v životě nějaký účel, nějaký cíl, ke kterému bude směřovat.

Zvenčí se může zdát, že mým cílem, mým účelem je být soudkyní. Je to moje vysněné povolání a dělám zatím všechno pro to, aby se mi to povedlo. Jsem celkem pilná studentka a zvenčí je všechno v pořádku. Popravdě mě však docela "zabily" tyto dlouhé prázdniny. Jasně, měla jsem si najít nějakou brigádu, ale když mě všichni přemlouvali, ať zůstanu doma, tak jsem prostě podlehla. Přece jenom, odpočinek před zvládnutím vysoké školy byl po maturitním bláznění tak trochu nutností. Ale znáte mě, jsem taková činorodá a brzy jsem se začala nudit. A jak se nějak nenamáhám, tak přicházejí moje chandry a deprese, kdy se vidím jako nejhorší, nejlínější, nejnevděčnější a nejzbytečnější člověk na světě. A to přesně se dělo před dovolenou.

Vlastně i dovolenou jsem brala tak, že si ji ani nezasloužím, vždyť jsem skoro nic neudělala (i když někomu by maturitní vysvědčení se samými jedničkami a přijetí na práva mohlo připadat jako velký kus cesty, já to tak nevnímám, pro mě to znamená dobývání nových cílů) a k tomu ještě ty nálady. Naštěstí, dovolená na Rhodosu mě z toho vyléčila. Tedy, na čas. Už jsem totiž zpět na stejných myšlenkách a ve stejné náladě.

Dovolená byla jedním slovem úžasná. Náš hotel byl sice ze začátku na mě až moc posh a luxusní, ale brzy jsem si zvykla a prožívala prázdniny svého života. Připadala jsem si jako Bart Simpson v tom díle, jak strašně moc touží, aby prázdniny byly nekonečné.

Na tyto prázdniny určitě nezapomenu, v Řecku bylo krásně a určitě se tam budu chtít vrátit!

Mějte se krásně!♥