Jak se cítím po dovolené na Rhodosu?

Odvahu k tomuto článku jsem sebrala až šest dní po příletu, doposud prostě nebyla kuráž. A ne, že bych neměla čas, nebo podobné výmluvy. No, popořadě, všechno hezky popořadě.

Před dovolenou jsem měla Summertime Sadness, ale nebylo to z léta, ale spíše z mého života. Jistě, můj život je samozřejmě dokonalý, mám co jíst, mám kde bydlet, moji rodiče se nerozvedli, dostala jsem se na dobrou školu a jsem relativně zdravá. Ale víte co, člověk potřebuje mít v životě nějaký účel, nějaký cíl, ke kterému bude směřovat.

Zvenčí se může zdát, že mým cílem, mým účelem je být soudkyní. Je to moje vysněné povolání a dělám zatím všechno pro to, aby se mi to povedlo. Jsem celkem pilná studentka a zvenčí je všechno v pořádku. Popravdě mě však docela "zabily" tyto dlouhé prázdniny. Jasně, měla jsem si najít nějakou brigádu, ale když mě všichni přemlouvali, ať zůstanu doma, tak jsem prostě podlehla. Přece jenom, odpočinek před zvládnutím vysoké školy byl po maturitním bláznění tak trochu nutností. Ale znáte mě, jsem taková činorodá a brzy jsem se začala nudit. A jak se nějak nenamáhám, tak přicházejí moje chandry a deprese, kdy se vidím jako nejhorší, nejlínější, nejnevděčnější a nejzbytečnější člověk na světě. A to přesně se dělo před dovolenou.

Vlastně i dovolenou jsem brala tak, že si ji ani nezasloužím, vždyť jsem skoro nic neudělala (i když někomu by maturitní vysvědčení se samými jedničkami a přijetí na práva mohlo připadat jako velký kus cesty, já to tak nevnímám, pro mě to znamená dobývání nových cílů) a k tomu ještě ty nálady. Naštěstí, dovolená na Rhodosu mě z toho vyléčila. Tedy, na čas. Už jsem totiž zpět na stejných myšlenkách a ve stejné náladě.

Dovolená byla jedním slovem úžasná. Náš hotel byl sice ze začátku na mě až moc posh a luxusní, ale brzy jsem si zvykla a prožívala prázdniny svého života. Připadala jsem si jako Bart Simpson v tom díle, jak strašně moc touží, aby prázdniny byly nekonečné.

Na tyto prázdniny určitě nezapomenu, v Řecku bylo krásně a určitě se tam budu chtít vrátit!

Mějte se krásně!♥

DM box

Sice trošku později, ale přece jenom jsem se odhodlala zplodit další článek.

Tentokrát bych chtěla napsat o novém DM boxu (no, novém, prostě je to DM box na léto, který mohli získat členové dm active beauty klubu, avšak museli mít na kontě 200 bodů).

Já jsem se skoro vždycky zaregistrovala a samozřejmě jsem chtěla vyhrát. Ne vždy to je kdovíjaká výhra, ale přece jenom to potěší. Ne, že bych neměla kosmetiky dost, mám celou tašku kosmetiky, kterou jsem ještě nepoužila. Jsem skoro jako beauty blogerka, akorát ty toho mají ještě víc.

No nic, přejdeme k hlavnímu tématu tohoto článku. Nejdřív jsem si myslela, že mi bude těch 200 bodů odečteno, ale jsou pořád na mém kontě. Dříve stál tento box doplatek asi 150,- Kč, ale nyní byl vlastně zadarmo. Takže se rovnou podíváme darovanému koni na zoubek:

Box byl zabalen do velké papírové tašky (tu jsem dala babičce na bylinky) a sám box měl takovou světlemodrou až mint barvu. Stejně jako mnoho blogerek přede mnou jsem si jej nechala na drobnosti, protože je skutečně reprezentativní.

K boxu byl samozřejmě přibalen letáček, kde byl popis všech dárků. Nahoře vidíte, jak tam byly produkty poskládány.

Přejdeme rovnou k věcem, které jsem dostala:

Holicí strojek - z něj jsem měla snad největší radost.

Kartáček na zuby se hodí vždycky; zde je i s krytem.

Od Lirene nemám ani jednu věc, tak aspoň vyzkouším něco nového. Nevím,jestli mám zrovna citlivou pleť, ale jelikož jí všechno vadí, tak asi ano. A hydratační krém se taky hodí vždy.

Tohle možná půjčím mamce nebo babičce, ale sama ho taky vyzkouším.

Ehm, k tomu bych dodala jen to, že asi budou schovány hodně dlouhou dobu.

Maska na obličej - to se u mě nikdy neztratí (i když jich mám dost) a Sunárek mlíčko ráda ochutnám (pro informaci jím i takové ty příkrmové kaše občas, takže se necítím jako mimino).

Tohle je myslím lesk na rty od Rimmelu. Já moc lesky nepoužívám, malování moc nedám, ale jsem ráda, že tam byl, vyzkouším něco nového.

Sprchový gel od Baley se třpytkami snad využiju na dovolené (jedeme do Řecka, tak snad se nic nestane). Já bych se asi normálně sprchovým gelem se třpytkami nemyla, ale u moře aspoň vynikne opálení.

Zatím jediná věc, kterou jsem použila je holicí gel taktéž od Baley. Pěkně voní a stačí ho opravdu malinko. Napoprvé jsem ho neměla ani kam dát, protože stačí jenom malá hromádka na dlaň.

Tento šampon asi také nabídnu mamce, já poškozené vlasy nemám, ale čichala jsem k němu a voní docela pěkně a protože jsem experimentátorka, tak ho vyzkouším.

Tak, to je pro dnešek všechno. Snad ještě zvládnu napsat jeden článek než odjedeme, chtěla bych teď víc psát, ale zdá se, že mám pořád strašně moc věcí na práci a nebo prostě lenoším. Užívejte si prázdnin (kdo je má) a nebo alespoň dovolené (ti, co pracují).

Mějte se krásně!♥

Zamyšlení nad mladými lidmi dneška

K tomuto tématu mě asi přivedly stránky a videa Seberevolty, které jsem si prohlížela. Nad důvody, proč jsem tak činila netřeba přemýšlet, důležité je to, co mě zaujalo. Členové této komunity říkají, že většina mladých lidí v Liberci nemá žádné pořádné cíle, jejich hlavní výplní času jsou večírky a flámování. A já se více zaměřila na to, zda to je pravda.

Na začátek musím říct, že z mého úhlu pohledu to může vypadat docela vtipně, protože já takovémuto životu neholduji a proto nemůžu posoudit život mých kamarádů a spolužáků. Z náznaků však usuzuji takto:

• pátky jsou pro většinu mých spolužáků důvodem k oslavě

• k alkoholu mají vřelý vztah

• nemají žádný cíl, nic, o co by bojovali

• jejich rodinné vztahy jsou pokřivené, se svými rodiči si nerozumějí a chtějí se od nich co nejrychleji odstěhovat

• partnery (někteří) střídají jako ponožky

Jistěže z takovýchto indicií nemohu nic moc usuzovat, ale něco ano. Jen mi vysvětlete, jak to, že někomu bude stačit, když se dostane na TULku na nějaký ekonomický obor, který nemá budoucnost, ale jde jen o to, že budou NĚCO studovat.

Nebo když jediné co chtějí je vypadnout od rodičů a bydlet se svými partnery a obětují tomu i studium na vysoké škole, i když by na to měli.

Po pravdě nevím, co si o tom mám myslet. Samozřejmě, ne každý je tak ctižádostivý, jako třeba já, to uznávám. A nikomu neberu jeho sny. (Tedy, kdyby nějaké měli.)

Takže kam to všechno vede? Já to opravdu nevím, ale morálka některých lidí mě udivuje. V dnešní době je jedna z nejdůležitějších věcí myslet na svoji budoucnost, protože bohužel - práci nemá nikdo jistou. Proto získat co nejvyšší a nejatraktivnější vzdělávání, zvlášť, když vás rodiče podpoří, je přece to nejdůležitější.

U nás ve škole jsme měli přednášku, kterou vedla pracovnice Úřadu práce. A ta přímo řekla: Jestliže jsou rodiče ochotni vás nechat studovat a všechno zaplatí, tak byste jim měli být opravdu vděční. A to je pravda, to já už si myslím dávno.

Proč vlastně nevedu takový život, jako ostatní? Samozřejmě jsem měla období vzdoru, to bylo kolem mých patnácti let (jak ten čas letí!), kdy jsem chtěla chodit na diskotéky a chtěla zkusit všechno to, co jsem si myslela, že je normální, dospělý život. Rodiče mi to nedovolili, a já jsem jim vděčná. Oni mě sice pořád drží tak trochu zkrátka (jsem sice plnoletá, ale pořád žiji pod jejich střechou), ale mě to vyhovuje. Zjistila jsem totiž, že na zábavách, na které jsem tak chtěla, nejde o nic jiného než o alkohol, drogy a sex. A to není nic pro mě. Nedovedu si představit, že bych tak klesla, že bych opilá a zfetovaná spala s někým ve křoví. To by mi vlastní ctižádostivost nedovolila.

Takže odpovědí je to, že jsem tak byla vychovaná, neměla jsem ani příležitost a teď už mě to přešlo a mám, řekla bych, vhodnější a rozumnější cíle a směr, kterým se chci vydat.

Člověk takhle může žít a nemusí se přidávat do žádného spolku, jako je Seberevolta. Ta mi tedy přijde už trochu jako sekta, ale to je jejich věc. Člověk se může skvěle bavit i bez alkoholu, může vést dobrý život plný naplnění. Ale je pravda, že to chce nějaký cíl a taky výplň času, která vás bude naplňovat ve chvílích, kdy nesměřujete přímo k cíli.

Liebster award TAG

Byla jsem nepřímo nominována Rajou Luthriel, takže jsem se rozhodla vytvořit tento TAG. Je to můj první TAG, ale zaujaly mě její otázky, nad kterými stojí za to se zamyslet.

(Nezpracovala jsem 11 náhodných faktů o mě, jelikož nevím, co by Vás asi tak mohlo zajímat.)

1) Jaký je tvůj nejoblíbenější den v týdnu a měsíc v roce?

Můj nejoblíbenější den v týdnu je určitě pátek. Nebo sobota. Tedy spíše ten krásný čas mezi odchodem ze školy v pátek, přes poklidný páteční večer až po sobotní dopoledne. Poté mi přijde, že čas zase strašně rychle utíká, pak už je neděle a tu nemám ráda. Je to jenom o chystání se do školy a předčasných nervech z toho, co si na nás zase učitelé vymyslí a očekávání věcí příštích.

2) Máš/nosíš nějakou pokrývku hlavy?

Mám několik pokrývek hlavy, nenosím je však nějak extra ráda. V létě klobouček nebo kšiltovku, ale jenom když je nějakých třicet stupňů, jinak se vyhřívám na slunci. A v zimě nosím taký čepico-klobouk s beránkem kolem, který mi jako jediný aspoň trochu sluší.

Kamarádka mi řekla, že vypadá jako klobouk královny Alžběty II., což mě ale nepotěšilo. Ona to samozřejmě myslela v dobrém, takže jako lichotku to od ní beru.

3) Máš ráda plísňové sýry? A jaké?

Mám ráda jenom hermelín. I když ho nejím často, protože mi připadá, že rychle okorá a ztratí svoji chuť. Dřív jsem hermelín vůbec nejedla, poté jsem mu přišla na chuť a teď ho stejně moc nejím. A jinak mi většina plísňových sýrů „smrdí“. Rozhodně to tedy není moje pochoutka, kterou bych mohla jíst třeba jenom tak, když mám chuť.

4) Taky pláčeš u naprosto nudných a ubíjejících knih, jako je Zahradní slavnost od Václava Havla?

Knihy od Václava Havla nečtu, tím méně čtu nudné a ubíjející knihy. Mám pravidlo: Pokud mne kniha nechytne po prvních stránkách, odložím ji. A je to zlaté pravidlo. Neřídila jsem se jím pouze jednou – u Doktora Živaga a měla jsem. To byla strašná kniha, přesně ten typ nudné a ubíjející. Od té doby čtu prostě to, co mě chytne. Naštěstí toho Emile Zola napsal hodně.

U knih většinou nepláču, ale zvláštním způsobem se dojímám. Mám ráda, když mě kniha příjemně překvapí – například U štěstí dam od Emila Zoly. (Toto je razantní doporučení – přečtěte to!!!) Samozřejmě se snažím číst knihy, které končí dobře, ale naturalismus mě chytil. Vlastně počkat, lhala bych, plakala jsem u Germinalu (Emil Zola potěší všechny city) když umíral kůň. (Germinal bych nedoporučila, ale oceňuji výběr názvu.)

5) Máš raději Ameriku a nebo Rusko?

Pokud bych měla spíš říci, která země je mi sympatičtější, řekla bych Rusko. Nemůžu říct, že bych měla nějakou zemi ráda, kromě naší vlasti. V Rusku ani v Americe jsem nebyla a abych poznala způsob jejich života nebo jejich náturu, na to nemám dostatek zkušeností. Rusové mi ale asi jsou blíže jako Slované, navíc spousta amerických věcí mi připadá praštěná (i když každá země má svoje pro a proti, nesoudím, pouze vyjadřuji svůj názor).

6) Umíš vyšívat?

Dříve jsem chodila do kroužku šití a párkrát jsem něco vyšila. Bohužel už nemám čas na jakékoli šití, kromě zašívání děr a přišívání knoflíků. Celkově jsem na tyto práce docela zručná, což moji rodinu překvapuje mnohem méně, než to, že rozumím matematice.

7) Je nějaká prkotina, která vás vyloženě děsí nebo rozčiluje, přestože ostatní lidi to nechává chladnými?

Je toho spousta, co nemám ráda, například mě rozčiluje, když někdo nedává pozor na to, co se říká a potom se ptá. Jsou lidé, kteří to dělají ustavičně. Potom mi taky vadí chování některých lidí, když se chovají arogantně nebo se vyvyšují nad ostatní. To nemám ráda. Cekově nemám ráda snobské chování včetně způsobu života některých lidí, ale do toho mi samozřejmě nic není.

8) Máš raději Slunce a nebo Měsíc?

Miluji slunce. Miluji se na něm hřát a vyhřívat, opalovat se a číst si na něm. O prázdninách využívám každé chvíle, abych se ohřála na slunci,spojuji to s mou oblíbenou činností – čtením. Co se týče Slunce, nemůžu přece říct, jestli mám ráda hvězdu! Mám ráda Slunce potud, pokud nás nezahubí. A Měsíc je zase skvělý objekt k fotografování a je důležitý pro atmosferické jevy.

9) Myslíš si, že umíš správně žít?

Jelikož jsem docela sebestředná, tak si samozřejmě myslím, že většina toho, co dělám, je správné. Jinak bych to nedělala. Celkově si myslím, že žiji správně. Moje krédo je: Nedělej ostatním to, co nechceš aby dělali oni tobě. Tímto se řídím. Snažím se být na ostatní milá, pomáhám, když můžu a neodsuzuji. Rozhodně nehodnotím lidi podle toho, jak vypadají (to by u mě ani nešlo) nebo jak se oblékají. Snažím se vyvarovat hádek a snažím se chovat tak, aby se za mě moje rodina nestyděla. Snad si i vážím toho, co mám.

Jinak na sobě pracuji, vzdělávám se a snad se mnou nejsou problémy. Co se týče ekologie,na tom nejsem moc dobře, netřídím vždy všechno, ale snažím se a chtěla bych planetě ulevit. Také bych ráda byla vegetariánkou, ale bez masa bych nedokázala žít a podmínky pro chov zvířat by to stejně nezměnilo.

10) Na kolika koncertech už jste byli?

No, moc jich nebylo. Alexandrovci, Kryštof a Zrní. A samozřejmě nějaké kulturní akce, ale to se asi za koncert nepovažuje. Dlouho jsem nikam nechodila a popravdě jsem více domácký typ, než abych vyřvávala po koncertech. Popravdě mi jeden koncert za rok stačí.

11) A máš nějaké oblíbené náboženství?

Náboženství je opium lidstva, jak řekl soudruh Marx. Takže ne, nemám oblíbené náboženství. Kdybych byla donucena se k někomu přidat, byli by to asi buddhisté. Ti mají takový volný režim a závidím jim jejich klid, pacifismus a vegetariánství. Taky se mi líbí jejich filosofie věcí na háčku – člověk by měl mít jen tolik věcí, kolik se mu podaří pověsit na obyčejný háček. Musí to být osvobozující, ale jsem už zřejmě moc zhýčkaná civilizací.

Kdybych si měla vytvořit nějaké vlastní náboženství, byl by to asi pacifistický patriotismus. Jelikož ale nic takového neexistuje, jsem odkázána na vlastní rozum.

Snad vás tento TAG zaujal. On je tedy už úplně všude,tak snad nevadí, že jsem přispěla svou troškou do mlýna.

Mějte se krásně! ♥

Moje tajné potěšení (My guilty pleasure) + shrnutí posledních dní

Prázdniny se mi nebývale vlečou, ale to se mi právě líbí. Bohužel jsem tentokrát nebyla nikde s rodinou na dovolené, protože jsem a) dodělávala autoškolu a b) táta byl první měsíc na nemocenské a přece jenom se ještě necítí úplně dobře. Ale od začátku nám bylo jasné, že se asi nikam nepodíváme.

Je to sice škoda, pro mě to však nebyla ztráta času. Udělala jsem totiž autoškolu! V ten osudný den - tedy včera - jsem si prostě nevěřila. Věděla jsem dobře, že parkování bude problém. Ale nějakým zázrakem jsem zvládla i písemnou část i tu praktickou. Z písemné mám sice jen 44/50 bodů, ale to je jedno. A jízdy trvaly asi dvacet minut, takže mi připadá skoro, jako kdybych to odflákla. Měla jsem taky kliku na komisařku, protože u ní to zvládla snad většina lidí, kteří se o to pokoušeli. Jak říkám, tak nějak se mi snad nahromadily náhody, ale já samozřejmě věřím i svému talismanu, který nosím na každé zkoušky s sebou. Byl se mnou na FCE a pokud nezapomenu, bude se mnou i u maturity.

Ale přejděme k tématu. O prázdninách mi jednu z největších radostí působí fakt, že mám čas na Farmeramu. Nesmějte se, je to fakt oddechová hra. Samozřejmě ji hraji po celý rok, ale o prázdninách mám více času a tak většinou splním všechny akce. Když totiž chodím do školy, tak se tam za celý den dostanu až večer. Někde četla, že denní cyklus studenta je:

1) probudit se
2) jít do školy
3) přijít ze školy
4) najíst se
5) jít si lehnout

Tak asi takhle nějak vypadá můj program ve dnech, kdy chodím do školy. Jelikož dojíždím a zřejmě u nás bude skoro celé první pololetí uzávěrka, domů se dostanu v pět hodin odpoledne. A uznejte, že po vypracování domácích úkolů, najedení se a učení se mi už tolik času nezbývá. Největším paradoxem je, že naše škola končí ve 14:20. A jelikož nejbližší autobus jede ve 14:17, tak to nestíhám. A další spoj zrušili. Prostě parádička, v zimě člověk ani to slunce nevidí.

Ale znovu k tématu: přednedávnem jsem konečně splnila jednu akci na 100%. Byla jsem fakt docela šťastná, protože už tuto hru hraji roky. Kdybych byla třeba nezaměstnaná nebo v důchodu, tak vím, že bych tam strávila veškerý svůj volný čas. Možná je dobře, že tomu tak není. Přece jenom je teď pro mě spousta jiných důležitých věcí, které musím zvládnout. Například maturita, přijímačky na vysokou školu a nakonec celé zvládnutí vysoké školy.

Nemyslím si, že by to někdo věděl, ale chci jít na práva. Připadají mi jako prestižní obor - i když je tedy právníků jako psů - a myslím si, že to lze zvládnout. Na ekonomku nechci, protože nemám ráda účetnictví a od studia historie mě odrazuje to, že bych potom třeba vůbec nenašla uplatnění. Tedy, ne že s právy něco najdu, ale je to docela praktický obor a na žádný technický nemám, to vím jistě. Sice by se mi líbilo být třeba doktorkou, ale nemám moc ráda krev a navíc jsem dost citlivá, takže nevím, jak bych reagovala na vážné nemoci a úmrtí pacientů. A vím, že se tím ohání spousta lidí a že bych to možná zvládla, ale když už jsem na obchodce, zdá se, že není cesty zpět. I když kdo ví, kam mě osud zavede. Nechci to nechat osudu, na práva se připravuji, ale člověk nikdy neví.

Ještě bych měla dodat, že na mě čeká nádherný vůz Škoda Roomster v metalíze Miami a já se už docela těším, jak si s ním vyjedu. Tedy, netěším se na parkování, ale budu se snažit zdokonalit své parkovací schopnosti.

Mějte se krásně!♥

Dnešek

Ještě dneska ráno jsem byla u babičky a byla sice trochu znuděná, ale jinak perfektně vyletněná. Sluníčko pálilo a bylo dusno. Přecpávala jsem se (víte, jak to babičky umí). Sledovala jsem Super drbna - to už je asi moje tradice nebo co. Skoro jsem dočetla Moderní komedii od Galsworthyho, kde se po šesti stech stránkách začalo trochu něco dít.

Je pravda, že si stěžuju asi úplně zbytečně, nemám na to nárok, ale jsem prostě divná, tak to tak berte. Dozvěděla jsem se, že můj bývalý teď chodí s jednou holkou, co znám. Samozřejmě, dlouho jsme se neviděli a on mě asi ani vidět a znát nechtěl, protože na žádosti o přátelství neodpovídal. Je pravda, že už je to strašně dlouho, co jsme se viděli naposledy, ale tak nějak mě to strašně vzalo. Ani nevím proč, ale je pravda, že čas od času se mi o něm ještě pořád zdálo a tak nějak ho nedokážu pustit z hlavy. No to je jedno, teoreticky bych teď měla mít skvělou náladu, protože - světě div se - jsem zvládla FCE na známku B!!! Jsem samozřejmě strašně šťastná, tím víc, že jsem se to dozvěděla už o týden dříve než měly být známy výsledky. Zatím jsem si za odměnu nic nekoupila, ale v pátek jdu po více než půl roce ke kadeřnici, a to mě bude stát dost peněz, takže dejme tomu, že to je za odměnu.

Následuje plno fotek jídla, to už je u mě klasika.

Ještě před dvěma týdny jsem měla jahodové hody.

Následuje oběd u babičky: polévka a knedlo-vepřo-zelo. Mňamka.

Toto jsem nazvala mňamkou, jakože opravdu Mňamka. Piškoty, jogurt a jahody. Je to takový piškotík, ale domácí.

Tato mňamka mě provázela ty dva jahodové týdny. Někdy jako dezert k večeři, třeba k rýži s masem nebo k tuňákovému salátu.

Aby tu nebylo jenom jídlo, tak přidám i fotky z jiného soudku.

Moje Micinka, krásné a přítulné zvířátko. Začali jsme jí říkat Skořinka :-)

Jediná věc, na kterou jsem pyšná - moje krásné vlasy. Pleti si prosím nevšímejte, znáte to, teď už je to lepší, ale dlouho mi stejně nevydrží.

Málem bych zapomněla na jednu z největších akcí, která se přihodila. Byla jsem na Hejnických slavnostech na koncertu Zrní. Byli úžasní!!! Nechápu, jak jsem mohla jít na koncert a nenaposlouchat písničky. Ale díky jejich originálnímu místnímu zpracování jsem podlehla dalším dvěma písničkám od nich. Zde je pár fotek.

Tak, to by bylo asi všechno. Čekejte, že se zase dlouho neozvu, vždyť mě přece znáte. Mějte se krásně!♥

O Vjačeslavovi a tak dále ...

Tak včera vyšly Májové hvězdy na DVD. Je to sice už druhé vydání, ale ani toto si neplánuji koupit. Film mám v originále, tedy rusky s ruskými titulky k českým částem. Filmy vydané na DVD jsou totiž česky, tam bych neslyšela dokonalý Tichonovův hlas.

Ale objevila jsem tuto "recenzi" na Májové hvězdy. Netřeba snad dodávat, že mě urazila. V souvislosti s Vjačeslavem nejsem schopná myslet na nic jiného než na čistou lásku atd.

Taky jsem se konečně dozvěděla, kdy se Vjačeslav objevil v ČSR. Bylo to v květnu 1975. Narazila jsem na to náhle, když jsem znovu zkoukávala Vyprávěj. Ano, jsem šílená, koukám na to znovu a užívám si to, protože mám tento seriál ráda. A podívejme se, co jsem objevila!


No, ale abych tady nemluvila jenom o svý lásce Vjačeslavovi ("Тепер только я живу, но я не могу жить без нее."), tak vám aspoň v rychlosti shrnu dění posledních dní. Jinak, nezanedbávám jenom vás, ale celkově mi připadá, že zanedbávám všechno. Mám totiž takový měsíc volna neboli praxe. Nejsem sice v žádné rodinné firmě, pracuji na místní OSSZ v Liberci, ale naštěstí jsem v kanceláři se skvělými kolegyněmi, takže nemáme žádné problémy. Také teď absolvuju jízdy v autoškole, takže po odpolednách vždy razím k hotelu Imperial, kde je moje autoškola a musím říct, že mi to jde lépe, než bych kdy řekla. Je mi jasné, že řidičák asi na první pokus neudělám, na to nemám, ale pokusím se.

Další  mojí "povinností" by měla být příprava na FCE. Jenomže jak už to tak bývá, mívám i návaly, kdy si říkám, že to zvládnu i bez přípravy. Je mi jasné, že hlavně s ústní částí budu mít problém, ale jak říkám, musím to nějak zvládnout. Kdo neriskuje, nevyhraje. (To jsem poprvé četla v Čaroklání.)

Ujíždím na vaflích a jiných mňamkách z Jo-Bio.

A ukázka několika mých večeří. Jak vidíte, zdravé to vždy není.

Tahle kaše je z mixu, který jsem si sama "namixovala". Přece jenom, na Mixitu to mají docela drahé.

A co jsem do mixu dala a jak to nakonec vypadalo?

Jsou to prostě samý mňamky. Navíc to mám jako kaši i müsli zároveň, pro kaši prostě jenom povařím s mlíkem nebo varianta do kanceláře - přidám sušené mléko a zaliji vodou.

Tak, to je asi pro dnešek všechno, zase snad někdy něčím přispěju, chtěla bych ještě něco napsat o svém současném rozpoložení co se týče voleb do EP.

Mějte se krásně!♥