Zamyšlení nad mladými lidmi dneška

K tomuto tématu mě asi přivedly stránky a videa Seberevolty, které jsem si prohlížela. Nad důvody, proč jsem tak činila netřeba přemýšlet, důležité je to, co mě zaujalo. Členové této komunity říkají, že většina mladých lidí v Liberci nemá žádné pořádné cíle, jejich hlavní výplní času jsou večírky a flámování. A já se více zaměřila na to, zda to je pravda.

Na začátek musím říct, že z mého úhlu pohledu to může vypadat docela vtipně, protože já takovémuto životu neholduji a proto nemůžu posoudit život mých kamarádů a spolužáků. Z náznaků však usuzuji takto:

• pátky jsou pro většinu mých spolužáků důvodem k oslavě

• k alkoholu mají vřelý vztah

• nemají žádný cíl, nic, o co by bojovali

• jejich rodinné vztahy jsou pokřivené, se svými rodiči si nerozumějí a chtějí se od nich co nejrychleji odstěhovat

• partnery (někteří) střídají jako ponožky

Jistěže z takovýchto indicií nemohu nic moc usuzovat, ale něco ano. Jen mi vysvětlete, jak to, že někomu bude stačit, když se dostane na TULku na nějaký ekonomický obor, který nemá budoucnost, ale jde jen o to, že budou NĚCO studovat.

Nebo když jediné co chtějí je vypadnout od rodičů a bydlet se svými partnery a obětují tomu i studium na vysoké škole, i když by na to měli.

Po pravdě nevím, co si o tom mám myslet. Samozřejmě, ne každý je tak ctižádostivý, jako třeba já, to uznávám. A nikomu neberu jeho sny. (Tedy, kdyby nějaké měli.)

Takže kam to všechno vede? Já to opravdu nevím, ale morálka některých lidí mě udivuje. V dnešní době je jedna z nejdůležitějších věcí myslet na svoji budoucnost, protože bohužel - práci nemá nikdo jistou. Proto získat co nejvyšší a nejatraktivnější vzdělávání, zvlášť, když vás rodiče podpoří, je přece to nejdůležitější.

U nás ve škole jsme měli přednášku, kterou vedla pracovnice Úřadu práce. A ta přímo řekla: Jestliže jsou rodiče ochotni vás nechat studovat a všechno zaplatí, tak byste jim měli být opravdu vděční. A to je pravda, to já už si myslím dávno.

Proč vlastně nevedu takový život, jako ostatní? Samozřejmě jsem měla období vzdoru, to bylo kolem mých patnácti let (jak ten čas letí!), kdy jsem chtěla chodit na diskotéky a chtěla zkusit všechno to, co jsem si myslela, že je normální, dospělý život. Rodiče mi to nedovolili, a já jsem jim vděčná. Oni mě sice pořád drží tak trochu zkrátka (jsem sice plnoletá, ale pořád žiji pod jejich střechou), ale mě to vyhovuje. Zjistila jsem totiž, že na zábavách, na které jsem tak chtěla, nejde o nic jiného než o alkohol, drogy a sex. A to není nic pro mě. Nedovedu si představit, že bych tak klesla, že bych opilá a zfetovaná spala s někým ve křoví. To by mi vlastní ctižádostivost nedovolila.

Takže odpovědí je to, že jsem tak byla vychovaná, neměla jsem ani příležitost a teď už mě to přešlo a mám, řekla bych, vhodnější a rozumnější cíle a směr, kterým se chci vydat.

Člověk takhle může žít a nemusí se přidávat do žádného spolku, jako je Seberevolta. Ta mi tedy přijde už trochu jako sekta, ale to je jejich věc. Člověk se může skvěle bavit i bez alkoholu, může vést dobrý život plný naplnění. Ale je pravda, že to chce nějaký cíl a taky výplň času, která vás bude naplňovat ve chvílích, kdy nesměřujete přímo k cíli.

Liebster award TAG

Byla jsem nepřímo nominována Rajou Luthriel, takže jsem se rozhodla vytvořit tento TAG. Je to můj první TAG, ale zaujaly mě její otázky, nad kterými stojí za to se zamyslet.

(Nezpracovala jsem 11 náhodných faktů o mě, jelikož nevím, co by Vás asi tak mohlo zajímat.)

1) Jaký je tvůj nejoblíbenější den v týdnu a měsíc v roce?

Můj nejoblíbenější den v týdnu je určitě pátek. Nebo sobota. Tedy spíše ten krásný čas mezi odchodem ze školy v pátek, přes poklidný páteční večer až po sobotní dopoledne. Poté mi přijde, že čas zase strašně rychle utíká, pak už je neděle a tu nemám ráda. Je to jenom o chystání se do školy a předčasných nervech z toho, co si na nás zase učitelé vymyslí a očekávání věcí příštích.

2) Máš/nosíš nějakou pokrývku hlavy?

Mám několik pokrývek hlavy, nenosím je však nějak extra ráda. V létě klobouček nebo kšiltovku, ale jenom když je nějakých třicet stupňů, jinak se vyhřívám na slunci. A v zimě nosím taký čepico-klobouk s beránkem kolem, který mi jako jediný aspoň trochu sluší.

Kamarádka mi řekla, že vypadá jako klobouk královny Alžběty II., což mě ale nepotěšilo. Ona to samozřejmě myslela v dobrém, takže jako lichotku to od ní beru.

3) Máš ráda plísňové sýry? A jaké?

Mám ráda jenom hermelín. I když ho nejím často, protože mi připadá, že rychle okorá a ztratí svoji chuť. Dřív jsem hermelín vůbec nejedla, poté jsem mu přišla na chuť a teď ho stejně moc nejím. A jinak mi většina plísňových sýrů „smrdí“. Rozhodně to tedy není moje pochoutka, kterou bych mohla jíst třeba jenom tak, když mám chuť.

4) Taky pláčeš u naprosto nudných a ubíjejících knih, jako je Zahradní slavnost od Václava Havla?

Knihy od Václava Havla nečtu, tím méně čtu nudné a ubíjející knihy. Mám pravidlo: Pokud mne kniha nechytne po prvních stránkách, odložím ji. A je to zlaté pravidlo. Neřídila jsem se jím pouze jednou – u Doktora Živaga a měla jsem. To byla strašná kniha, přesně ten typ nudné a ubíjející. Od té doby čtu prostě to, co mě chytne. Naštěstí toho Emile Zola napsal hodně.

U knih většinou nepláču, ale zvláštním způsobem se dojímám. Mám ráda, když mě kniha příjemně překvapí – například U štěstí dam od Emila Zoly. (Toto je razantní doporučení – přečtěte to!!!) Samozřejmě se snažím číst knihy, které končí dobře, ale naturalismus mě chytil. Vlastně počkat, lhala bych, plakala jsem u Germinalu (Emil Zola potěší všechny city) když umíral kůň. (Germinal bych nedoporučila, ale oceňuji výběr názvu.)

5) Máš raději Ameriku a nebo Rusko?

Pokud bych měla spíš říci, která země je mi sympatičtější, řekla bych Rusko. Nemůžu říct, že bych měla nějakou zemi ráda, kromě naší vlasti. V Rusku ani v Americe jsem nebyla a abych poznala způsob jejich života nebo jejich náturu, na to nemám dostatek zkušeností. Rusové mi ale asi jsou blíže jako Slované, navíc spousta amerických věcí mi připadá praštěná (i když každá země má svoje pro a proti, nesoudím, pouze vyjadřuji svůj názor).

6) Umíš vyšívat?

Dříve jsem chodila do kroužku šití a párkrát jsem něco vyšila. Bohužel už nemám čas na jakékoli šití, kromě zašívání děr a přišívání knoflíků. Celkově jsem na tyto práce docela zručná, což moji rodinu překvapuje mnohem méně, než to, že rozumím matematice.

7) Je nějaká prkotina, která vás vyloženě děsí nebo rozčiluje, přestože ostatní lidi to nechává chladnými?

Je toho spousta, co nemám ráda, například mě rozčiluje, když někdo nedává pozor na to, co se říká a potom se ptá. Jsou lidé, kteří to dělají ustavičně. Potom mi taky vadí chování některých lidí, když se chovají arogantně nebo se vyvyšují nad ostatní. To nemám ráda. Cekově nemám ráda snobské chování včetně způsobu života některých lidí, ale do toho mi samozřejmě nic není.

8) Máš raději Slunce a nebo Měsíc?

Miluji slunce. Miluji se na něm hřát a vyhřívat, opalovat se a číst si na něm. O prázdninách využívám každé chvíle, abych se ohřála na slunci,spojuji to s mou oblíbenou činností – čtením. Co se týče Slunce, nemůžu přece říct, jestli mám ráda hvězdu! Mám ráda Slunce potud, pokud nás nezahubí. A Měsíc je zase skvělý objekt k fotografování a je důležitý pro atmosferické jevy.

9) Myslíš si, že umíš správně žít?

Jelikož jsem docela sebestředná, tak si samozřejmě myslím, že většina toho, co dělám, je správné. Jinak bych to nedělala. Celkově si myslím, že žiji správně. Moje krédo je: Nedělej ostatním to, co nechceš aby dělali oni tobě. Tímto se řídím. Snažím se být na ostatní milá, pomáhám, když můžu a neodsuzuji. Rozhodně nehodnotím lidi podle toho, jak vypadají (to by u mě ani nešlo) nebo jak se oblékají. Snažím se vyvarovat hádek a snažím se chovat tak, aby se za mě moje rodina nestyděla. Snad si i vážím toho, co mám.

Jinak na sobě pracuji, vzdělávám se a snad se mnou nejsou problémy. Co se týče ekologie,na tom nejsem moc dobře, netřídím vždy všechno, ale snažím se a chtěla bych planetě ulevit. Také bych ráda byla vegetariánkou, ale bez masa bych nedokázala žít a podmínky pro chov zvířat by to stejně nezměnilo.

10) Na kolika koncertech už jste byli?

No, moc jich nebylo. Alexandrovci, Kryštof a Zrní. A samozřejmě nějaké kulturní akce, ale to se asi za koncert nepovažuje. Dlouho jsem nikam nechodila a popravdě jsem více domácký typ, než abych vyřvávala po koncertech. Popravdě mi jeden koncert za rok stačí.

11) A máš nějaké oblíbené náboženství?

Náboženství je opium lidstva, jak řekl soudruh Marx. Takže ne, nemám oblíbené náboženství. Kdybych byla donucena se k někomu přidat, byli by to asi buddhisté. Ti mají takový volný režim a závidím jim jejich klid, pacifismus a vegetariánství. Taky se mi líbí jejich filosofie věcí na háčku – člověk by měl mít jen tolik věcí, kolik se mu podaří pověsit na obyčejný háček. Musí to být osvobozující, ale jsem už zřejmě moc zhýčkaná civilizací.

Kdybych si měla vytvořit nějaké vlastní náboženství, byl by to asi pacifistický patriotismus. Jelikož ale nic takového neexistuje, jsem odkázána na vlastní rozum.

Snad vás tento TAG zaujal. On je tedy už úplně všude,tak snad nevadí, že jsem přispěla svou troškou do mlýna.

Mějte se krásně! ♥

Moje tajné potěšení (My guilty pleasure) + shrnutí posledních dní

Prázdniny se mi nebývale vlečou, ale to se mi právě líbí. Bohužel jsem tentokrát nebyla nikde s rodinou na dovolené, protože jsem a) dodělávala autoškolu a b) táta byl první měsíc na nemocenské a přece jenom se ještě necítí úplně dobře. Ale od začátku nám bylo jasné, že se asi nikam nepodíváme.

Je to sice škoda, pro mě to však nebyla ztráta času. Udělala jsem totiž autoškolu! V ten osudný den - tedy včera - jsem si prostě nevěřila. Věděla jsem dobře, že parkování bude problém. Ale nějakým zázrakem jsem zvládla i písemnou část i tu praktickou. Z písemné mám sice jen 44/50 bodů, ale to je jedno. A jízdy trvaly asi dvacet minut, takže mi připadá skoro, jako kdybych to odflákla. Měla jsem taky kliku na komisařku, protože u ní to zvládla snad většina lidí, kteří se o to pokoušeli. Jak říkám, tak nějak se mi snad nahromadily náhody, ale já samozřejmě věřím i svému talismanu, který nosím na každé zkoušky s sebou. Byl se mnou na FCE a pokud nezapomenu, bude se mnou i u maturity.

Ale přejděme k tématu. O prázdninách mi jednu z největších radostí působí fakt, že mám čas na Farmeramu. Nesmějte se, je to fakt oddechová hra. Samozřejmě ji hraji po celý rok, ale o prázdninách mám více času a tak většinou splním všechny akce. Když totiž chodím do školy, tak se tam za celý den dostanu až večer. Někde četla, že denní cyklus studenta je:

1) probudit se
2) jít do školy
3) přijít ze školy
4) najíst se
5) jít si lehnout

Tak asi takhle nějak vypadá můj program ve dnech, kdy chodím do školy. Jelikož dojíždím a zřejmě u nás bude skoro celé první pololetí uzávěrka, domů se dostanu v pět hodin odpoledne. A uznejte, že po vypracování domácích úkolů, najedení se a učení se mi už tolik času nezbývá. Největším paradoxem je, že naše škola končí ve 14:20. A jelikož nejbližší autobus jede ve 14:17, tak to nestíhám. A další spoj zrušili. Prostě parádička, v zimě člověk ani to slunce nevidí.

Ale znovu k tématu: přednedávnem jsem konečně splnila jednu akci na 100%. Byla jsem fakt docela šťastná, protože už tuto hru hraji roky. Kdybych byla třeba nezaměstnaná nebo v důchodu, tak vím, že bych tam strávila veškerý svůj volný čas. Možná je dobře, že tomu tak není. Přece jenom je teď pro mě spousta jiných důležitých věcí, které musím zvládnout. Například maturita, přijímačky na vysokou školu a nakonec celé zvládnutí vysoké školy.

Nemyslím si, že by to někdo věděl, ale chci jít na práva. Připadají mi jako prestižní obor - i když je tedy právníků jako psů - a myslím si, že to lze zvládnout. Na ekonomku nechci, protože nemám ráda účetnictví a od studia historie mě odrazuje to, že bych potom třeba vůbec nenašla uplatnění. Tedy, ne že s právy něco najdu, ale je to docela praktický obor a na žádný technický nemám, to vím jistě. Sice by se mi líbilo být třeba doktorkou, ale nemám moc ráda krev a navíc jsem dost citlivá, takže nevím, jak bych reagovala na vážné nemoci a úmrtí pacientů. A vím, že se tím ohání spousta lidí a že bych to možná zvládla, ale když už jsem na obchodce, zdá se, že není cesty zpět. I když kdo ví, kam mě osud zavede. Nechci to nechat osudu, na práva se připravuji, ale člověk nikdy neví.

Ještě bych měla dodat, že na mě čeká nádherný vůz Škoda Roomster v metalíze Miami a já se už docela těším, jak si s ním vyjedu. Tedy, netěším se na parkování, ale budu se snažit zdokonalit své parkovací schopnosti.

Mějte se krásně!♥

Dnešek

Ještě dneska ráno jsem byla u babičky a byla sice trochu znuděná, ale jinak perfektně vyletněná. Sluníčko pálilo a bylo dusno. Přecpávala jsem se (víte, jak to babičky umí). Sledovala jsem Super drbna - to už je asi moje tradice nebo co. Skoro jsem dočetla Moderní komedii od Galsworthyho, kde se po šesti stech stránkách začalo trochu něco dít.

Je pravda, že si stěžuju asi úplně zbytečně, nemám na to nárok, ale jsem prostě divná, tak to tak berte. Dozvěděla jsem se, že můj bývalý teď chodí s jednou holkou, co znám. Samozřejmě, dlouho jsme se neviděli a on mě asi ani vidět a znát nechtěl, protože na žádosti o přátelství neodpovídal. Je pravda, že už je to strašně dlouho, co jsme se viděli naposledy, ale tak nějak mě to strašně vzalo. Ani nevím proč, ale je pravda, že čas od času se mi o něm ještě pořád zdálo a tak nějak ho nedokážu pustit z hlavy. No to je jedno, teoreticky bych teď měla mít skvělou náladu, protože - světě div se - jsem zvládla FCE na známku B!!! Jsem samozřejmě strašně šťastná, tím víc, že jsem se to dozvěděla už o týden dříve než měly být známy výsledky. Zatím jsem si za odměnu nic nekoupila, ale v pátek jdu po více než půl roce ke kadeřnici, a to mě bude stát dost peněz, takže dejme tomu, že to je za odměnu.

Následuje plno fotek jídla, to už je u mě klasika.

Ještě před dvěma týdny jsem měla jahodové hody.

Následuje oběd u babičky: polévka a knedlo-vepřo-zelo. Mňamka.

Toto jsem nazvala mňamkou, jakože opravdu Mňamka. Piškoty, jogurt a jahody. Je to takový piškotík, ale domácí.

Tato mňamka mě provázela ty dva jahodové týdny. Někdy jako dezert k večeři, třeba k rýži s masem nebo k tuňákovému salátu.

Aby tu nebylo jenom jídlo, tak přidám i fotky z jiného soudku.

Moje Micinka, krásné a přítulné zvířátko. Začali jsme jí říkat Skořinka :-)

Jediná věc, na kterou jsem pyšná - moje krásné vlasy. Pleti si prosím nevšímejte, znáte to, teď už je to lepší, ale dlouho mi stejně nevydrží.

Málem bych zapomněla na jednu z největších akcí, která se přihodila. Byla jsem na Hejnických slavnostech na koncertu Zrní. Byli úžasní!!! Nechápu, jak jsem mohla jít na koncert a nenaposlouchat písničky. Ale díky jejich originálnímu místnímu zpracování jsem podlehla dalším dvěma písničkám od nich. Zde je pár fotek.

Tak, to by bylo asi všechno. Čekejte, že se zase dlouho neozvu, vždyť mě přece znáte. Mějte se krásně!♥

O Vjačeslavovi a tak dále ...

Tak včera vyšly Májové hvězdy na DVD. Je to sice už druhé vydání, ale ani toto si neplánuji koupit. Film mám v originále, tedy rusky s ruskými titulky k českým částem. Filmy vydané na DVD jsou totiž česky, tam bych neslyšela dokonalý Tichonovův hlas.

Ale objevila jsem tuto "recenzi" na Májové hvězdy. Netřeba snad dodávat, že mě urazila. V souvislosti s Vjačeslavem nejsem schopná myslet na nic jiného než na čistou lásku atd.

Taky jsem se konečně dozvěděla, kdy se Vjačeslav objevil v ČSR. Bylo to v květnu 1975. Narazila jsem na to náhle, když jsem znovu zkoukávala Vyprávěj. Ano, jsem šílená, koukám na to znovu a užívám si to, protože mám tento seriál ráda. A podívejme se, co jsem objevila!


No, ale abych tady nemluvila jenom o svý lásce Vjačeslavovi ("Тепер только я живу, но я не могу жить без нее."), tak vám aspoň v rychlosti shrnu dění posledních dní. Jinak, nezanedbávám jenom vás, ale celkově mi připadá, že zanedbávám všechno. Mám totiž takový měsíc volna neboli praxe. Nejsem sice v žádné rodinné firmě, pracuji na místní OSSZ v Liberci, ale naštěstí jsem v kanceláři se skvělými kolegyněmi, takže nemáme žádné problémy. Také teď absolvuju jízdy v autoškole, takže po odpolednách vždy razím k hotelu Imperial, kde je moje autoškola a musím říct, že mi to jde lépe, než bych kdy řekla. Je mi jasné, že řidičák asi na první pokus neudělám, na to nemám, ale pokusím se.

Další  mojí "povinností" by měla být příprava na FCE. Jenomže jak už to tak bývá, mívám i návaly, kdy si říkám, že to zvládnu i bez přípravy. Je mi jasné, že hlavně s ústní částí budu mít problém, ale jak říkám, musím to nějak zvládnout. Kdo neriskuje, nevyhraje. (To jsem poprvé četla v Čaroklání.)

Ujíždím na vaflích a jiných mňamkách z Jo-Bio.

A ukázka několika mých večeří. Jak vidíte, zdravé to vždy není.

Tahle kaše je z mixu, který jsem si sama "namixovala". Přece jenom, na Mixitu to mají docela drahé.

A co jsem do mixu dala a jak to nakonec vypadalo?

Jsou to prostě samý mňamky. Navíc to mám jako kaši i müsli zároveň, pro kaši prostě jenom povařím s mlíkem nebo varianta do kanceláře - přidám sušené mléko a zaliji vodou.

Tak, to je asi pro dnešek všechno, zase snad někdy něčím přispěju, chtěla bych ještě něco napsat o svém současném rozpoložení co se týče voleb do EP.

Mějte se krásně!♥

Můžou být kluk a holka jenom přátelé?

Zdravím, 

jak jsem si přečetla již před nějakou dobou, J. K. Rowlingová přiznala, že nejdříve chtěla dát dohromady Harryho a Hermionu. A mnoho fanoušků jí prý dává za pravdu. Prý se k sobě více hodí, než nakonec sestavené dvojice Harry + Ginny a Hermiona + Ron. rowlingová začíná být trošku bláznivá. Přečetla jsem všechny knížky a viděla všechny filmy a myslím si, že je to pěkná bláznivina. Dvojice tak, jak byly uskupené, byly prostě správné. A nepochybuji o tom, že mezi Harrym a Hermionou nikdy víc než přátelství nebylo. I když sedmička film to ukazovala trošku jinak. Já jsem Rowlingovou ze začátku měla ráda, protože stvořila takový super příběh. Poté mi začala lézt trochu na nervy a řekla bych, že to dokonala kritikou našeho zdravotnictví. Přitom se ukázalo, že ani v opěvované Británii, která se svojí zdravotnickou péčí pyšnila dokonce i na olympiádě, nebylo všechno úplně košer. I když to se stává asi všude na světě, že se s lidmi umístěnými v psychiatrických léčebnách a na LDNkách špatně zachází. Věřte mi, vím to z vlastní (rodinné) zkušenosti.

No, a další důkaz. Přejdeme k mým milovaným Upířím deníkům. Teď prosáklo, že se tvůrci chystají dát dohromady Caroline a Stefana. I moje mamka si myslí, že by se k sobě hodili. A já si jenom říkám: Proč si to všichni myslí? Vždyť jsou to jenom kamarádi. Já neříkám, že se z kamarádů nemůže stát dvojice, ale přece jenom to člověk pozná, jestli jsou ti dva kamarádi, nebo je mezi nimi něco víc. (I když v televizním seriálu se může stát cokoli, co stvoří zrůdné mysli producentů.) Navíc Caroline je přece stvořená pro Klause. Doopravdy věřím tomu, že to dopadne jako v Superdrbně - tedy že ti, kteří jsou pro sebe stvořeni spolu nakonec zůstanou. Například já jsem od začátku věřila, že spolu musí být Dan a Serena. (Co se týkalo Chucka a Blair, tak ti mi byli celkem jedno, oba dva byli takoví nevyrovnaní, zato jsem fandila Danovi i přes ty články a knihu, kterou o Upper East Side napsal. Jak řekl, ostatní si taky dělali sviňárny, ale vzájemně si vždy odpouštěli. On udělal to samé.) Jde o to, že často člověk pozná, jak to mezi postavami je. A mezi Caroline a Stefanem prostě nic být nemůže. Z prvé si myslím, že Stefan by to neudělal, on je takový čistý a hodila by se k němu nějaká druhá Katherine. Za druhé samozřejmě vnímám tu snahu producentů Stefana k někomu přihodit. Za třetí, Caroline má teďka "chemii" s každým. (I když Enzo je super, to uznávám) Ale nejdůležitější je Klaroline, to bez pochyby. Nehledě na to, že asi tak 90% fanoušků Upířích deníků jsou Klaroline fans.

Další moje mínění ohledně přátelství kluka a holky se opírá o moji vlastní zkušenost. Mám kamaráda, se kterým si skvěle rozumíme. Chodili jsme spolu už do školky a do školy, ale až tam jsme se začali víc bavit, asi v osmé třídě. Byli jsme ve stejné partě a doposud na tyto dny s láskou vzpomínám. Naše pětičlenná parta proti zbytku třídy, skvěle jsme si rozuměli, každou přestávku vysedávali na naší lavičce na chodbě, byli jsme všichni tak trochu šprti, ale měli jsme se super. Nechodili jsme nikam pařit, jako už v té době většina, ale byla to vážně pohoda.

V současné době se pořád setkáváme, většinou tak jednou měsíčně, protože nemáme moc času. No a samozřejmě, že si ze mě všichni dělají legraci, jak spolu chodíme, což je ještě doprovázeno významnými pohledy. Já vím, že si všichni myslí, že ve svém věku už bych měla s někým chodit a tak je jejich objektem právě můj kamarád. Marně se snažím vysvětlit, že je to jenom kamarád. A jsem si jistá, že je kamarád i dalším holkám, protože když jsem mu to vyprávěla napoprvé, tak přiznal, že to samé už od několika dívek slyšel. Já ale vím, že mezi námi nic není a ani by být nemohlo, protože já bych to nedovolila.

Jinak, v Super drbně se Danovi a Vanesse taky vymstilo, že se spolu vyspali. Byli to prostě jenom kamarádi a tak to i mělo zůstat.

Takže můj názor je jasný: jde to. A ani to nestojí tolik přemáhání. Myslím si, že na tom nic není, vždyť to, co kolikrát nenalezneme u kamarádů stejného pohlaví můžeme nalézt a kamarádů opačného pohlaví. Třeba trochu racionálnější pohled na svět, někoho, kdo nás doplňuje a sdílí s námi stejné názory.

Mějte se krásně! ♥

Po dlouhé době opět zdravím. Jsem v pořádku, jenomže prostě stále nemám čas. Nebo ho třeba mám, ale po dni plném testů a absolutním vyčerpání ze školy už prostě nemám čas psát.

Nějakou dobu jsem měla docela šťastné období, teď to, zdá se, jde opět do kopru. Nějak se to všechno valí, brzo budu muset jít do autoškoly a mám z toho hrůzu. Nejenom z toho, že neumím řídit - ostatně, to bych se tam měla naučit - ale hlavně z toho, že si budu dělat autoškolu v Liberci. Tady je, jak známo, se zkouškami velký problém, protože ke zkoušce jde třeba 8 lidí a udělá to 1. Četla jsem o tom nějaký článek a samozřejmě je za tím zase politika a nějaká lobby - jak by taky ne, že ano.

Od komunistů si v poslední době držím distanc, ne, že bych jim pořád nefandila, ale a) mám teď jiné problémy, b) nelíbí se mi vystupování některých členů c) stejně propadám pesimismu, že naší zemi jen tak něco nepomůže.


Chystám se na FCE. Používám tuto ↓ učebnici, abych si to aspoň procvičila, ale vím, že nejhorší pro mě stejně bude mluvení.

 V poslední době jsem si zase strašně oblíbila bílou kávu. Já jsem ji měla vždycky ráda, protože pravou kávu ráda nemám, ale bílou kávu Bikao ráda mám. Už z dob školní jídelny a od babičky si na ni vzpomínám  ajako mnoha lidem školní jídelna nějaké jídlo znechutí, mě naopak podpořila v lásce k bílé kávě. Vím, že tato bílá káva není nijak zdravá, obsahuje asi E, ale to mi je tak nějak jedno.

Jo, a nejraději ji mám s vánočkou. Ta už je mňamka sama o sobě,ale s bílou kávou to je doopravdy božská mana!

Pokračujeme s jídlem. U školy je otevřen nový malý krámek - večerka - vlastněná Vietnamci, kde berou stravenky! Takže jsem se tam samozřejmě jednou ve středu po posilovně vydala a rovnou si koupila nezdravou čokoládku, abych ty tuky zase nabrala. Ale je to roztomilá malá Ritter čokoládička, ta snad nemůže ublížit nikomu.

Ve srovnání s Rakytelou.

A ještě jedna zmínka o jídle. Samozřejmě jsem si i tento měsíc - vlastně už minulý - no prostě v únoru jsem si objednala opět müsli i kaši od Mixit. Já to tam prostě žeru. Ano,je to docela drahé a ano, možná bych si to mohla namíchat sama doma, ale prostě - je to takový stylový. Už jenom ty tubusy, který nevím, kam budu dávat, jestli ještě budu přikupovat. Ale snad mi tentokrát vydrží víc, únor je krátký měsíc a tak aspoň do půlky března tomu dávám šanci.

Jinak tu nálepku ještě nevím, kam bych měla nalepit, tak si ji zatím schovávám.

A jako poslední tu mám knihu. Dostala jsem k Vánocům poukaz k Fryčovi na 

 200,-Kč, tak jsem to musela vybrat. Nejdříve jsem chtěla Opráski s českí historje, ale nakonec jsem sáhla po této knížce, aneb rozšiřuju Potter-knihovničku.

Je to docela zajímavá knížka, ale přiznejme si, kupuju to jenom z touhy mít prostě už všechno. Má i Bajky barda Beedleho i naši českou parodii Harry Trottel (kterou mimochodem doporučuji, je to faktu super četba, nejenom, že se člověk zasměje, ale také se hodně poučí o nejrůznějších věcech, což se často nestává.

Tak, tohle je zřejmě konec. Nemám už, co bych dodala, protože jakmile si něco nezdokumentuji, tak to prostě zapomenu.

Mějte se krásně!♥