Slintací článek - jídla ze Semiramisu :-)

Začal nový školní rok a protože nemám ráda obligátní články na obligátní témata a protože jsem to slíbila (sliby teď docela plním, co?), tak přináším článek s jídlem z hotelu Semiramis.

Jídlo je jedno z potěšení života a u mě to platí dvojnásob. U mě ani tak nejde o zkoušení nějakých novostí, ale spíše o tom, že mám jídlo ráda ve velkých porcích a co možná nejčastěji. Je pravda, že teď o prázdninách se docela krotím, protože mozek skoro nepoužívám a fyzické aktivity taky moc nemám (přesto, že cvičím třikrát týdně dvě hodiny, nemám teď ani moc na jídlo pomyšlení).

Začneme snídaněmi. Zprvu jsem si dávala hodně pečivo s máslem a čokoládové vločky. Poté jsem si tam oblíbila omelety se žampiony a šunkou, to byla opravdu mňamka. Na to jsem si dala ještě opečenou slaninku. Většinou nechybělo ani nějaké to ovoce na zajedení. Taky se hodně často stávalo, že jsem měla nejdříve sladkou a poté slanou snídani.

Obědy byly chudé, většinou jsme si koupili nějaké ovoce nebo sušenky a snažili se přečkat do večeře.

 Večeře byly opět bohaté. Měli tam i polévky, ale to se nedalo jíst, takže jsem polévku nikdy neměla. Prostě mi chyběl pořádný vývar s nudlemi, ale to oni neznají. Většinou jsem si dala nějaký kus masa (jsem prostě masožravec, žádný vegetarián), k tomu jsem si někdy dala hranolky nebo krokety, ale vždy jsem si navalila asi tak na polovinu talíře zeleninu, kterou tam měli nakrouhanou, nastrouhanou a nakrájenou, takže jen zrak přecházel. I zarytý odpůrce zeleného by si musel dát, protože se na to srdce jenom smálo. U večeří i snídaní byly i zákusky, ale u večeří byly dost hnusné, takže to většinou vyhrála zmrzlina s posypkami. V mém případě často s čoko čočkami, oříšky a čokohoblinkami.

K večeři jste si museli objednávat pití. My jsme to vyřešili prozaicky - každý den jsme měli minerální vodu za 1,5 euro. Nebyli jsme však sami. Vodou se člověk nejlépe napije a taky jsme samozřejmě škrťouni :-).

Řeknu Vám, byli jsme rádi za vlastní prozřetelnost, že jsme si objednali polopenzi, protože chodit na jídlo do místních restaurací by zruinovalo i Rotschilda. Takových 10-12 euro jenom za obyčejnou pizzu nebo za talíř s gyrosem, to je vážně vydírání. Navíc, kdo by chodil do jiných restaurací, když jste měli takový výběr, sympatické číšníky (a hlavně vrchního manažera ;-) přímo před nosem?

Mějte se krásně!♥

1. září

Zítra je prvního září, den neoblíbený všemi žáky základních škol a studenty středních škol. Já jsem již z této škatulky vyklouzla, tento rok jdu do prváku na vysoké škole. Už slyším ty závistivé vzdechy, jak se mám a že by si to se mnou všichni vyměnili.

Musím se však přiznat, že už bych docela ráda šla do školy, i když ještě ani nevím, co mě ve škole čeká. Musíte si však uvědomit, že jsem měla už tři měsíce prázdnin a další už asi duševně nevydržím, i když už bude převážně tráven přípravou na vysokou školu.

Zatím se tam střídavě těším a bojím, ale hlavně jsem ráda, že už neuvidím svoji třídu ze střední školy. Tedy, byla samozřejmě lepší, než moje třída na základní škole a pár kamarádů jsem tam také měla, ale přece jenom cítím, že takovéto uspořádání třídy, kdy se se všemi vidím každý den a je tam plno lidí, kteří kazí atmosféru, je na mě trochu moc. Mám ráda osobní prostor a volnost a právě tohle doufám, že najdu na vysoké škole. Samozřejmě, budu se tam také vídat s těmi samými lidmi každý den, ale doufám, že už tam budou vyspělí jedinci a navíc už nebudou mít tolik času, aby se zajímali o mě. I když, podle různých skupin na Facebooku to vypadá, že pořád se hodně lidí snaží o spojování všech ve třídě dohromady.

Naštěstí jsem se už seznámila s jednou dívkou, která je bedna na počítačové problémy a prý nikdy nebyla opilá (můj člověk!), takže s tou se budu asi bavit nejvíce.

Je sice ještě brzo na to myslet, ale když jsem si dneska koupila jízdenku do Prahy, tak už si tak nějak říkám, že to je za rohem. A děsím se toho. I když se říká, že práva jsou brnkačka, nejhorší je se tam dostat a studenti práv většinou jenom paří a nemusí se tolik učit.

Takže, naštěstí mi byla opravena moje stará Nokie, kde mám kontakt na jednu brigádu, kterou už jsem zvažovala o prázdninách. Není to sice žádná bomba a není úplně z oboru, ale i tak, měla bych se konečně začít zapracovávat v oboru.

Do Prahy pojedu 21. září ráno, tak mi držte palce, ať zvládnu alespoň ten Orientační týden na UK.

Mějte se krásně!♥

Akropole v Rhodosu a Lindosu

Dobře, teď, když jsem se trochu oklepala (protože jsem se mu dovolala a všechno vypadá skvěle, protože na 90% procent přijede v listopadu do Prahy), tak se můžeme trochu zaměřit na fotky z dovolené.

Musím znovu opakovat, že dovolená na Rhodosu byla nejlepší v mém životě a výrazný vliv na to má hlavně fakt, že jsem fotila a natáčela o sto šest, ale nefotila jsem úplně každou blbost, to zase ne.

Rozhodně nejlepším výletem byl výstup na akropoli na Monte Smith. Tedy, nebyla tam jenom akropole, ale i zachovalý stadion a zřejmě opravený amfiteátr.

Prostě nádhera, že ano? A nejlepší na tom bylo, že skoro na všechno bylo možné vlézt a ještě to bylo úplně zadarmo! Daleko lepší, než v Lindosu, kde za výstup na akropoli ne o moc víc zachovalou než tato se platil vstup asi 5€.

Na druhou stranu, ani na Lindos si nemůžu stěžovat, i když tam bylo o 5 °C více, než jinde na ostrově. 

Jak jste si jistě všimli, akropole na Lindosu byla obsazená turisty, a přitom toho tam nebylo ani tolik, jako v Rhodosu. Také se prý říká, že kdo při výstupu na akropoli na Lindosu nepropotí tričko, tak by měl jít ještě jednou. Tričko jsme měli propocené už když jsme tam vystupovali, a to byl hodně brzký výlet, byli jsme tam už někde kolem deváté hodiny. Ty davy kolem poledne byste už vůbec nechtěli vidět. 

Příští článek by mohl být o jídle a pití, protože jsem si tam jako správná trhlá holka vyfotila skoro každé jídlo, pokud jsem ho samým hladem a chutěmi již předtím nesnědla. A to se taky párkrát stalo ☺☻.

Mějte se krásně!♥

Jak se cítím po dovolené na Rhodosu?

Odvahu k tomuto článku jsem sebrala až šest dní po příletu, doposud prostě nebyla kuráž. A ne, že bych neměla čas, nebo podobné výmluvy. No, popořadě, všechno hezky popořadě.

Před dovolenou jsem měla Summertime Sadness, ale nebylo to z léta, ale spíše z mého života. Jistě, můj život je samozřejmě dokonalý, mám co jíst, mám kde bydlet, moji rodiče se nerozvedli, dostala jsem se na dobrou školu a jsem relativně zdravá. Ale víte co, člověk potřebuje mít v životě nějaký účel, nějaký cíl, ke kterému bude směřovat.

Zvenčí se může zdát, že mým cílem, mým účelem je být soudkyní. Je to moje vysněné povolání a dělám zatím všechno pro to, aby se mi to povedlo. Jsem celkem pilná studentka a zvenčí je všechno v pořádku. Popravdě mě však docela "zabily" tyto dlouhé prázdniny. Jasně, měla jsem si najít nějakou brigádu, ale když mě všichni přemlouvali, ať zůstanu doma, tak jsem prostě podlehla. Přece jenom, odpočinek před zvládnutím vysoké školy byl po maturitním bláznění tak trochu nutností. Ale znáte mě, jsem taková činorodá a brzy jsem se začala nudit. A jak se nějak nenamáhám, tak přicházejí moje chandry a deprese, kdy se vidím jako nejhorší, nejlínější, nejnevděčnější a nejzbytečnější člověk na světě. A to přesně se dělo před dovolenou.

Vlastně i dovolenou jsem brala tak, že si ji ani nezasloužím, vždyť jsem skoro nic neudělala (i když někomu by maturitní vysvědčení se samými jedničkami a přijetí na práva mohlo připadat jako velký kus cesty, já to tak nevnímám, pro mě to znamená dobývání nových cílů) a k tomu ještě ty nálady. Naštěstí, dovolená na Rhodosu mě z toho vyléčila. Tedy, na čas. Už jsem totiž zpět na stejných myšlenkách a ve stejné náladě.

Dovolená byla jedním slovem úžasná. Náš hotel byl sice ze začátku na mě až moc posh a luxusní, ale brzy jsem si zvykla a prožívala prázdniny svého života. Připadala jsem si jako Bart Simpson v tom díle, jak strašně moc touží, aby prázdniny byly nekonečné.

Na tyto prázdniny určitě nezapomenu, v Řecku bylo krásně a určitě se tam budu chtít vrátit!

Mějte se krásně!♥

DM box

Sice trošku později, ale přece jenom jsem se odhodlala zplodit další článek.

Tentokrát bych chtěla napsat o novém DM boxu (no, novém, prostě je to DM box na léto, který mohli získat členové dm active beauty klubu, avšak museli mít na kontě 200 bodů).

Já jsem se skoro vždycky zaregistrovala a samozřejmě jsem chtěla vyhrát. Ne vždy to je kdovíjaká výhra, ale přece jenom to potěší. Ne, že bych neměla kosmetiky dost, mám celou tašku kosmetiky, kterou jsem ještě nepoužila. Jsem skoro jako beauty blogerka, akorát ty toho mají ještě víc.

No nic, přejdeme k hlavnímu tématu tohoto článku. Nejdřív jsem si myslela, že mi bude těch 200 bodů odečteno, ale jsou pořád na mém kontě. Dříve stál tento box doplatek asi 150,- Kč, ale nyní byl vlastně zadarmo. Takže se rovnou podíváme darovanému koni na zoubek:

Box byl zabalen do velké papírové tašky (tu jsem dala babičce na bylinky) a sám box měl takovou světlemodrou až mint barvu. Stejně jako mnoho blogerek přede mnou jsem si jej nechala na drobnosti, protože je skutečně reprezentativní.

K boxu byl samozřejmě přibalen letáček, kde byl popis všech dárků. Nahoře vidíte, jak tam byly produkty poskládány.

Přejdeme rovnou k věcem, které jsem dostala:

Holicí strojek - z něj jsem měla snad největší radost.

Kartáček na zuby se hodí vždycky; zde je i s krytem.

Od Lirene nemám ani jednu věc, tak aspoň vyzkouším něco nového. Nevím,jestli mám zrovna citlivou pleť, ale jelikož jí všechno vadí, tak asi ano. A hydratační krém se taky hodí vždy.

Tohle možná půjčím mamce nebo babičce, ale sama ho taky vyzkouším.

Ehm, k tomu bych dodala jen to, že asi budou schovány hodně dlouhou dobu.

Maska na obličej - to se u mě nikdy neztratí (i když jich mám dost) a Sunárek mlíčko ráda ochutnám (pro informaci jím i takové ty příkrmové kaše občas, takže se necítím jako mimino).

Tohle je myslím lesk na rty od Rimmelu. Já moc lesky nepoužívám, malování moc nedám, ale jsem ráda, že tam byl, vyzkouším něco nového.

Sprchový gel od Baley se třpytkami snad využiju na dovolené (jedeme do Řecka, tak snad se nic nestane). Já bych se asi normálně sprchovým gelem se třpytkami nemyla, ale u moře aspoň vynikne opálení.

Zatím jediná věc, kterou jsem použila je holicí gel taktéž od Baley. Pěkně voní a stačí ho opravdu malinko. Napoprvé jsem ho neměla ani kam dát, protože stačí jenom malá hromádka na dlaň.

Tento šampon asi také nabídnu mamce, já poškozené vlasy nemám, ale čichala jsem k němu a voní docela pěkně a protože jsem experimentátorka, tak ho vyzkouším.

Tak, to je pro dnešek všechno. Snad ještě zvládnu napsat jeden článek než odjedeme, chtěla bych teď víc psát, ale zdá se, že mám pořád strašně moc věcí na práci a nebo prostě lenoším. Užívejte si prázdnin (kdo je má) a nebo alespoň dovolené (ti, co pracují).

Mějte se krásně!♥

Zamyšlení nad mladými lidmi dneška

K tomuto tématu mě asi přivedly stránky a videa Seberevolty, které jsem si prohlížela. Nad důvody, proč jsem tak činila netřeba přemýšlet, důležité je to, co mě zaujalo. Členové této komunity říkají, že většina mladých lidí v Liberci nemá žádné pořádné cíle, jejich hlavní výplní času jsou večírky a flámování. A já se více zaměřila na to, zda to je pravda.

Na začátek musím říct, že z mého úhlu pohledu to může vypadat docela vtipně, protože já takovémuto životu neholduji a proto nemůžu posoudit život mých kamarádů a spolužáků. Z náznaků však usuzuji takto:

• pátky jsou pro většinu mých spolužáků důvodem k oslavě

• k alkoholu mají vřelý vztah

• nemají žádný cíl, nic, o co by bojovali

• jejich rodinné vztahy jsou pokřivené, se svými rodiči si nerozumějí a chtějí se od nich co nejrychleji odstěhovat

• partnery (někteří) střídají jako ponožky

Jistěže z takovýchto indicií nemohu nic moc usuzovat, ale něco ano. Jen mi vysvětlete, jak to, že někomu bude stačit, když se dostane na TULku na nějaký ekonomický obor, který nemá budoucnost, ale jde jen o to, že budou NĚCO studovat.

Nebo když jediné co chtějí je vypadnout od rodičů a bydlet se svými partnery a obětují tomu i studium na vysoké škole, i když by na to měli.

Po pravdě nevím, co si o tom mám myslet. Samozřejmě, ne každý je tak ctižádostivý, jako třeba já, to uznávám. A nikomu neberu jeho sny. (Tedy, kdyby nějaké měli.)

Takže kam to všechno vede? Já to opravdu nevím, ale morálka některých lidí mě udivuje. V dnešní době je jedna z nejdůležitějších věcí myslet na svoji budoucnost, protože bohužel - práci nemá nikdo jistou. Proto získat co nejvyšší a nejatraktivnější vzdělávání, zvlášť, když vás rodiče podpoří, je přece to nejdůležitější.

U nás ve škole jsme měli přednášku, kterou vedla pracovnice Úřadu práce. A ta přímo řekla: Jestliže jsou rodiče ochotni vás nechat studovat a všechno zaplatí, tak byste jim měli být opravdu vděční. A to je pravda, to já už si myslím dávno.

Proč vlastně nevedu takový život, jako ostatní? Samozřejmě jsem měla období vzdoru, to bylo kolem mých patnácti let (jak ten čas letí!), kdy jsem chtěla chodit na diskotéky a chtěla zkusit všechno to, co jsem si myslela, že je normální, dospělý život. Rodiče mi to nedovolili, a já jsem jim vděčná. Oni mě sice pořád drží tak trochu zkrátka (jsem sice plnoletá, ale pořád žiji pod jejich střechou), ale mě to vyhovuje. Zjistila jsem totiž, že na zábavách, na které jsem tak chtěla, nejde o nic jiného než o alkohol, drogy a sex. A to není nic pro mě. Nedovedu si představit, že bych tak klesla, že bych opilá a zfetovaná spala s někým ve křoví. To by mi vlastní ctižádostivost nedovolila.

Takže odpovědí je to, že jsem tak byla vychovaná, neměla jsem ani příležitost a teď už mě to přešlo a mám, řekla bych, vhodnější a rozumnější cíle a směr, kterým se chci vydat.

Člověk takhle může žít a nemusí se přidávat do žádného spolku, jako je Seberevolta. Ta mi tedy přijde už trochu jako sekta, ale to je jejich věc. Člověk se může skvěle bavit i bez alkoholu, může vést dobrý život plný naplnění. Ale je pravda, že to chce nějaký cíl a taky výplň času, která vás bude naplňovat ve chvílích, kdy nesměřujete přímo k cíli.