Moje nálada

Ahoj,

nebudu zastírat, že s mojí psychikou je to pořád různé. Někdy si myslím, že jsme měla skvělý den a cítím se zase extrémně dobře a vesele, zpívám si a mám plno energie. Jindy je mi zase pod psa, a to je mi většinu času. Myslím si, že to je hlavně tím, že jsem ztratila v životě nějaký směr.

Když jsem byla malá, vždycky jsem chtěla být dospělá. Dělat si co chci, neposlouchat příkazy, být volná. No a v neposlední řadě jsem si tak trošku naivně myslela, že bude všechno skvělé a že budu mít už všechno, co chci. Tudíž studovat/pracovat (to jsem ještě jistě nevěděla), mít plno přátel a užívat si s nimi skvělé chvíle a mít partnera, se kterým budu plánovat budoucnost. Už od útlého věku jsem totiž věděla, že chci mít rodinu, vždycky jsem byla tak nějak rodinný typ.

No, je mi sice teprve 20 let a kdekdo by řekl, že to nejlepší mám ještě před sebou, ale bohužel jsem ve fázi, kdy se cítím, jako kdyby mi ujel vlak. Jako kdybych byla zaseknutá někde ve vzduchoprázdnu. Možná to je také tím, že po velké dřině, abych se dostala na práva, se přede mnou nerýsuje žádný velký cíl. Tedy samozřejmě, chci práva dodělat, ale to je na dalších pět let a to je tak dlouhá doba, že to je pro mě jako věčnost.

Nechci si stěžovat na nedostatek přátel, akorát - jak už tomu v životě bývá - to není tak úplně dle mých představ. Nejvíce jsem asi vykolejená z toho, že si nerozumím s mými vrstevníky. Samozřejmě je pár lidí, se kterými si rozumím, ale s většinou prostě ne. Nechápu jejich život, nechápu jejich sebejistotu a nechápu je celkově.

Zároveň zjišťuji, že se u mě začíná vyvíjet mateřský cit. Prostě fakt by mi nevadilo, kdybych teď měla dítě. Jsem si vědomá toho, že moje tělo asi nikdy nebude připravenější a že nás Evropanů je zkrátka málo. Na druhou stranu jsou tady požadavky společnosti (vysoká škola) a nejtíživější skutečnost, totiž že zde není partnera, se kterým bych ty děti měla.

Jsem zkrátka zaseknutá někde mezi dětstvím a dospělostí, asi prostě probíhá moje Těžká hodina. V tom měl tedy soudruh Wolker pravdu, je to těžké. A nevěřím. (Mimochodem, Jiří Wolker je moje spřízněná duše, jeho básně jsou dokonalé a vyhovuje mi i jejich ponurost. Takový je prostě život.)

Tolik asi k dnešnímu článku. Vezměte si z něj, co chcete, čtěte ho nebo nečtěte, to je čistě na Vás.  Ale hlavně ...

Mějte se krásně!♥

Minirecenze paletky W7 In the buff

Ahoj, tak se opět ozývám!

V Praze na koleji jsem sice zatím strávila všehovšudy asi deset dní, ale už jsem se seznámila se spolubydlícími a jsou to fajn a milé holky. Takže s kolejí jsem spokojená. Bydlím v Praze na Petřinách na koleji Hvězda. Sice bydlím v nejstarším bloku, ale jelikož tam skoro pořád bydlely dívky, tak je naše buňka docela dobře zachovalá. Možná jedinou nevýhodou je výhled, protože nám dost stíní stromy, takže v našem pokojíku je docela temno.

Ale dnes jsem chtěla v krátkosti pohovořit o paletce W7 In the buff, kterou jsem si objednala hlavně proto, abych do Prahy nemusela vláčet mnoho mono stínů. No a hlavně jsem chtěla něco na běžné nošení.

Spolu s paletkou jsem si objednávala ještě "blendící" štětec od stejné značky a přihodila jsem i vzorečky Perfect Coveru od Misshy.

Takhle vypadá samotná paletka. Můžu potvrdit, že matné stíny nejsou moc dobře pigmentované, ale zato ta černá je jak uhel a drží jako přibitá!

Já nejčastěji používám 6. a 7. stín dohromady a vypadá to asi nejlépe. Zatím jsem však většinou ráno na sebe hodila dvě barvičky a doufala, že to tak nějak půjde k sobě a naštěstí jdou tyto stíny mezi sebou opravdu dobře kombinovat, takže to většinou nevypadalo úplně špatně.

Co se týče štětce, tak jsem používala přiložený štěteček a popravdě jsem i doma tento blendící zapomněla, takže ty přechody se dělaly docela těžko, ale nejsem z těch, které by tento štěteček hned odsoudily, naopak, když je někdo takový skrblík jako já, tak štěteček v balení ocení.

Paletka stála asi 200,-Kč a za tu cenu myslím udělá víc než dobrou službu. Závěrem jenom podotýkám, že jsem si paletku koupila za vlastní peníze a nikdo mi neplatil ani nijak jinak mě nepodpořil v této mé ryze osobní a individuální recenzi.


Já doufám, že jsem Vám aspoň o trochu více poodhalila něco o svém líčení (mimochodem, líčím se jenom do školy a "do města", jinak nejraději chodím nenalíčená a necítím se bez make-upu špatně) a příště zas bude trošku jiný článek. Snad něco stihnu ještě než 4.10. odjedu na kolej a roztočí se kolotoč školy a dojíždění do Prahy, protože to asi bude dost nepříjemné a časově náročné.

Mějte se krásně!♥

Poslední článek před nástupem na kolej

Ahoj, docela jsem přemýšlela, co by měl obsahovat takovýhle "rozlučkový" článek. Rozlučkový proto, že v pondělí jedu na kolej, takže jestli budu přispívat na blog (závisí na více faktorech: obtížnosti učení, množství učení, případně na brigádě atd.), tak už to příště asi bude z koleje.

Nebudu zastírat, že se docela dost bojím, protože je to něco úplně jiného, než na co jsem zvyklá. Hlavně doufám, že si sednu s holkami, se kterými budu sdílet pokoj a že mi trochu vyjdou vstříc a budu moct na pokoji cvičit, protože po čtyřech měsících si už ani neumím představit, jak bych šla do posilovny.

Nejenom kolejní prostředí mě však děsí, další hrůznou věcí jsou předměty na škole a jejich zdolání, případně nezdolání. Přece jenom, práva jsou docela těžká škola, uvědomuji si to čím dál tím více, a zatímco po většinu prázdnin jsem fňukala, že už chci radši na kolej, než se tak nudit, tak teď mě přepadají úplně opačné myšlenky. Najednou čas strašně letí a ani nevím, kam se ty čtyři měsíce poděly.

Ale, musím zvednout hlavu a do všeho jít s chutí, protože jinak bych to tam nepřežila. A já přece nejsem ta, která by se vzdávala nebo měla z něčeho strach, no ne? Musím být odvážná, je plno lidí na světě, kteří toho dokázali víc a nefňukali jako malé děti!

No nic, to byla trocha mého vnitřního rozpoložení, teď se vrhneme na to nejdůležitější: čím Vás překvapím na rozloučenou?

Rozhodla jsem se, že sem dám moje nejvíc "precious" fotografie z dovolené na Rhodosu. Naštěstí jsem tam fotila jako o život a tak mám pořád z čeho brát materiál na články. Ale řeknu Vám, že mě ty fotky a hlavně ta videa, která jsem si tam natočila, strašně uklidňují. Dneska jsme měli nějaké rodinné neshody, tak jsem si prohlédla fotky a pustila videa a hned mi bylo lépe. Tak snad Vám to taky aspoň trochu zlepší náladu, to je totiž také účel tohoto článku!

Tohle by mělo být i pomyslné rozloučení se s Rhodosem, protože moje obsese tímto ostrovem a celkově Řeckem už začíná být přes čáru, uvědomuji si to a snažím se s tím něco dělat.

Mějte se krásně!♥

Já, moje pleť a současná nálada

Dneska mám zase lehkou depresi (splín? chandru?), tak jsem se rozhodla si trochu postěžovat.

Byla jsem u kosmetičky a opět se tak tváří v tvář setkala se svým problémem, na který se snažím nemyslet. Jedná se samozřejmě o moji pleť, která je sice asi v nejlepším stavu od mých dvanácti let, ale pořád je ve špatném stavu. Už jde spíše o to, že se mi ucpávají póry, než přímo o akné zánětlivého typu. Ale nevím, jestli se to zase nevrátí, až půjdu do školy. Ve škole, stresem a také nedostatkem pohybu na čerstvém vzduchu a přicházející zimou se mi vždycky pleť zhorší.

Na druhou stranu se do školy těším. Samozřejmě, co se týče mojí pleti, asi se teď budu muset doopravdy pečlivě malovat, abych v Praze nedělala ostudu. Ale s tím už jsem se smířila. Dokonce jsem si už i koupila paletku W7 In the buff na líčení očí, tu vám ještě taky ukážu.

Ale zpátky k mojí depresi. Mám depresi nejenom z toho, že je špatné počasí, že se doma nudím a cítím se neužitečná a zbytečná, nejenom z toho, že nevím, co dělá a co si myslí A. K. (alias krásný Řek), ale také z toho, jakou hnusnou a nevděčnou pletí jsem byla "obdařena". Vím, že v porovnání s jinými lidmi, kteří mají opravdové zdravotní problémy si nemám na co stěžovat, ale znáte to: člověk si prostě na sobě vždycky něco najde a vždycky je tu nějaká nespravedlnost, na kterou musíme upozornit.

Já nežiju nijak zdravým životním stylem; jím všechno, snažím se nepřecpávat, ale zároveň neodmítám maso, mléko ani zeleninu. Cvičím jak kdy, když jsem ve škole, tak to není ono, to je jen nějaká posilovna nebo tak, ale jak jsem teď byla doma, tak jsem na sobě tvrdě zapracovala a cvičila jsem třikrát týdně dvě hodiny, což už se počítá a docela to na mě bylo vidět. Co se týče alkoholu a cigaret, tak k těm mám odmítavý postoj. Cigaretu jsem v ruce držela jen jednou v životě a alkohol piju jenom příležitostně (= přibližně jednou za dva měsíce) a neopíjím se, piju maximálně pivo, víno, Frisco nebo nějaké likéry.

Přes to přese všechno stačí přiblížit se k mým pórům na deset metrů a všechno do sebe vcucnou. Můžu se o ně starat, jak chci, ale pořád se zanášejí. Mám je asi extrémně otevřené, ale tonikum také používám, tak jak je to možné?

Dnešní možná trochu hejtovací a nepřehledný článek má být hlavně o tom, jak nespravedlivé je, když se člověk snaží o sebe pečovat, ale je mu dána jenom taková pleť, aby vypadal jenom jako ošklivý člověk. Jak to, že někdo může chodit pařit co týden, pít alkohol, nehýbat se a celkově žít nezdravě a mít pěknou pleť?

Teď to vypadá, jako kdybych se soustřeďovala čistě na vzhled a materiální záležitosti, ale tak to není. Současná společnost nás nutí vypadat perfektně a my se tomu přizpůsobujeme. Bohužel i já jsem ovlivněná trendem krásy (ke kterému se tedy ani nepřibližuji, ale to je mi jedno). Nejhorší je to, že se lidé posuzují podle vzhledu a dělají tak unáhlené a zkreslené závěry. Platí to však nejenom v osobním, ale často i v profesním životě. Skoro u všech životopisů musí být přiložena fotka, protože pro zaměstnavatele není podstatné jenom Vaše vzdělání, ale také Váš vzhled. Chápu, že pro pozici hostesky, modelky nebo herečky je to jistě to nejdůležitější, ale pro kancelářské práce to snad může být úplně jedno!

Tak, od mé pleti jsme se dostali opravdu daleko a já doufám, že mi tenhle výlev odpustíte, ale jsem prostě duševně opět někde jinde, než bych chtěla být. Ale 21. září jedu konečně do Prahy (sice jen na Orientační týden, ale i tak) a tam se snad uklidním. Konečně budu mít před sebou nějakou práci a taky - až budu v Praze, budu si zase intenzivněji představovat 25. listopad. A to budou krásné představy!

Mějte se krásně!♥

Dny Marianne 2015

Ahoj, dneska už druhý článek, překonávám se!

Od 11. do 13. září 2015 probíhají Dny Marianne. Už asi podruhé jsme se s mamkou "zúčastnily", to znamená ve zkratce utrácely jako divé.

Nejhorší je, že se to ani nezdá a člověk utratí (jako v mém případě) skoro 1.200,-- Kč. A to je na mě docela dost, protože si nijak nevydělávám. Ale kdybych si to nemohla dovolit, tak to nezaplatím, že ano.

Přejděme ale k příjemnějším věcem, než jsou peníze :-). Bude to asi taková rychlovka, jenom jsem vyfotila, co jsem si koupila nebo dostala a o všem podám podrobnější informace.


Takže nejprve jsem jela do OC Globus u nás v Liberci, protože jenom tam je Marionnaud. V Marionnaud mě zaujala nabídka, že při nákupu výrobků Bourjois nad 400,-- Kč zákazník obdrží kabuki štětec a taštičku. No, nejenom, že jsme se s nákupem dost rozjela, protože jsem si nechala ještě nanutit řasenku, ale také mě zklamala velikost té taštičky. Ten malý kabuki štětec se tam sice vejde, ale co jiného bych tam dala ... no, o tom bych musela dlouho přemýšlet. Možná ten balzám na rty, který jsem také dostala k nákupu. Dostala jsem i vzoreček vůně La vie est belle. Asi vím, kdy tu vůni ozkouším (hint: 25. listopadu :-). Nákup v Marionnaud mě stál 523,-- Kč.

Poté jsme s mamkou šly do F&F, kde jsem si koupila podprsenku. Stála mě po slevě 375,-- Kč. Je to hrůza, jak je takový malý kus prádla drahý, ale dělá mi hezký dekolt, to je pravda. Mamka si koupila kabát.

Další naší zastávkou byla DM drogerie, kde jsem nutně potřebovala nějaké maličkosti. Nakonec jsem si odnesla beauty blender, eyebrow set od essence a protože jsem potřebovala využít DM body,tak jsem si vytiskla kupon na 25% slevu na produkty od Zemanky. K nákupu jsem také dostala taštičku, tentokrát tedy aspoň v přijatelné velikosti. Nákup mě stál 314,-- Kč.

Nakonec jsme šly do Teta drogerie, kde byla sleva 50% na Dove a 50% na Signal. Myslela jsem, že si tam koupím jeden kartáček, který mi hodně vyhovuje, ale bohužel, nebyl tam. Tak jsem si aspoň koupila 4 mýdla od Dove, je to takové to velké balení. Já Dove miluji, protože mám takovou hodně náladovou pleť i pokožku po celém těle a tohle mýdlo je prostě skvělé, nádherně o ni pečuje a hydratuje ji. Navíc jsem závislá na té vůni ♥.

Nakonec fotka celého mého nákupu:

No, než se mi načetly fotky, tak už je vlastně sobota, takže je to pořád na snesitelné hranici jeden článek za den. Mějte se krásně! ♥

Tea tag

Jelikož pro mě začala "topící sezóna" = vaření a ohřívání se u čaje, rozhodla jsem se konečně zpracovat tento čajový tag, který jsem zahlédla na tomto blogu.

1. Proč máš ráda čaj?

Těžká otázka na začátek :-) Prostě mi chutná a to je asi hlavní důvod. Ale je pravda, že čaj je i velmi estetický, vypadá to prostě dobře, když máte v ruce/na stole hrníček nebo konvičku s čajem. A taky mám ráda, když se jím za chladných zimních dnů a večerů mohu zahřívat.

Čaj je spojením dobré chuti a estetična, tolik asi k první otázce.

2. Máš raději teplý nebo studený čaj?

Rozhodně teplý čaj. Bohužel je těžké vystihnout ten správný moment mezi moc horkým čajem a vlažným čajem, ale ten mám právě nejraději. Já nemám moc ráda ani takové ty ledové čaje, které se dají normálně koupit (ale to jsou spíše limonády) a sama si ledový čaj nedělám.

3. Silný nebo slabý čaj?

Dřív jsem pořád pila jenom "magoráky", tedy silné čaje. Teď už ani moc černé čaje nepiju, to spíše v zimě, ale na jaře nebo na podzim si většinou udělám zelený čaj a ten je hnusný, když se nechá hodně vylouhovat, takže mám raději slabší čaj.

4. Sypaný nebo sáčkový?

Sypaný čaj má své neopakovatelné kouzlo, proto si ho ráda dělám doma do velké konvice když mám hodně času na přípravu. Sáčkový čaj piju také, je mnohem praktičtější a i když samozřejmě nemá takovou sílu a není tak ikonický, mám ho ráda taky. Rozhodně nejsem za hnutí Free tea (kdy lidé říkají, že čaj by měl být ze sáčků osvobozen :-D).

5. Piješ čaj raději mimo dům nebo sama doma?

Nebráním se ani jednomu, venku více experimentuji a doma popíjím hlavně osvědčenou klasiku. Taky doma si člověk čaj udělá přesně podle svých představ, v čajovnách nebo kavárnách ho musíte vypít tak, jak vám ho přinesou, což je někdy dost velká nevýhoda (například když si do čaje nemůžete dát med nebo jinou vaši oblíbenou pochutinu).

6. Oblíbený ledový čaj?

Tak ten asi nemám. Jak už jsem psala, raději mám čaj teplý a ty ledové ani moc nepiju, je to plné cukrů a ani to moc jako čaj nechutná. Čaj je prostě v mých očích spojen s teplem a proto ho mám tak ráda :-).

7. Co máš ráda ve svém čaji?

Co se týče slazení, tak preferuji cukr, případně nedoslazuji. Pokud se myslí jestli mám ráda nějaké sušené ovoce nebo květiny, tak ano, to mám opravdu ráda. Mám například čaj se sušenými jahodami, papájou a lístky růží, to je prostě dokonalost.

8. Měla jsi vždy ráda čaj?

Asi ano. Respektive nepamatuji si, že bych ho někdy vyloženě nesnášela. Ale takové to čajové šílenství přišlo asi s mou érou velké lásky k Velké Británii (za což samozřejmě mohla Jane Austenová), to bylo někdy v osmé nebo deváté třídě základní školy.

9. Jaký čaj by jsi doporučila?

Rozhodně se nebojte vyzkoušet různé typy čajů, protože si myslím, že je mnoho čajů, které stojí za vyzkoušení. Já osobně doporučuji Lapsong souchong, to je černý čaj, který je sušen nad ohněm z borovicového dříví nebo čaj Malý Buddha, to je zelený čaj, který je osvěžen ananasem a papájou. Z balených čajů doporučuji Zen chai od Teekanne nebo Zahřívací čaj se zázvorem od Grešíka. Na podzimní/zimní prochladnutí je ideální.

10. Kdy piješ čaj?

Čaj piju ráno k snídani (pokud snídám), ale hlavně ho piju navečer, to je na čaj vždycky ta nejlepší atmosféra. Přes den si většinou vystačím s vodou.

11. Oblíbené hrníčky?

Nemám oblíbený hrneček, jsem ráda, že ten čaj prostě v něčem může být :-). Ale dostala jsem od mamky konvici s malým podstavcem na svíčku, a tu mám hodně ráda. Škoda, že se mnou nepojede na kolej.

Tak, to byl Tea tag podle mě. Klidně jestli jste ho udělali nebo uděláte také, nechte odkaz v komentářích, ráda si vaše názory přečtu.

Když odběhnu od tématu, jsem z toho počasí hodně skleslá. Tohle období úplně nesnáším, to vy dobře víte. Aspoň čaj to občas trochu zachrání, ale samozřejmě, se špatnou náladou toho ani takový všelék, jakým čaj je nezmůže.

Mějte se krásně! ♥

Moje narozeniny

Ahoj všem! Včera, alias 3. září, jsem měla narozeniny. Byly to mé dvacáté, což asi pro někoho může znamenat přelom, pro mě ani ne.

Já svůj život vůbec lety nedělím, spíše tím, co všechno si plánuji a jak to postupně plním a nechávám za sebou. Třeba složení maturity pro mě bylo velkým milníkem. I když, jak už jsem asi říkala, to zas až tak těžké nebylo, ale jde prostě o to mít ten papír. Avšak já jsem si dala závazek, že chci mít vyznamenání, což se mi podařilo.

Další věcí, proč pro mě narozeniny nebyly nic tak moc velkého je to, že já tyto věci nijak moc neslavím. Nepiju alkohol (tedy, občas ano, ale to když jsem někde ve společnosti) a jelikož slavíme v kruhu rodiny, nemám ani důvod nějak se zvláštně oblékat nebo malovat.

Oslavy u nás probíhají tak, že se koupí dort nebo zákusky (já jsem třeba chtěla jenom pár zákusků, ale táta samozřejmě musel koupit celý velký dort a na něj nechal napsat číslo 20), sejdeme se celá rodina u jednoho stolu, sníme si těch pár kousků a předáme si dárky, opusinkujeme se a to je asi tak všechno.

Mě to ale nevadí. Já moc na ty oslavy nejsem, já se spíš strašně těším, až zase začnu něco dělat. Proto jsem si už do rozvrhu dala asi 4 volitelné předměty, takže bych měla trochu ubrat, ale ony i ty volitelné jsou skvělé!


Dobře, odběhla jsem od tématu. Moje narozeniny byly pěkné, protože jsem ten den aspoň měla co na práci - myla jsem podlahu, umývala nádobí, dala prát prádlo a zacvičila jsem si jenom takový strečink.,

Co se týče dárků, dostala jsem dva řetízky na krk; jeden zlatý s přívěškem ve tvaru srdíčka od táty, druhý z chirurgické oceli s nápisem KATKA. Ten druhý teď nosím pořád, ten zlatý si chci pošetřit. Já moc tyhle drahé věci nenosím, protože už jsem dostala i od babičky a od dědy delfínka a myslím minulý rok zlatý prstýnek od táty, ale moc se o tyto předměty bojím. To raději nosím stříbro a právě tuhle chirurgickou ocel. Potom jsem ještě dostala bonbony Lindt, které jsem si jako jediné přála, nebo jinak: mamka se mě ptala, co chci, tak jsem jí řekla hořké bonbony od Lindt. A taky jsem dostal arganový olej, který jsem už sháněla v Řecku, ale víme co, řecké ceny jsou zabijácké. Však ten olej ani tady nemohl být nijak levný.

Asi rodičům (hlavně tátovi) lezu na nervy s tím, že se snažím být skromná, ale já to myslím doopravdy. Ale když vím, že ho tím dopaluji, tak už ani neříkám, že ten dort neměl kupovat nebo že ten řetízek musel být drahý.

Dneska se mě dokonce zeptal, jestli až budu soudkyně a budu mít plat 80 000,-Kč, tak jestli si taky budu všechno odpírat. Co jsem na to měla říct? Potom si koupím, co budu chtít, až to budou moje peníze, ale zatím mám všechno od rodičů, tak snad musím ukázat trochu pokory a skromnosti, ne?

Mějte se krásně!♥