Poslední článek před nástupem na kolej

Ahoj, docela jsem přemýšlela, co by měl obsahovat takovýhle "rozlučkový" článek. Rozlučkový proto, že v pondělí jedu na kolej, takže jestli budu přispívat na blog (závisí na více faktorech: obtížnosti učení, množství učení, případně na brigádě atd.), tak už to příště asi bude z koleje.

Nebudu zastírat, že se docela dost bojím, protože je to něco úplně jiného, než na co jsem zvyklá. Hlavně doufám, že si sednu s holkami, se kterými budu sdílet pokoj a že mi trochu vyjdou vstříc a budu moct na pokoji cvičit, protože po čtyřech měsících si už ani neumím představit, jak bych šla do posilovny.

Nejenom kolejní prostředí mě však děsí, další hrůznou věcí jsou předměty na škole a jejich zdolání, případně nezdolání. Přece jenom, práva jsou docela těžká škola, uvědomuji si to čím dál tím více, a zatímco po většinu prázdnin jsem fňukala, že už chci radši na kolej, než se tak nudit, tak teď mě přepadají úplně opačné myšlenky. Najednou čas strašně letí a ani nevím, kam se ty čtyři měsíce poděly.

Ale, musím zvednout hlavu a do všeho jít s chutí, protože jinak bych to tam nepřežila. A já přece nejsem ta, která by se vzdávala nebo měla z něčeho strach, no ne? Musím být odvážná, je plno lidí na světě, kteří toho dokázali víc a nefňukali jako malé děti!

No nic, to byla trocha mého vnitřního rozpoložení, teď se vrhneme na to nejdůležitější: čím Vás překvapím na rozloučenou?

Rozhodla jsem se, že sem dám moje nejvíc "precious" fotografie z dovolené na Rhodosu. Naštěstí jsem tam fotila jako o život a tak mám pořád z čeho brát materiál na články. Ale řeknu Vám, že mě ty fotky a hlavně ta videa, která jsem si tam natočila, strašně uklidňují. Dneska jsme měli nějaké rodinné neshody, tak jsem si prohlédla fotky a pustila videa a hned mi bylo lépe. Tak snad Vám to taky aspoň trochu zlepší náladu, to je totiž také účel tohoto článku!

Tohle by mělo být i pomyslné rozloučení se s Rhodosem, protože moje obsese tímto ostrovem a celkově Řeckem už začíná být přes čáru, uvědomuji si to a snažím se s tím něco dělat.

Mějte se krásně!♥

Já, moje pleť a současná nálada

Dneska mám zase lehkou depresi (splín? chandru?), tak jsem se rozhodla si trochu postěžovat.

Byla jsem u kosmetičky a opět se tak tváří v tvář setkala se svým problémem, na který se snažím nemyslet. Jedná se samozřejmě o moji pleť, která je sice asi v nejlepším stavu od mých dvanácti let, ale pořád je ve špatném stavu. Už jde spíše o to, že se mi ucpávají póry, než přímo o akné zánětlivého typu. Ale nevím, jestli se to zase nevrátí, až půjdu do školy. Ve škole, stresem a také nedostatkem pohybu na čerstvém vzduchu a přicházející zimou se mi vždycky pleť zhorší.

Na druhou stranu se do školy těším. Samozřejmě, co se týče mojí pleti, asi se teď budu muset doopravdy pečlivě malovat, abych v Praze nedělala ostudu. Ale s tím už jsem se smířila. Dokonce jsem si už i koupila paletku W7 In the buff na líčení očí, tu vám ještě taky ukážu.

Ale zpátky k mojí depresi. Mám depresi nejenom z toho, že je špatné počasí, že se doma nudím a cítím se neužitečná a zbytečná, nejenom z toho, že nevím, co dělá a co si myslí A. K. (alias krásný Řek), ale také z toho, jakou hnusnou a nevděčnou pletí jsem byla "obdařena". Vím, že v porovnání s jinými lidmi, kteří mají opravdové zdravotní problémy si nemám na co stěžovat, ale znáte to: člověk si prostě na sobě vždycky něco najde a vždycky je tu nějaká nespravedlnost, na kterou musíme upozornit.

Já nežiju nijak zdravým životním stylem; jím všechno, snažím se nepřecpávat, ale zároveň neodmítám maso, mléko ani zeleninu. Cvičím jak kdy, když jsem ve škole, tak to není ono, to je jen nějaká posilovna nebo tak, ale jak jsem teď byla doma, tak jsem na sobě tvrdě zapracovala a cvičila jsem třikrát týdně dvě hodiny, což už se počítá a docela to na mě bylo vidět. Co se týče alkoholu a cigaret, tak k těm mám odmítavý postoj. Cigaretu jsem v ruce držela jen jednou v životě a alkohol piju jenom příležitostně (= přibližně jednou za dva měsíce) a neopíjím se, piju maximálně pivo, víno, Frisco nebo nějaké likéry.

Přes to přese všechno stačí přiblížit se k mým pórům na deset metrů a všechno do sebe vcucnou. Můžu se o ně starat, jak chci, ale pořád se zanášejí. Mám je asi extrémně otevřené, ale tonikum také používám, tak jak je to možné?

Dnešní možná trochu hejtovací a nepřehledný článek má být hlavně o tom, jak nespravedlivé je, když se člověk snaží o sebe pečovat, ale je mu dána jenom taková pleť, aby vypadal jenom jako ošklivý člověk. Jak to, že někdo může chodit pařit co týden, pít alkohol, nehýbat se a celkově žít nezdravě a mít pěknou pleť?

Teď to vypadá, jako kdybych se soustřeďovala čistě na vzhled a materiální záležitosti, ale tak to není. Současná společnost nás nutí vypadat perfektně a my se tomu přizpůsobujeme. Bohužel i já jsem ovlivněná trendem krásy (ke kterému se tedy ani nepřibližuji, ale to je mi jedno). Nejhorší je to, že se lidé posuzují podle vzhledu a dělají tak unáhlené a zkreslené závěry. Platí to však nejenom v osobním, ale často i v profesním životě. Skoro u všech životopisů musí být přiložena fotka, protože pro zaměstnavatele není podstatné jenom Vaše vzdělání, ale také Váš vzhled. Chápu, že pro pozici hostesky, modelky nebo herečky je to jistě to nejdůležitější, ale pro kancelářské práce to snad může být úplně jedno!

Tak, od mé pleti jsme se dostali opravdu daleko a já doufám, že mi tenhle výlev odpustíte, ale jsem prostě duševně opět někde jinde, než bych chtěla být. Ale 21. září jedu konečně do Prahy (sice jen na Orientační týden, ale i tak) a tam se snad uklidním. Konečně budu mít před sebou nějakou práci a taky - až budu v Praze, budu si zase intenzivněji představovat 25. listopad. A to budou krásné představy!

Mějte se krásně!♥

Dny Marianne 2015

Ahoj, dneska už druhý článek, překonávám se!

Od 11. do 13. září 2015 probíhají Dny Marianne. Už asi podruhé jsme se s mamkou "zúčastnily", to znamená ve zkratce utrácely jako divé.

Nejhorší je, že se to ani nezdá a člověk utratí (jako v mém případě) skoro 1.200,-- Kč. A to je na mě docela dost, protože si nijak nevydělávám. Ale kdybych si to nemohla dovolit, tak to nezaplatím, že ano.

Přejděme ale k příjemnějším věcem, než jsou peníze :-). Bude to asi taková rychlovka, jenom jsem vyfotila, co jsem si koupila nebo dostala a o všem podám podrobnější informace.


Takže nejprve jsem jela do OC Globus u nás v Liberci, protože jenom tam je Marionnaud. V Marionnaud mě zaujala nabídka, že při nákupu výrobků Bourjois nad 400,-- Kč zákazník obdrží kabuki štětec a taštičku. No, nejenom, že jsme se s nákupem dost rozjela, protože jsem si nechala ještě nanutit řasenku, ale také mě zklamala velikost té taštičky. Ten malý kabuki štětec se tam sice vejde, ale co jiného bych tam dala ... no, o tom bych musela dlouho přemýšlet. Možná ten balzám na rty, který jsem také dostala k nákupu. Dostala jsem i vzoreček vůně La vie est belle. Asi vím, kdy tu vůni ozkouším (hint: 25. listopadu :-). Nákup v Marionnaud mě stál 523,-- Kč.

Poté jsme s mamkou šly do F&F, kde jsem si koupila podprsenku. Stála mě po slevě 375,-- Kč. Je to hrůza, jak je takový malý kus prádla drahý, ale dělá mi hezký dekolt, to je pravda. Mamka si koupila kabát.

Další naší zastávkou byla DM drogerie, kde jsem nutně potřebovala nějaké maličkosti. Nakonec jsem si odnesla beauty blender, eyebrow set od essence a protože jsem potřebovala využít DM body,tak jsem si vytiskla kupon na 25% slevu na produkty od Zemanky. K nákupu jsem také dostala taštičku, tentokrát tedy aspoň v přijatelné velikosti. Nákup mě stál 314,-- Kč.

Nakonec jsme šly do Teta drogerie, kde byla sleva 50% na Dove a 50% na Signal. Myslela jsem, že si tam koupím jeden kartáček, který mi hodně vyhovuje, ale bohužel, nebyl tam. Tak jsem si aspoň koupila 4 mýdla od Dove, je to takové to velké balení. Já Dove miluji, protože mám takovou hodně náladovou pleť i pokožku po celém těle a tohle mýdlo je prostě skvělé, nádherně o ni pečuje a hydratuje ji. Navíc jsem závislá na té vůni ♥.

Nakonec fotka celého mého nákupu:

No, než se mi načetly fotky, tak už je vlastně sobota, takže je to pořád na snesitelné hranici jeden článek za den. Mějte se krásně! ♥

Tea tag

Jelikož pro mě začala "topící sezóna" = vaření a ohřívání se u čaje, rozhodla jsem se konečně zpracovat tento čajový tag, který jsem zahlédla na tomto blogu.

1. Proč máš ráda čaj?

Těžká otázka na začátek :-) Prostě mi chutná a to je asi hlavní důvod. Ale je pravda, že čaj je i velmi estetický, vypadá to prostě dobře, když máte v ruce/na stole hrníček nebo konvičku s čajem. A taky mám ráda, když se jím za chladných zimních dnů a večerů mohu zahřívat.

Čaj je spojením dobré chuti a estetična, tolik asi k první otázce.

2. Máš raději teplý nebo studený čaj?

Rozhodně teplý čaj. Bohužel je těžké vystihnout ten správný moment mezi moc horkým čajem a vlažným čajem, ale ten mám právě nejraději. Já nemám moc ráda ani takové ty ledové čaje, které se dají normálně koupit (ale to jsou spíše limonády) a sama si ledový čaj nedělám.

3. Silný nebo slabý čaj?

Dřív jsem pořád pila jenom "magoráky", tedy silné čaje. Teď už ani moc černé čaje nepiju, to spíše v zimě, ale na jaře nebo na podzim si většinou udělám zelený čaj a ten je hnusný, když se nechá hodně vylouhovat, takže mám raději slabší čaj.

4. Sypaný nebo sáčkový?

Sypaný čaj má své neopakovatelné kouzlo, proto si ho ráda dělám doma do velké konvice když mám hodně času na přípravu. Sáčkový čaj piju také, je mnohem praktičtější a i když samozřejmě nemá takovou sílu a není tak ikonický, mám ho ráda taky. Rozhodně nejsem za hnutí Free tea (kdy lidé říkají, že čaj by měl být ze sáčků osvobozen :-D).

5. Piješ čaj raději mimo dům nebo sama doma?

Nebráním se ani jednomu, venku více experimentuji a doma popíjím hlavně osvědčenou klasiku. Taky doma si člověk čaj udělá přesně podle svých představ, v čajovnách nebo kavárnách ho musíte vypít tak, jak vám ho přinesou, což je někdy dost velká nevýhoda (například když si do čaje nemůžete dát med nebo jinou vaši oblíbenou pochutinu).

6. Oblíbený ledový čaj?

Tak ten asi nemám. Jak už jsem psala, raději mám čaj teplý a ty ledové ani moc nepiju, je to plné cukrů a ani to moc jako čaj nechutná. Čaj je prostě v mých očích spojen s teplem a proto ho mám tak ráda :-).

7. Co máš ráda ve svém čaji?

Co se týče slazení, tak preferuji cukr, případně nedoslazuji. Pokud se myslí jestli mám ráda nějaké sušené ovoce nebo květiny, tak ano, to mám opravdu ráda. Mám například čaj se sušenými jahodami, papájou a lístky růží, to je prostě dokonalost.

8. Měla jsi vždy ráda čaj?

Asi ano. Respektive nepamatuji si, že bych ho někdy vyloženě nesnášela. Ale takové to čajové šílenství přišlo asi s mou érou velké lásky k Velké Británii (za což samozřejmě mohla Jane Austenová), to bylo někdy v osmé nebo deváté třídě základní školy.

9. Jaký čaj by jsi doporučila?

Rozhodně se nebojte vyzkoušet různé typy čajů, protože si myslím, že je mnoho čajů, které stojí za vyzkoušení. Já osobně doporučuji Lapsong souchong, to je černý čaj, který je sušen nad ohněm z borovicového dříví nebo čaj Malý Buddha, to je zelený čaj, který je osvěžen ananasem a papájou. Z balených čajů doporučuji Zen chai od Teekanne nebo Zahřívací čaj se zázvorem od Grešíka. Na podzimní/zimní prochladnutí je ideální.

10. Kdy piješ čaj?

Čaj piju ráno k snídani (pokud snídám), ale hlavně ho piju navečer, to je na čaj vždycky ta nejlepší atmosféra. Přes den si většinou vystačím s vodou.

11. Oblíbené hrníčky?

Nemám oblíbený hrneček, jsem ráda, že ten čaj prostě v něčem může být :-). Ale dostala jsem od mamky konvici s malým podstavcem na svíčku, a tu mám hodně ráda. Škoda, že se mnou nepojede na kolej.

Tak, to byl Tea tag podle mě. Klidně jestli jste ho udělali nebo uděláte také, nechte odkaz v komentářích, ráda si vaše názory přečtu.

Když odběhnu od tématu, jsem z toho počasí hodně skleslá. Tohle období úplně nesnáším, to vy dobře víte. Aspoň čaj to občas trochu zachrání, ale samozřejmě, se špatnou náladou toho ani takový všelék, jakým čaj je nezmůže.

Mějte se krásně! ♥

Moje narozeniny

Ahoj všem! Včera, alias 3. září, jsem měla narozeniny. Byly to mé dvacáté, což asi pro někoho může znamenat přelom, pro mě ani ne.

Já svůj život vůbec lety nedělím, spíše tím, co všechno si plánuji a jak to postupně plním a nechávám za sebou. Třeba složení maturity pro mě bylo velkým milníkem. I když, jak už jsem asi říkala, to zas až tak těžké nebylo, ale jde prostě o to mít ten papír. Avšak já jsem si dala závazek, že chci mít vyznamenání, což se mi podařilo.

Další věcí, proč pro mě narozeniny nebyly nic tak moc velkého je to, že já tyto věci nijak moc neslavím. Nepiju alkohol (tedy, občas ano, ale to když jsem někde ve společnosti) a jelikož slavíme v kruhu rodiny, nemám ani důvod nějak se zvláštně oblékat nebo malovat.

Oslavy u nás probíhají tak, že se koupí dort nebo zákusky (já jsem třeba chtěla jenom pár zákusků, ale táta samozřejmě musel koupit celý velký dort a na něj nechal napsat číslo 20), sejdeme se celá rodina u jednoho stolu, sníme si těch pár kousků a předáme si dárky, opusinkujeme se a to je asi tak všechno.

Mě to ale nevadí. Já moc na ty oslavy nejsem, já se spíš strašně těším, až zase začnu něco dělat. Proto jsem si už do rozvrhu dala asi 4 volitelné předměty, takže bych měla trochu ubrat, ale ony i ty volitelné jsou skvělé!


Dobře, odběhla jsem od tématu. Moje narozeniny byly pěkné, protože jsem ten den aspoň měla co na práci - myla jsem podlahu, umývala nádobí, dala prát prádlo a zacvičila jsem si jenom takový strečink.,

Co se týče dárků, dostala jsem dva řetízky na krk; jeden zlatý s přívěškem ve tvaru srdíčka od táty, druhý z chirurgické oceli s nápisem KATKA. Ten druhý teď nosím pořád, ten zlatý si chci pošetřit. Já moc tyhle drahé věci nenosím, protože už jsem dostala i od babičky a od dědy delfínka a myslím minulý rok zlatý prstýnek od táty, ale moc se o tyto předměty bojím. To raději nosím stříbro a právě tuhle chirurgickou ocel. Potom jsem ještě dostala bonbony Lindt, které jsem si jako jediné přála, nebo jinak: mamka se mě ptala, co chci, tak jsem jí řekla hořké bonbony od Lindt. A taky jsem dostal arganový olej, který jsem už sháněla v Řecku, ale víme co, řecké ceny jsou zabijácké. Však ten olej ani tady nemohl být nijak levný.

Asi rodičům (hlavně tátovi) lezu na nervy s tím, že se snažím být skromná, ale já to myslím doopravdy. Ale když vím, že ho tím dopaluji, tak už ani neříkám, že ten dort neměl kupovat nebo že ten řetízek musel být drahý.

Dneska se mě dokonce zeptal, jestli až budu soudkyně a budu mít plat 80 000,-Kč, tak jestli si taky budu všechno odpírat. Co jsem na to měla říct? Potom si koupím, co budu chtít, až to budou moje peníze, ale zatím mám všechno od rodičů, tak snad musím ukázat trochu pokory a skromnosti, ne?

Mějte se krásně!♥

Slintací článek - jídla ze Semiramisu :-)

Začal nový školní rok a protože nemám ráda obligátní články na obligátní témata a protože jsem to slíbila (sliby teď docela plním, co?), tak přináším článek s jídlem z hotelu Semiramis.

Jídlo je jedno z potěšení života a u mě to platí dvojnásob. U mě ani tak nejde o zkoušení nějakých novostí, ale spíše o tom, že mám jídlo ráda ve velkých porcích a co možná nejčastěji. Je pravda, že teď o prázdninách se docela krotím, protože mozek skoro nepoužívám a fyzické aktivity taky moc nemám (přesto, že cvičím třikrát týdně dvě hodiny, nemám teď ani moc na jídlo pomyšlení).

Začneme snídaněmi. Zprvu jsem si dávala hodně pečivo s máslem a čokoládové vločky. Poté jsem si tam oblíbila omelety se žampiony a šunkou, to byla opravdu mňamka. Na to jsem si dala ještě opečenou slaninku. Většinou nechybělo ani nějaké to ovoce na zajedení. Taky se hodně často stávalo, že jsem měla nejdříve sladkou a poté slanou snídani.

Obědy byly chudé, většinou jsme si koupili nějaké ovoce nebo sušenky a snažili se přečkat do večeře.

 Večeře byly opět bohaté. Měli tam i polévky, ale to se nedalo jíst, takže jsem polévku nikdy neměla. Prostě mi chyběl pořádný vývar s nudlemi, ale to oni neznají. Většinou jsem si dala nějaký kus masa (jsem prostě masožravec, žádný vegetarián), k tomu jsem si někdy dala hranolky nebo krokety, ale vždy jsem si navalila asi tak na polovinu talíře zeleninu, kterou tam měli nakrouhanou, nastrouhanou a nakrájenou, takže jen zrak přecházel. I zarytý odpůrce zeleného by si musel dát, protože se na to srdce jenom smálo. U večeří i snídaní byly i zákusky, ale u večeří byly dost hnusné, takže to většinou vyhrála zmrzlina s posypkami. V mém případě často s čoko čočkami, oříšky a čokohoblinkami.

K večeři jste si museli objednávat pití. My jsme to vyřešili prozaicky - každý den jsme měli minerální vodu za 1,5 euro. Nebyli jsme však sami. Vodou se člověk nejlépe napije a taky jsme samozřejmě škrťouni :-).

Řeknu Vám, byli jsme rádi za vlastní prozřetelnost, že jsme si objednali polopenzi, protože chodit na jídlo do místních restaurací by zruinovalo i Rotschilda. Takových 10-12 euro jenom za obyčejnou pizzu nebo za talíř s gyrosem, to je vážně vydírání. Navíc, kdo by chodil do jiných restaurací, když jste měli takový výběr, sympatické číšníky (a hlavně vrchního manažera ;-) přímo před nosem?

Mějte se krásně!♥