Moje narozeniny

Ahoj všem! Včera, alias 3. září, jsem měla narozeniny. Byly to mé dvacáté, což asi pro někoho může znamenat přelom, pro mě ani ne.

Já svůj život vůbec lety nedělím, spíše tím, co všechno si plánuji a jak to postupně plním a nechávám za sebou. Třeba složení maturity pro mě bylo velkým milníkem. I když, jak už jsem asi říkala, to zas až tak těžké nebylo, ale jde prostě o to mít ten papír. Avšak já jsem si dala závazek, že chci mít vyznamenání, což se mi podařilo.

Další věcí, proč pro mě narozeniny nebyly nic tak moc velkého je to, že já tyto věci nijak moc neslavím. Nepiju alkohol (tedy, občas ano, ale to když jsem někde ve společnosti) a jelikož slavíme v kruhu rodiny, nemám ani důvod nějak se zvláštně oblékat nebo malovat.

Oslavy u nás probíhají tak, že se koupí dort nebo zákusky (já jsem třeba chtěla jenom pár zákusků, ale táta samozřejmě musel koupit celý velký dort a na něj nechal napsat číslo 20), sejdeme se celá rodina u jednoho stolu, sníme si těch pár kousků a předáme si dárky, opusinkujeme se a to je asi tak všechno.

Mě to ale nevadí. Já moc na ty oslavy nejsem, já se spíš strašně těším, až zase začnu něco dělat. Proto jsem si už do rozvrhu dala asi 4 volitelné předměty, takže bych měla trochu ubrat, ale ony i ty volitelné jsou skvělé!


Dobře, odběhla jsem od tématu. Moje narozeniny byly pěkné, protože jsem ten den aspoň měla co na práci - myla jsem podlahu, umývala nádobí, dala prát prádlo a zacvičila jsem si jenom takový strečink.,

Co se týče dárků, dostala jsem dva řetízky na krk; jeden zlatý s přívěškem ve tvaru srdíčka od táty, druhý z chirurgické oceli s nápisem KATKA. Ten druhý teď nosím pořád, ten zlatý si chci pošetřit. Já moc tyhle drahé věci nenosím, protože už jsem dostala i od babičky a od dědy delfínka a myslím minulý rok zlatý prstýnek od táty, ale moc se o tyto předměty bojím. To raději nosím stříbro a právě tuhle chirurgickou ocel. Potom jsem ještě dostala bonbony Lindt, které jsem si jako jediné přála, nebo jinak: mamka se mě ptala, co chci, tak jsem jí řekla hořké bonbony od Lindt. A taky jsem dostal arganový olej, který jsem už sháněla v Řecku, ale víme co, řecké ceny jsou zabijácké. Však ten olej ani tady nemohl být nijak levný.

Asi rodičům (hlavně tátovi) lezu na nervy s tím, že se snažím být skromná, ale já to myslím doopravdy. Ale když vím, že ho tím dopaluji, tak už ani neříkám, že ten dort neměl kupovat nebo že ten řetízek musel být drahý.

Dneska se mě dokonce zeptal, jestli až budu soudkyně a budu mít plat 80 000,-Kč, tak jestli si taky budu všechno odpírat. Co jsem na to měla říct? Potom si koupím, co budu chtít, až to budou moje peníze, ale zatím mám všechno od rodičů, tak snad musím ukázat trochu pokory a skromnosti, ne?

Mějte se krásně!♥