F1

Sledujete F1? Dnes je to opravdu velmi zajímavé. Minule, když byla Velká cena Monaka, tak to bylo také zajímavé. Zranil se můk oblíbenec, Vitalij Petrov. Miluju, jak narazil do Michaela Schumachera a tomu upadlo křídlo. Zase Rusové vyhráli nad Němci.

Dnes, když je Velká cena Kanady, hrozně tam prší. Pořád na dráhu jezdí safety car a dráha se změnila v jezero. A Petrov je 5.! Je fakt super.

Já vím, už zase tady není outfitová fotka, ale nedávno jsem narazila na blog jedné dívčiny. Nemohlo jí být víc než 14 let a už se vytahovala, co si všechno koupila. Přijde mi, že fashion blogy už mají svoji zlatou éru za sebou, třeba jaok vzducholodě. Lidé jsou už přesyceni a abych pravdu řekla, nestojím o čtrnáctileté holky, jak se vytahují, co si koupily. Stejně si nemyslím, že by mi to nějak prospívalo, pořád si něco kupovat. BUdu muset spíš více kombinovat, nebo tak.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem sem už měsíc nic nenapsala. A to se mám celkem dobře, jenom mi ta sobotní bouřka vyhodila anténu, takže mi jdou jenom 4 kanály České televize. Ale to nic, stejně dávají povětšinou v televizi kulový.

Jelikož je to už déle, co jsem sem psala, myslím, že se nebudu rozplývat nad vlastní hanbou, že jsem sem nic nenapsala. Prostě se to stalo a nic se s tím nedá dělat. Jak řekl Lustig: Šťastný je ten, kde nepátrá v minulsoti, protože ví, že se nedá změnit, nebo něco v tom smyslu. Prostě nějak tak. Chudák, ale myslím, že už je mu v nebi dobře.

Místo plkání sem raději dám recenzi na dvě knížky, které jsem tento víkend přečetla. Ale měly každá jenom kolem 150 stran, takže to bylo lehké.

První se jmenuje Říkali mi Leni. Je to o dívce, která ve svých deseti letech zjistí, že je vlastně Češkou, i když žije v Německu a jmenuje se Leni Freiwald. Už déle jí bylo podezřelé, že envypadá jako ostatní z rodiny, že se k ní ostatní chovají divně a nechtějí jí někdy něco říct. Její pěstounská rodina byla silně nacistického ražení, takže pořád slýchala o jedinečnosti árijské rasy, ale přitom jí bylo líto Rusů a bylo jí líto celé války. Nakonec se ale šťastně dostala domů.

Krásná knížka, má velmi silný příběh, i když je trochu nejasně popsána, to je asi tím, že je to očima desetiletého dítěte.

Druhá knížka se jmenuje Romeo, Julie a tma. Vypráví o klukovi jménem Pavel a dívce Ester, která nenastoupila do transportu do Terezína. Bylo jí divné, že jí rodiče nepíší a tak se rozhodla, že enchce skončit stejně. Pavel ji jednou potkal v parku a ubytoval ji v pokojíku vedle dílny jeho otce. Ale mezitím se poměry v Praze změnili, nastalo stanné právo a nakonec atentát na Heydricha. Prohlídky domů se zpřísnili a každý si chtěl zachránit jenom svoji kůži. Pavel a Ester se do sebe zamilovali a prožili spolu vášnivou noc. Poté ji však udal jeden ze sousedů a ona zoufalá utekla. Na cestě ji zastřelilo gestapo.

Já si stejně myslím, že by to nevydrželi až d o konce války a potom přes další a další údobí. Přece jenom to byly dost drsné poměry, ale byla ve mně naděje, že to snad dobře skončí. Bohužel.

Ale teď již přestanu, musím se jít dívat na Pravou krev, stahuji si třetí řadu, která podivně připomíná Nový měsíc.

Škaredá středa

Škaredá středa se nesla v duchu perníčků a Pýchy a předsudku. Pekla jsem velikonoční perníčky, které jsou úplně stejné, jako ty vánoční. Koukala jsem na Pýchu a předsudek, což je skvělý film. Je to jeden z těch filmů, na které je nutné mít tu správnou náladu.

Skvělý příběh, má to pořád i po 200 letech neopakovatelný náboj. Tahle verze je trochu víc lyrická, než asi Austenová myslela, ale mě se líbí. Ale líbí se mi i verze z roku 1995, i když tam není ten náboj, jako třeba ve scéně s altánkem. Keira a Matthew podali neuvěřitelné výkony, živě a lidsky to zahráli. Austenové by se to asi nelíbilo, ale ona psala hlavně dost epicky a city v knihách nejsou tak dokonale vymalované jako v tomto filmu.

Dnešek se bude nést v přípravě do školy a na přijímačky. Zítra budu vědět, jestli mě přijali na Střední školu právní v LIberci, jenže toho se nebojím. Je to soukromá škola a moje vysvědčení postačí. Na Obchodní akademii to bude těžší, ale já si to zatím moc nepřipouštím, to jen včera večer mě trochu bodlo svědomí, že ybch měla něco dělat. Jenže to bude podobné jako Scio testy a já jsem připravená. Použiju Redbull, který mě nakopne a pak požádám rodiče, abych mohla jít ještě do školy. Přemluvila jsem totiž naši úžasnou učitelku na češtnu, abychom měli literaturu ještě jeden týden a vyhověla mi. Je prostě super.

Vychází nový InStyle, tentokrát si koupím velkou verzi, až pojedem v sobotu na nákup. Bude tam totiž dárek od Dermacolu, buďto lesk nebo rtěnka nebo řasenka. Byla bych nejraději pro tu řasenku, tu užiju nejlépe a anvíc jsem přemýšlela, že ybch si nějakou od Dermacolu koupila, tak teď bude možnost to otestovat.

Jště sem hodím fotky mých nových úžasných botiček.( Jo a jestli udělám přijímačky, dostanu 1000,-Kč, které použiju asi na další botičky. Chci sandálky na klínku.)

Už bych doopravdy měla něco dělat.

Koťátka 2

Tak, teď sem konečně přidám fotky našich koťátek. Dnes jsme byli s rodiči v Zoo a v Botanické zahradě v Liberci, udělali jsme si takové rodinné dopoledne, potom jsme se stavili v Mníšku v restauraci U Medvěda, která je mimochodem hodně vyhlášená, takže tam zase bylo dost lidí, ale vešli jsme se. Dala jsem si Nestea čaj a zeleninový salát s kuřecím masem. Mňamka. Naneštěstí se mi vybil foťák tím, jak jsem usilovně fotila v Zoo i v Botanický, takže jídlo jsem nafotit nemohla. Na sobě jsem měla modrou sukni po kolena-umělotinu, po mamce-, svetřík z New Yorkeru, který už tady byl, ale odpárala jsem ty knoflíky, jenom mě tam rozčilovaly, bílé tričko, kolem krku fialovou šálku, silonky-byla zima-, balerínky od Deichmanna a zelenou kabelku po babičce. Je moc pohodlná.

(Obávám se, že fotky ze Zoo tady asi hned tak nebudou, protože jich jednak mám asi 200 a za druhé jsem vám chtěla ještě představit moje další nové boty-taky od Deichmanna, které se mi velmi líbí. No jo, jsem ujetá na Deichmanna, ale jeho boty mi vydrží fakt roky, cena je přijatelná a tyhle nové jsou celé z pravé kůže jenom za 1200,-Kč.)

Ale teď k našim třem miláčkům:

Koťátka

To už je doba, co jsem sem přispívala naposled. Ale kupodivu se nic nezměnilo. Pořád mě zaměstnává práce o naše koťátka. Ani nelze uvěřit, kolik času se tomu musí obětovat, i když se o ně ani moc nestarám, to spíš mamka.

Ale ani jsem vám je ještě neukázala. Takže začneme s malou legendou.

ANDREJ-je moje kotě, celé černé. Už jako malého jsem si ho vyhlédla, protože jsem řekla památnou větu "Cítím, že to je osobnost". Je pojmenovaný podle Andreje Bolkonského z knihy Vojna a mír a celkem jsem se trefila, jelikož i toto kotě je dost zuřivé a bojechtivé, stejně jako Andrej Bolkonskij měl rád válku. Mě si doufám cení jako svého páníčka a líbí se mi také proto, že se nechá nejdéle hladit v náručí. Jeho přezdívka je Vej nebo Vejíček.

DANIEL-je kotě mého bratra. Je krásně vybarvený a neuvěřitelně fotogenický, takže jeho fotky vždy vyjdou krásně, cž se nedá říct o jeho sourozencích. Je pojmenovaný podle Daniela Jacksona ze seriálu Hvězdná brána a stejně jako Daniel Jackson rád něco objevuje a pořád někde čenichá. Jeho přezdívka je Deny.

ŠMÍCA-je kotě mé mamky. Je černo-oranžová. Nejdříve jsme si chtěli vzít její sestru VIKI, ale tu zabil soused našeho dědy. Tak jsme si vzali Šmícu. Její jméno vzniklo náhodně, mamku napadlo. Říkali jsme jí Šmíca No name, jakože Bezejmenná. Ale nakonec jsme si ji vzali. V současné době je po kastraci a tak se nejraději zdržuje doma, stejně jako Deny. Andrej by byl nejraději pořád venku. Přezdívky Míca nebo Šmicka.

A teď vztahy mezi nimi. Šmíca nemá ráda Denyho, protože na ni doráží. Je to zkrátka chlap. Ale nemá ráda ani Andreje, i když jí nic nedělá. A Deny a Andrej jsou ještě celkem v pořádku, ale asi se budou v budoucnosti dost prát, jsou to přece kocouři.

Fotky příště, musím se jít nutně dívat na televizi :-).

Balet Periferie nebo koncert Kabátů?

V úterý jsem byla v divadle s naší úžasnou paní učitelkou na češtinu. Vždycky nám nabídne nějaké divadlo a tohle vypadalo lákavě. Také to bylo moc hezké.

Balet se zpěvem se jmenoval Periferie, hrála v něm Adéla Pollertová a byl dokonalý. Písně, krásná instrumentální hudba, příběj i kouřové efekty, to vše bylo dovedeno k dokonalosti. I naše konverzace o přestávce byla čistá a úhledná, setkala jsem se tam s kamarádkou, která je již na střední škole a dobře jsme si popovídaly i jsme trochu pomlouvaly, ale jenom toho, kdo si to zasloužil.

Někteří lidé od nás ze třídy jdou zítra na koncert Kabátů, který se bude konat v naší Tipsport aréně. Písničky kabátů se mi nelíbí, podle mě moc řvou a ani osobně mi nejsou zpěváci sympatičtí. Navíc tuto hudbu považuji za barbarskou a na koncert se schází různá sebranka. Konají se různé výtržnosti a sama jedna spolužačka řekla, že má zajištěný odvoz od policistů.

Takže, je jenom na vás, co byste si vybrali. Vím, že tato generace, moje generace má ráda takovéto divoké koncerty, ale najde se i pár lidí, kteří mají raději divadlo. A já jsem si toto divadlo opravdu užila, možná i díky tomu, že nás tam bylo tak málo.


Dostala sjem již dopis z obchodní akademie. Mám se na přijímací zkoušky dostavit ve středu 27.dubna od osmi hodin. Mám již vyzkoušené podporovače, které mi jistě pomohou. Mamka to vymyslela, když ještě před několika lety chodila na vysokou školu. Je to energetický nápoj spojený s uklidňujícími léky.

Na stránkách obchodní akademie jsou příklady věcí, ze kterých přijímačky budou. A byla tam ejdna otázka, která se objevila i v naší dnešní čtvrtletní písemné práci z českého jazyka. Hned jsem na to učitelku upozornila.

Od neděle 27.3. máme doma koťátka. Je s nimi pořádná práce, člověk se jim doopravdy musí věnovat, vyhánět je z postelí, z gauče a ze stolů. Zpoza knihovny a také po nich uklízet vyhrabaný písek a převrhnuté květináče. Koušou naše květiny, ale na škrábadle se ještě nenaučili. Ven je ještě pouštět nemůžeme, jsou příliš vyděšené novým prostředím. Vždyť opouštěli svůj dosavadní domov, když jim bylo šest měsíců.

Zítra se chystám do prodejny Pimky, kde je výprodej, protože ji zavírají. Vlastně hodně obchodů se v naší Pražské ulici zavírá, protože máme hodně obchodních domů. Doufám, že bych tam mohla ještě něco ukořistit, protože výprodej byl posunut ještě do konce dubna.

Reese Witherspoon has a birthday!

Reese má dneska narozeniny. Známe ji například z filmů Pravá blondýnka 1 a 2 - kde ji mám moc ráda, protože chci jít také na práva -, Jarmark marnosti, Penelope, což je báječný film, Walk the line, kde zpívala, atd.

Dneska jsem byla na okresním kole Olympiády z českého jazyka. Mohlo to dopadnout hůř, ale i líp. Nestěžuji si.

Ale dneska jsem se dost nachodila. Na soutěž, zpátky-celkem asi hodinu-, potom jsem si chtěla koupit boty, takže jsem hodinu lítala po městě. Samozřejmě jsem nesehnala žádný pořádný. Ale myslím, že se vrátím k těm z Deichmanna. Byly nejlepší.

A potom jsem musela z LIberce jet k nám domů-což je 13 kilometrů od zmíněného města-ale nejel autobus, kterým obvykle jezdíme. A tak jsme museli jít ještě asi dva kilometry pěšky. Naštěstí je teď hodně dlouho vidět, slunce zapadá až po šesté hodině, takže jsem se ani nebála, i když jsme šli přes les.

Jsem utahaná, takže jsem vynechala každodenní cvičení, jelikož teď mám pocit, že mi upadnou nohy. Ale možná by mi taková procházka jednou za čas neuškodila, abych měla větší výdrž.

Od dědy jsme měli slíbená tři koťátka. A o víkendu jsme se dozvěděli, že se jedna kočička-my si ji pojmenovali Viki-zřejmě ztratila. Měla jsem ji ráda, tak krásně se mazlila. A možná proto ji někdo zlákal. Děda s babičkou mají spoustu nepřátel tam kolem a aby bylo jasno, sousedé vždy nejsou med.